Paralelu mezi postavením Janových učedníků a vlastní situací si mohou děti uvědomit asi teprve tehdy, když příběh uslyší. Ježíš neodpovídá přímo, nechává Jana a jeho učedníky, aby si odpověď vyvodili z toho, co viděli a slyšeli. Vyzvěte děti, zda najdou v tom, co sami doposud z evangelia slyšely ( viz. kartičky ), to, na co Ježíš Janovi učedníky odkazuje ( výrok a kartičku, která ho naplňuje, ať vybarví stejnou barvou ). Myslím, že přitom vyjde najevo, že posouzení příběhů není jednoznačné. Tehdy i dnes – jak upozorňuje Ježíš – žádný absolutní důkaz není.

Obrázek lze využít postupně během celé hodiny. Nejprve děti dokreslí sebe a spojí se linkou s tím z prostředního sloupce, koho pokládají za svého bližního. Potom jim vyprávějte část z kázání na rovině a příběh o milosrdném Samařanu. Po vašem výkladu ať děti různými pastelkami spojí linkou postavu „kněze“, „kostelníka“ a „Samařana – obchodního cestujícího“ s těmi, které by asi oni považovali za své blížní. Společně se pak podívejte, jak a s kým se náš pohled překrývá. Zeptejte se, zda je ta otázka z obrázku položená správně.

Obrázek můžete s dětmi dotvářet postupně: Jako motivační uvedení nakreslí děti do domu všechno, co mají. Potom jim můžete vyprávět příběh o boháči, který všechno měl, ale byl nevšímavý. Jako jeho shrnutí se mohou děti naučit říkanku z obrázku. Nakonec můžete společně mluvit o tom, kdo žije vedle nás a má nějakou nouzi a podle rozhovoru obrázek dokreslit, nebo dotvořit výstřižky z novin nebo jiných materiálů. ( Materiály / např. noviny, letáčky Diakonie, letáčky Likvidace Lepry, Zpravodaje Fondu ohrožených dětí aj. /, nůžky a lepidlo si nachystejte předem.

Pro práci s obrázkem je třeba příběh znát. Užijete jej tedy až po výkladu. Zpracování úkolu ověří, jak vaše vyprávění děti vnímaly. Ve skrývačkách lze u obou otázek najít více odpovědí, které dávají smysl ( např. ad1/ žebřík, kladivo, krumpáč, šňůra, víra, odvaha, lana…; ad2/ pokoj, uzdravení, odpuštění… ) To je dobrý podnět k rozhovoru, při kterém si můžete společně ujasnit, co pro jedno i druhé bylo nejdůležitější. Se staršími dětmi můžete také zpracování obrázku zadat jako samostatnou práci: Děti si mají příběh sami přečíst a podle toho zpracovat.

Děti si můžou cestu učedníků na začátku tipnout a vybarvit. Při společném rozhovoru se jich můžete ptát na důvody jejich tipů. Vyprávění potom budou sledovat se zájmem o rozhřešení, kdo tipoval správně. Hledat cestu, na kterou Ježíš rybáře pozval, lze také po vyprávění. Ukáže se, jak je děti slyšely a pochopily. Se staršími dětmi můžete mluvit o tom, jak souvisí Ježíšova výzva „Zajeď na hlubinu“ s obrázkem společného stolování s darebáky.

Pracovním listem je asi tentokrát nejlépe začít. Když se děti pro nějakou podobu rozhodnou, popřípadě ji také nakreslí, ptejte se jich, proč si zvolily právě tuto. Můžete také děti nechat hlasovat o tom, kdo se asi nejlépe trefil. Dál se ptejte, jestli by mohl mít boží služebník také podobu úplně jinou. Na příběhu potom můžete ukázat, jak právě přesná představa o božím služebníkovi nazaretské postavila proti němu. Popřípadě se na závěr ptejte, proč nazaretští Ježíše odmítli, jaký to mělo důvod a kdo by tedy asi z nabídnutých možností mohl být pro nás nejspíš Ježíš.

Úkol z obrázku může děti na začátku uvést do přemýšlení o pokušení – po vašem výkladu pak můžete společně mluvit o tom, zda by ho nyní zpracovaly stejně nebo zda příběh nějak změnil jejich pohled na pokušení a v čem a proč. Děti také mohou s obrázkem pracovat až po vašem vyprávění. Přitom vyjde najevo, jak váš výklad slyšely a jak je inspiruje k domýšlení do jejich situace.

Obrázek můžete použít jak v úvodu tak po výkladu. V prvním případě položte větu z obrázku dětem jako otázku: Co ani vězením nekončí? Potom se ptejte proč je asi na obrázku holubice. Nechte pak děti najít odpověď, která na úvodní otázku odpovídá a je s holubicí spojena. Následně jim vyprávěním příběhu přibližte, jak to konkrétně může vypadat. V druhém případě se také nejdřív větou z obrázku ptejte, jak by na základě vyprávění odpověděly. Přitom neodpovídejte sami, ale nechte děti, aby si odpověď nakonec v obrázku našly.

Úkol z obrázku vyžaduje, aby děti příběh už znaly. Můžete jej tedy použít po výkladu. Zpracování úkolu ověří, zda jim byl výklad srozumitelný ( spojování kroužků ), a vybízí k promýšlení aplikace ( vlastní kresba ). Co děti namalují, potom ostatním představí.
Větším dětem můžete zadat zpracování obrázku jako samostatnou práci. Příběh o Janu Křtiteli si najdou v bibli, sami si ho přečtou a podle toho zpracují.

Nabízí se užít obrázek až po výkladu, kdy už děti pointu znají a jde jenom o to, aby si vybavily obtížnost hledání a našly správný cíl. Je ovšem také možné rozdat dětem obrázky na závěr motivačního uvedení, kdy jste vzpomínali, zda, kdy a proč se děti už někdy ztratily. Řekněte jim pouze, že Ježíšovi se to stalo také a vyzvěte je, aby si tiply, kam by se tedy Ježíš mohl ztratit. Potom se ptejte, proč si to myslí a vyprávějte jim příběh jako „řešení“, které zdůrazní jeho význam.