Největší strach jsem v životě měl, když mě tatínek vzal na výlet na Gerlachovský štít a já ve svých 15 pochopil, že ze mne nikdy horolezec nebude. Ale úplně největší strach jsem měl ve snu.
Je to další variace na cestu poutníka. Cestu poutníka světem, přestože do jeho putování jsou zataženy i planety a planetky - ale kdo z nás nemá svou vlastní, zabydlenou planetku, byť by žil oběma nohama na této zemi. V tomhle smyslu je Malý princ jenom mladším bratříčkem třeba poutníka z Labyrintu světa a ráje srdce od J.A.Komenského. Jen konec je trochu jiný.
Dobro a zlo. Rvou se o člověka a v člověku od prapočátku lidstva. Začalo to s Adamem, tenhle zápas se nevyhnul ani jeho synům ani jejich dětem a otravuje nás dodnes.
.Čas od času skleslí pod tíhou situací, v nichž jsme zase neobstáli, plísníme se: To ses zase ukázal, ty křesťane! Jistěže nejde především o to, že jsme poškodili dobré jméno svého "spolku", ale člověka přece jen zamrzí, když vidí, že sám shazuje něco, co je mu drahé. Zároveň nám možná vytane zasutá křesťansko-etická otázka: Jak žít?