Říkalo se o politice (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/1997

O POLITICE

DANIEL ŽENATÝ

 

Verba movent, exempla trahunt. Slova povzbuzují, příklady táhnou.

     Slova povzbuzují. Ano, chtěl bych povzbudit. Velmi naléhavě a jasně. Má to smysl starat se o politiku. Proto píši následující řádky.

     Příklady táhnou. Tu ovšem stojím s prázdnýma rukama. A se mnou, domnívám se, mnohý ze současné střední generace. V době do roku 1989 jsme nejednali tak, abychom nyní mohli být příkladem, který táhne. Nechali jsme si namluvit, že nám do politiky nic není. Takže: tady jsou slova, která povzbuzují, ovšem, příklad, který táhne, nedodám.

     Nenechte si namluvit, že vám do politiky nic není. Opět se objevují fráze, že křesťan a církve se nemají míchat do politiky. Říkají je lidé jinak docela rozumní. Slyšíme je i od ateistů. Co je k tomu vede? Možná strach z neprůhledné politiky lidovců. Představa, že takto jednají všichni, kdo věří v Boha. Možná obraz církve bez chuti a vůně, bez soli a světla. Obraz něčeho zastaralého a vlastně nepotřebného.

     Už samotný fakt neporozumění jinak rozumných může být jeden z mnoha důvodů, že nám do politiky něco je, protože něco podstatného chybí ve společnosti, v níž žijeme. Chybí slovo protestanta o pravdivosti života, o spravedlnosti, která je dána z Boží milosti a není vázána ani politickou ani církevní příslušností.

     Do politiky nám něco je proto, že ať chceme nebo ne, je z tohoto světa a je nástrojem tohoto světa, který Bůh tak miloval a miluje. A když se o věci tohoto světa nestaráme, začnou se o ně starat a zajímat druzí. Vřele doporučuji kazetu či CD Jaromíra Nohavici, Podivné století. Poslouchejte jeho druhou skladbu. Je to neustálá inspirace k těkavě neutříděnému přemýšlení o životě. Idyla Těšínska před sto lety. Vliv polský, český, ruský, židovský, německý. Na jedné straně, jak by bylo krásné žít před sto lety, mít před sebou celé krásné 20. století, na druhé straně povzdech, že je snad dobře, že člověk neví, co ho čeká.

     Může se to opakovat? Přijdou zase hrůzy válek, lágrů, Osvětim, komunismus, rasismus? Nesvědčí nápisy na zdech našich paneláků, které hlásají, kdo vše má jít do plynu, že to stále kdesi je? Že to nelze, žel, vyhubit a že je potřebí tomu nedovolit žít? A že to žije a roste právě tam, kde lidé dřímou v naivní představě, že se to někde samo nějak udělá, někdo nějak rozhodne? Kde se lidé nechají zpitomět závistí z platů poslanců a ohloupnout pivními řečmi o tom, že to beztak nemá cenu a že za komunistů bylo lépe? A nejdou k volbám, protože jim nikdo tolik peněz jako těm senátorům nedá.

     Obtíž je v tom, že věci nejsou černobílé. V naší zemi jsou skutečně velké problémy, jsou nafoukaní úředníci, dávají se zase úplatky na úřadech a některý policajt se nechá uplatit. A taky se hážou mrtvoly do Orlické přehrady. Ano, tak to je. A před každým z nás je vpodstatě dvojí cesta.

     Buď přijme odpovědnost za to, že je to jeho země, jeho stát, jeho Evropa a svět. A něco dělá. Slůvko něco v sobě skrývá bezpočet možností. Bůh nám dal rozum, abychom hledali a přicházeli na to, co a jak a kdy. Může to být hledání bez konce a dokonce bez úspěchu.

     Anebo naletí kecům o tom, že svět je zlý, nic se nevyplatí dělat, o všem rozhodují druzí a beztak to lepší nebude. Upadne do sebeklamu, sebelítosti, sevře ho závist, k volbám nepůjde, protože on je dobrý a ostatní jsou zlí.

     Verba movent, exempla trahunt. Slova povzbuzují, příklady táhnou. Generace, která zná život před rokem 1989 jen z vyprávění, nenarazí na příklady na každém rohu. Avšak, hledá-li, najde je! Narazí na spoustu slov, musí mezi nimi pečlivě vybírat. Tato chtějí povzbudit.

