Hospodine, jak jsou mnozí nepřátelé moji!
Pohleď, Bože, jak mi hrozí vstávajíce k boji.
O mé duši mnozí lžou, že již nemá pomoc tvou.

Tys však, Bože, štít můj stálý, v tobě mám svou slávu.
Ty, když posměch v duši pálí, zdviháš moji hlavu.
Volání mé, Bože, znáš,
z hory své mne vyslýcháš.

Klidně mohu uléhati, bezpečně smím spáti.
Hospodin mě věrně chrání, nemusím se báti,
ani kdyby na mne šel
v tisících můj nepřítel.

Povstaň, Bože, chraň mě bděle, jako jsi mne chránil,

V úzkosti čas kéž tvůj Bůh tě vyslyší,
ať jeho jméno tě ochrání.
Z chrámu ať zní: „Jsem tvou spásou i skrýší,
tvou oporou ve dnech strádání.“

Ať službu tvou Pán vždy na paměti má,
tvou oběť přijme s potěšením.
Úmysl, touhu, jež v svém srdci skrýváš,
kéž Hospodin v lásce vyplní.

Záchranu svou bude slavit Boží lid,
své díky vzdát půjde s jásotem.
Vím teď, že Pán stojí blízko svým věrným,
je pomocí v boji vítězném.

Kdo v pyšnou moc, v moudrost, v sílu doufají,

Pán Bůh je síla má,
všecka obrana má!
Bezpečně má státi, aniž se lekati duše má.

Byť vojsko povstalo,
proti mně se bralo,
byť jich bylo mnoho, nebojím se toho zamálo,

neboť při sobě mám,
v něhož silně doufám,
bojovníka toho, jenž jest mocen všeho: nezoufám.

Jedné věci žádám
a té vždycky hledám:
abych v domu Páně přebýval v ochraně, věčně tam.

Uslyšiž mne, Pane,
ohlédniž se na mne,
utíkám se k tobě, rád tě mám při sobě, můj Pane.

Tváři své přede mnou
neskrývej, buď se mnou!

Vše má, Bože, chválit tebe,
ty jsi stvořil zem i nebe,
moře i to, což je v nich,
vše je dílem rukou tvých.

Ty jsi stvořil živé tvory,
luhy, řeky, pole, hory,
slunce, hvězdy ve výších,
vše je dílem rukou tvých.

Ty jsi stvořil ke své slávě
i ty malé broučky v trávě
i ty ptáky ve větvích,
vše je dílem rukou tvých.

Ty jsi stvořil i nás lidi,
oko tvé nás dobře vidí.
V Kristu jsi nás k sobě zdvih.
Vše je dílem rukou tvých.

Krásná je modrá obloha,
je zázrak pod ní žít,
člověku ten dar od Boha
je těžko vyjádřit.

Často však světlo svítání
zastře strach z večera,
když člověk pozná zklamání
a zmizí důvěra.

Víc nežli smutek loučení
je jenom tichý hlas,
který náš život promění
a neopustí nás.

Ten tichý hlas nám zvěstuje,
že život má svůj cíl
a kdo v životě miluje,
u Boha zvítězil.

Zvítězil, i když umírá,
a jde vstříc setkání,
nový věk se mu otvírá
a píseň nová zní.