pokání (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2002
Co o tom
čteme v bibli:
Jan Keřkovský
 

Pokání je změna k lepšímu, obrat. Stačí si to slovo pře-číst a napadne vás nejspíš: hřích. Malér. Něco, co je třeba odčinit. Projevit lítost. Bývaly na to skoro rituály, které měly připomenout provinilému i ostatním, že je pokání namístě a že se děje. Žíněné roucho, roztržená suknice, popel na hlavu, přísný půst. Kdo ví, snad se Hospodin dá pohnout k lítosti, říkali si dokonce i pohané kdesi v Ninive (Jon 3).
    Koho se takové pokání týká? Toho, kdo se zrovna dopustil něčeho ohavného? Jistě; ale ono se vlastně týká všech, všichni nesou vinu (míní Starý zákon). Snad se dá Hospodin pohnout k lítosti, snad odvrátíme (za-sloužený) trest.
    Nejde však jen o reakci na nějaký zlý čin: Pokání je návrat k Hospodinu, návrat ze scestí na cestu, chytit se podané ruky na cestě z bludiště. Přiblížilo se království Boží: čiňte pokání a věřte evangeliu (Mk 1,15), říkal Ježíš od samého začátku. Když nadešel čas Božího kralování mezi vámi, dejte se s ním na cestu.
    Pokání není trest: spíš šance, naděje, dar. Dát se na (lepší) cestu ne ze strachu z trestu, ale proto, že ta cesta někam vede. Víc řekne text písničky 276 ze Svítá a biblické texty, které jsou pod písničkou uvedeny.
 
Nechutný seznam, nebo nový kurz?
Aleš Mostecký

 

Pamětníci možná vzpomenou na jeden gruzínský film (za oněch dob konce osmdesátých let minulého století ještě sovětské produkce), který nesl název ''Pokání''. Nepamětníkům, jimž je asi toto čtení určeno především, ač se to nemá, prozradím jeho pointu: Zesnul významný funkcionář, ale pro svůj hříšný život nenalezl v hrobě klidu -až do té doby, než jeho černé skutky vyšly najevo, dozvěděla se o nich veřejnost a jeho nejbližší se s tím nějak srovnali.
    Byl toho docela dlouhý a docela nechutný seznam, co všechno ten člověk napáchal. A to prosím ještě jistě nevyšlo najevo opravdu všechno. Podstatný byl ten princip uznat chybu, přijmout omylnost člověka, umět se uvidět se takový, jaký opravdu jsem. (Kromě toho film ve své době nesl odvážný politický náboj a podtext -vyrovnání se s kultem osobnosti. Ale i tato rovina, sebezbožštění člověka, je nakonec nadčasová.)
 