 

 

 

 

ANKETA

O POLITICE

Zajímáte se o politiku? Jak a proč?

   

Jan Svěrák

32 let

filmový

režisér

 

Zajímám, ale jen povrchně. Nedělám si iluze, že politika je od vzniku světa něco jiného než boj o moc a majetek, a tak neprožívám porevoluční rozčarování. Chodím volit, protože nechci mít na svědomí, že by můj chybějící hlas pomohl zastavit vývoj v zemi.

 

Libor Macák

22 let

student

mediciny

 

O politiku se zajímám, protože si narozdíl od pivních skeptiků myslím, že to není jen svinstvo. Zajímám se o ni také proto, že ji mohu do určité míry ovlivňovat - např. volbami. Mnohem nosnější než sledování roztržek a škandálů (což je také zájem o politiku) mi přijde aktivní zájem o politiku lokální či regionální.

 

Zdeněk Suchý

33 let

režisér

 

 

Zajímám. Jak? Volím, čtu, přemýšlím a znovu volím - všechno je volba, i nezájem o cokoli. Já chci vědět, co se mnou kdo dělá.

 

Petr Sláma

29 let

asistent na ETF UK

z 1/4 farář

 

Poslouchám radio a čtu noviny. Odjakživa (nebo odjakčtiva?). Protože jsme vpleteni do sítě dějin, kterou jen obeznámený může trochu polepšit.

 

Vladimír Mlynář

31 let

novinář, šéfredaktor

týdeníku Respekt

 

Ano a stále. Jednak mě to baví, jednak je to z velké části má profese.

 

Martin Čech

32 let

učitel

na ZŠ

 

Ano. Ještě nedávno aktivněji jako člen OH. Dnes pasivně s občasným volebním výpadem (zcela bezchybně se mi daří volit poražené). Myslím, že je velmi důležité využít co nejvíce možností, jak se spolupodílet na rozhodování o nás. Těch možností by mělo být více.

 

Helena Klímová

60 let

psychoterapeutka,

publicistka

 

Ano, je to jedna, nikoli jediná, z oblastí, která rozhoduje o lidských situacích a také je zrcadlí. Snažím se porozumět podtextům a motivacím. Podporuji iniciativu obyčejných lidí, rys občanství ve společnosti, mj. i skrze NADACI TOLERANCE.

 

Doc.MUDr. Zdeněk Susa

54 let

lékař,

syn.kurátor ČCE

 

Politika, jako zájem o veřejné věci, patří k mému evangelickému založení. Za totality jsem se snažil šířit prostor svobody - hlavně rozvíjením paralelních struktur, teď mi jde o smíření mezi lidmi -v ekuméně i v českoněmeckých vztazích.

 

PhDr. Jiřina Šiklová

socioložka,

vedoucí katedry

soc.práce FF UK

 

I v mládí jsem se zajímala o politiku a politiku jsem i „dělala“ tj. mluvila, psala, přesvědčovala lidi o tom, co jsem považovala za správné prosadit ve společnosti. Politika pro mne není jen účast na schůzích různých politických stran, ale aktivní přístup občana ke společnosti, je to angažovanost pro res-publika, pro věci veřejné, které jsem vždy chtěla nějak také ovlivnit. Politika není jenom čtení novin a kritizování, ale i přijetí odpovědnosti, za to, co se kolem děje. Kdo se nezajímá o politiku, nijak se neangažuje, tak, podle mého názoru, nemá ani právo společnost kritizovat.

 

Erazim Kohák

64 let

filosof,

spisovatel

 

Není politika také „svatých obcování“? Obec je polis, politika je obcování, zájem občanů o věci obecné. O ty kdybych se nezajímal, nebyl bych občanem, stal bych se poddaným těch, jimž jsem svůj zájem přenechal.

 

ThDr. Jan Heller

71 let

emeritní

profesor na ETF UK

 

Zajímám. Abych získal potřebný odstup od toho, co zmítá mými současníky.

