Srdcem celým tebe, Pane,
budu ctíti slavně s vděčností,
přede všemi chci zpívati,
tě zvyšovati s ochotností.
V chrámě svatém tvé jasnosti
tě s radostí budu vzývati
a tvého milosrdenství,
též i množtství pravdy hlásati,

neb jsi jména svého všudy,
též i pravdy slávu dokázal.
Když jsem já k tobě měl zření,
občerstvení més duši přidal.
Budou tebe také mnohé
ctíti slavné v světě národy,
až tvoji pravdu poznají,
pak vyznají též svoje bludy.

Budou tebe důstojného

U babylónských vod jsme sedávali
a nad Siónem plakali a lkali,
když citery své, zmlklé ve strunách,
rozvěsili jsme mlčky po vrbách.
Tehdy si ti, kdo zajali nás, přáli
uslyšet písně, jež jsme předtím hráli.

Říkali: „Písně siónské nám pějte
a na strunách svých citar nám je hrejte!“
Jak zpívat tam, kde není Boží dům,
Hospodinovy písně cizincům?
Zapomenu­‑li kdy Jeruzaléma,
pravice má ať hned je ochromena!

A jazyk v ústech ať se mi hned zkrátí,
jestliže obraz tvůj má paměť ztratí

Vzdejte Pánu slávu, čest,
neb on dobrotivý jest.
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá.

Slavte Pána nad pány,
každý buď mu poddaný!
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá.

Který divy veliké
činí doby všeliké !
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá.

On sám nebe s vojskem vším
moudře stvořil slovem svým.
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá.

Roztáh zemi na vodě
lidem k dobré pohodě.
Milost jeho předrahá
věky věků přesahá.

Světla stvořil veliká,
jichž lesk temnost proniká.

Vy všichni Pánu sloužící,
za noci v chrámu stojící,
nuž jméno Páně vzývejte,
žehnáním jemu žehnejte.

Své ruce vzneste k svatyni,
též hlasem zvučte do síní,
svou chválou Pána vzývejte,
žehnáním jemu žehnejte.

Pán žehnej z hory Sióna
tvé službě zde i tvým doma,
Pán požehnej ti, Spasitel,
nebes a země Stvořitel.