 

Jan Čapek

62 let

evagelický

farář

 

Ano, protože mnozí lidé víry v Bibli, jako Mojžíš nebo Jeremiáš a ovšem i Ježíš, se při svém poslání museli prodírat politickým světem národů a velmocí. Politika nemusí být špinavá, může být fair. Jde o to vnášet do politických problémů objevné pohledy evangelia a jimi pomoci k pravdivé orientaci. Pokusili jsme se o to ve Stanovisku k problematice vysídlení sudetských Němců.

 

Petr Oslzlý

52 let

ředitel Cenrta

experimentálního divadla

 

3 roky byl můj zájem profesionální. Teď se o ni zajímám jako každý, komu není lhostejný stav naší společnosti. Za ideální však považuji jen z povzdálí ji pozorovat a s uspokojením konstatovat, že vše klape. Tento stav však ještě nenastal.



 

 

 

ROZHOVOR

JE TO NUTNÉ

A JE TO PRAGMATICKÉ

Rozhovor s Ing. Josefem Kosteleckým, presbyterem boskovického sboru a místopředsedou místního sdružení ODS

 

Politika vždy ovlivňovala váš život. Mohl byste nám k tomu něco říct?

     Bylo to dáno situací, jaká byla. Od druhé světové války jsem poslouchal zahraniční rozhlas, byl jsem nasazen do dolů ve čtyřiapadesátém jako voják. To mě ovlivňovalo dál. Je otázkou, co mě postihlo nepřízní komunistického režimu víc, jestli to byly mé křesťanské postoje, které se vytvářely už za války v nedělní škole a potom po válce v období konfirmačním, nebo politické formování, často rozporuplné. Byl jsem například ovlivněn jedním čestným lékařem, komunistou, který neváhal jít ve dvě hodiny v noci v závějích, aby mohl dát injekci mému bratrovi. Byl to doktor Slavíček, který ovšem, když viděl, co se děje pod hlavičkou komunismu, tak jako člověk čestný ukončil svůj život sebevraždou, a to byl tehdy na ministerstvu. Další formující situace vznikla, když jsem nosil potraviny jednomu ruskému utečenci. Neznal jsem ho ani příjmením. S odstupem času si také uvědomuji, že v čele partyzánských oddílů nedělal jen dobré věci, ale když ho pak vítězná Rudá armáda dva měsíce po skončení války zastřelila, svého vojáka, za to že se dostal do německého zajetí, to bylo nesmírně alarmující. Musel jsem přemýšlet, zda na tom, co se hlásá v Rusku, je něco zdravého, nebo jestli je to podobná ideologie jako v nacistickém Německu. A vždy mi to bylo dokreslováno z té druhé strany, z toho, co jsem se dozvídal ze zahraničního rozhlasu. Mohu říci, že v tomto smyslu jsem odchovancem Přemysla Pittera, ale i otce Křišťana z katolické strany. Rozdíly se ovšem stíraly a já si této ekumény dodnes vážím.

 

Další věcí, která vás jistě ovlivnila, bylo, že jste jako mladý chtěl studovat, ale to nebylo tehdy pro vás možné...

     Byl jsem předurčen režimem, že mohu dělat jen v těžkém průmyslu. Sám jsem se chtěl učit u firmy Vaněk v Chrudimi zahradníkem.

 

Bylo to kvůli vaší víře a politickým postojům?

     V té době asi ještě ne. To gradovalo později. Okresní národní výbory měly směrná čísla, kolik lidí má jít do těžkého průmyslu. Tak jsem se ocitl v Hradci Králové ve Škodových závodech. Přistoupil jsem na to, že bych tam šel jako strojní zámečník, ale úředník na okrese v Poličce mě napsal jako mostaře, s čímž jsem nesouhlasil. Po třech týdnech mě přesunuli na slévače, ale to už jsem jim řekl, že se musím jet poradit domů. Odjel jsem a už jsem nenastoupil. Nastoupil jsem do skladů začínající Jednoty s tím, že se od nového roku budu učit v obchodě. Zase to byl podvod. Jako patnáctiletý jsem musel nahazovat žoky, které měly snad metrák. To bylo v roce 1949. Je otázka, co víc poškodilo mé zdraví. Jestli nadlidská práce v dolech nebo už tato dřina ve skladišti.

 

Jak jste se vlastně dostal do dolů?

     Jako voják. To už jistě bylo proto, že jsem byl nepolepšitelný, neformovatelný. Když jsem se totiž nakonec po vyučení v Brně zahradníkem dostal do Mikulova, měl jsem asi 600 stromů v hraničním pásmu, ze kterých byly dodávky. Já tam přístup neměl, sklízelo to vojsko, které se staralo o neprostupnost naší hranice a já se musel chodit zodpovídat za nesplněné dodávky. Bouřil jsem se proti tomu. Navíc se vědělo, že poslouchám cizí rozhlas, chodím do kostela. Také jsem prostředkoval mezi skupinami různých zklamaných repatriantů. Byl jsem tedy často s lidmi, kteří byli na okraji společnosti.

     Měl jsem jít k letectvu, alespoň podle přípravy, jako radista. Večer nás dali do vlaku a ráno jsme byli na nádraží v Karviné. Tak jsem se dostal do dolů.

 

Bylo to PTP, byli to „černí baroni“?

     To je ten paradox. Jistě to bylo pokračování PTP a nikdo nám jinak neřekl. Také velení jsme měli z bývalé 311. perutě britského královského letectva. Ubrali nám ale to „P“ na začátku. Když jsem se dostal druhý rok do Kladna, bylo tam 60% aspirantů německého werhmachtu, ale na druhé straně takoví lidé, jako Vasil Demčík, Rusín, který šel se Svobodovou armádou. Setkal jsem se tam ovšem i s lidmi, s kterými bych se jinak nesešel. Mnozí tam zahynuli. Měl jsem sám úraz páteře. Na rozdíl od PTP od nás chtěli i nějaký výcvik. Byl ovšem směrován na odstraňování minových polí, zátarasů. To znamená, že by to byla první linie. Pokoušeli se také získat lidi pro spolupráci. Mně ji rovněž nabízeli, že bych mohl okamžitě studovat. To jsem ale rezolutně odmítl.

 

Vy jste se ovšem nakonec přece stal učitelem.

     Kvůli onemocnění maminky jsem se vrátil na Vysočinu. Tamější ředitel mě doporučil, abych studoval ekonomickou školu. Později se začínalo se zemědělskými učilišti, a tak jsem se dostal jako učitel do Boskovic. Pak nastala trochu příznivější šedesátá léta. Oženil jsem se, ale ukázalo se, že s dalším studiem stejně nic nebude. Potřeboval jsem souhlas zaměstnavatele, což tehdy znamenalo souhlas stranické organizace. A je jasné, že také vysílali zvědy ke kostelu, jestli tam ještě chodím. Šedesátý osmý rok mi umožnil pedagogické studium. Musel jsem se vyučit ještě opravářem, protože se mě stejně chtěli zbavit. Vydržel jsem jedině díky tomu, že jsem vedl různé kroužky do noci a dělal věci, které nikdo jiný dělat nechtěl. Jeden den jsem byl mistrem, druhý den vychovatelem mládeže, pak správcem budov. Protože se mě chtěli z ideologických důvodů na učilišti zbavit, dostal jsem se na zemědělskou střední školu jako dílenský učitel. Ředitel na této škole byl sice komunista, ale měl z padesátých let také nedobré zkušenosti, takže se mi snažil pomoci. Nakonec jsem vystudoval vysokou školu, kterou jsem končil ve svých padesáti letech.

 

Jak jste přijal rok 1989?

     Byl jsem přesvědčen, že musí dojít ke změně. Bylo to jasné z dění politického i ekonomického. Mnoho znamenala Charta 77.

 

Stal jste se členem KDS...

     Byl jsem téměř zakládajícím členem. Kontaktoval jsem se s různými lidmi v Praze a pomáhal založit tady v Boskovicích křesťanskodemokratickou stranu nebo zkrátka něco, co by sdružilo podobně smýšlející křesťany a bylo odlišné od lidové strany, která přece jen za bývalého režimu kolaborovala s komunisty. I tam jsou ovšem slušní lidé.

 

Vy jste se stal předsedou KDS v Boskovicích...

     Viděl jsem, že náš předseda, se jako poslanec v parlamentu spojoval s různými silami, které byly blízko někdy i Sládkovi nebo jiným extrémům. Když byl pak vyloučen, dostala se místní organizace do těžké situace. Začínali jsme vlastně ve dvou znovu. Dostali jsme se ovšem i do obecní politiky, takže naše postavení bylo lepší než předtím.

 

Jaké hodnoty považujete pro politiku za důležité?

     Politik se nemůže zpronevěřit tomu, co deklaruje. Musí být ukázněný ve všelijakých předvolebních slibech a rozletech. Řada posluchačů ovšem chce takový výkon, který strhne, chtějí vizáž a šarm. V každém případě to tedy chce střízlivost, být opřený o reálnou situaci. Další hodnota je zakotvena v určité politické orientaci. Já sám jako křesťan vyznávám konzervativní hodnoty, to na jedné straně, ale vidím také, že člověk musí být otevřen pro nové věci. Pravicovost znamená, že hospodářství má přednost před tím, kdo je článkem systému. Tak jako na Vysočině měli lidé často stáje orientované k jihu a obytné místnosti k nepříznivým polohám, k severu. Kdyby byl na prvním místě hospodář, tak by měl místo na sluníčku. Ne, pravicové je to, že z čeho jsem živ, to musí mít prioritu.

 

To se ovšem současné vládě vyčítá, že klade takový důraz na hospodářství.

     Nesmí se zapomínat, že levice má tendenci sklouznout k tomu rozdělit vše teď a po nás potopa. Pravicové je, že se myslí na vzdálenější budoucnost, že se myslí na generace po nás. Teď se uskrovním, abych později mohl říci „dobře jsem dělal, už jsme zajištěni“. Nesmí se to ovšem dělat bezohledně. Pravicová politika musí být dělána zodpovědně a ovšem i ohleduplně. Hospodářství na prvním místě, ale vidět i člověka, i Boží stvoření.

 

Je pro křesťanství podle vás typičtější postoj pravicový, nebo levicový?

     Pravicový. Je to nutné a je to pragmatické. Pravicovost zajišťuje to, aby bylo z čeho rozdávat. To je potřeba zdůraznit i mnoha pravicovým politikům. Práce, kterou dělám, by neměla obohatit jenom mě, ale i ostatní společnost. V tom je právě ten křesťanský náboj. Je ovšem potřeba také vyhmátnout to, na co poukazují různí kritikové, že jsou lidé falešní, zneužívající svého postavení. A musí tu být ovšem i vědomí Boží vůle na této zemi. Někdy je též potřeba říci „zmýlili jsme se, odpusťte nám“. To politikům chybívá, ale má to budoucnost.

     Cítím jako velkou bolest to, že zelenou mají v soudnictví, ve školství a na řadě ministerstev ne ti, kteří měli nějakou páteř, ať byli na jedné či druhé straně, ale ti, kteří byli vždy ochotni kolaborovat. Viděl jsem lidi, kteří páchali zlo při odsunu Němců. To byli kolaboranti, kteří se potřebovali zviditelnit před ostatním národem jací jsou antifašisté a Němcebijci. A to je pořád s námi.

 

KDS se integrovala s ODS. Jak vnímáte tuto integraci?

     Byl jsem na čtyřech sjezdech KDS. Vždy jsem to probojovával - je to správné, je to pragmatické? S těžkým srdcem, ale hlasoval jsem pro spojení, protože tam jsou také křesťanské proudy, třeba Tomáš Ježek a mnoho dalších. Snad tak probojujeme názory, které pak mohou být přijaty a realizovány. Pravda totiž může být často všelijakými převlečenci přehlasována. To by bylo velice jednoduché říct prohráváme, jsme v menšině, utečeme z boje, je to pohodlnější, ale my tu asi nevlečeme ten kříž kvůli pohodlí.

 

Jak vidíte vývoj nyní po dvojích volbách?

     Mám vážné obavy. Politická scéna je, jaká je. Je to na hraně. Chtěl bych, aby naše vláda uměla unést i to, že člověk bude urážen a ponižován. Jestliže je premiér často drásán neustále se opakujícími otázkami, je to k obdivu, že nevybuchne.

 

Domníváte se, že by levicová vláda znamenala návrat ke starým pořádkům?

     Minulá levicová vláda, tak jak ji známe, to by možné nebylo. Současná levicová vláda by byla zase dočasností, byl by to však určitý krok zpět, nebo stranou. Obešly by se určité zásadní problémy, kterým se ale nevyhneme.

 

Děkuji za rozhovor.

Pro Bratrstvo rozmlouval Michal Vogl