    Doufám, že všechny formy pokání, které mají podobu nějakých seznamů, ať již je člověk chrlí sám ze sebe či mu k jejich vytvoření pomůže patřičný formulář, vedou k tomu, abychom dokázali pohledět pravdě do očí a nenamlouvali si, že právě já jsem ten jeden jediný bez viny a kazu. Přiznat se k nesprávnému jednání i zlým úmyslům je důležitá část toho, co nazýváme pokání. Ne však proto, abych si uvědomil, co že mám v nebeském účetnictví za dluhy, které musím splatit a vymazat. Účetní uzávěrka, podtrženo, sečteno a zaplaceno proběhla už jednou v pátek. Bílý, čistý, bianco šek byl vystaven hned prvního dne, jenž následoval po dni pracovního klidu. (Otázku jeho zneužívání již vyřešil Pavel v 6. kapitole svého dopisu do Říma, takže ji teď nechejme stranou.) Na to, abychom sami spláceli dluhy, tak na to nemáme. Ale máme na to, abychom si jich byli vědomi. Ne zas hned jako závaží, které nám brání v jakémkoli pohybu, ale jako výstrahy (tak takhle už ne!) a jako výzvy (což takhle jinak!) pro další život. Není od věci udělat si čas od času sám pro sebe takový seznam.
    To když jde o první fázi obratu. Uvědomit si, že tahle cesta vede tam, kam vlastně nechci. A nechci tam proto, že by mne tam nerad viděl (také můj) Otec. Tam mě neposlal -a já tam jdu! Nabral jsem špatný kurs. Je třeba otočit kormidlem. Možná opravdu až o 180 stupňů. Jdu-li nalevo, obrátit se vpravo. Jdu-li dozadu, tak se otočit a vyrazit vpřed. ''Nový kurs! Směr Boží království!'' ''Ano, Kapitáne!'' Ono totiž slovo ''činit pokání'', dříve než dostalo svojí církevní náplň -v každé církvi s trochu jinou příchutí -znamená obrátit se. Tedy odvrátit se od dosavadního stylu života, změnit směr svého smýšlení. Navrátit se k Hospodinu, obrátit se na jeho stezky. Převrátit svou zvůli v jeho vůli. Od teď, hned, jak slyšíte výzvu: ''Čiňte pokání!''
    S tímhle jednou vystoupil Jan Křtitel: ''Čiňte pokání. Neste jeho ovoce.'' A zástupy se ptaly: ''Co teda máme dělat?'' ''Buďte solidární s trpícími, třeba se rozdělte o to, co vám přebývá.'' Dalším nabídl jiný model chování: ''Nezneužívejte svého postavení.'' A jiným pak: ''Upusťte od násilí páchaného na nevinných.'' Až nás možná zarazí, že ani celník, ani voják není vyzýván k tomu, aby opustil své řemeslo (čtěte 3. kapitolu z Lukáše). Snad proto, že to někdo dělat musí, a je lépe, když to dělá někdo poctivě s vědomím odpovědnosti a služebnosti, než aby přenechal své místo kdoví komu s kdoví jakými úmysly.
    Jan ale nebyl první, navazoval na proroky. ''Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.'' (Jeden příklad za všechny z Jr 18,11.) A nebyl ani poslední -viz. Mk 1,15; Mt 4,17. ''Změňte směr, zvolte kurs k Božímu království. Jde vám naproti, tak vzhůru za mnou! Následuj mě!'' A přišli další a v jeho jménu zase volali k návratu k Bohu, k tomu, abychom pohleděli Pravdě do tváře a neztratili při tom svůj život. O ten totiž v pokání stále jde, o celý náš život, nikoli jen o nějakou frázi či církevní obřad.
 
Pokání
Co je podle vás projevem pokání?

   
Jiří
Suchý
básník, textař
70 let
 
Za pokání považuji přiznání si vlastních chyb a upřímné odhodlání se jich vyvarovat. Že se to vždycky člověku nepodaří, už je jiná věc.
 
Gabriela
Horáková
farářka ČCE
27 let
 
Upřímná snaha obrátit kurs takového myšlení a jednání, které nevede k Bohu, k vnitřní svobodě, k lásce.
 
Miroslav
Konvalina
rozhlasový reportér
38 let
 
Pro mě je míra odpuštění jedním velkým problémem. Odpouštím rád, ale důležité je, že odpustit také nemusím. Pokání si dovedu představit v souvislosti s vlastní osobou, pokání ostatních je u mě spojeno se smíšenými pocity.
 
Vojtěch
Eliáš
kněz a katecheta
na gymnáziu
 
 
Pokání chápu jako vnější projev mého vnitřního odvrácení od zla. Musí mu tedy předcházet poznání zla, uznání mé viny a obrácení se k dobru. Zlo bylo zcela konkrétní, proto i pokání by mělo být zcela konkrétní, nejlépe jako protiklad dříve konaného zla - nemusí mít tedy nutně nějakou bolestivou podobu, ale jistě bude vyžadovat určité přemáhání.
 
Leo
Pavlát
ředitel Židovského
muzea, 52 let
 
Vše, co upřímně a opravdově směřuje k nápravě vlastních pochybení. Hebrejsky se ''pokání'' vyjadřuje stejným slovem jako ''odpověď'' a v kořeni slova zaznívá i ''návrat''. Čímž se též naznačuje, jak k této nápravě přistoupit: jako k výzvě, jako k navrácení se k bodu, z něhož jsme se vydali špatným směrem. Pak je šance, že budeme pokračovat jinak, lépe, poučeněji.
 
Václav
Vacek
katolický farář
55 let
 
Získat radost a obrátit se k druhému i k Bohu. Přiznat chybu, požádat o odpuštění, snažit se napravit to, čím jsem se provinil. S chutí změnit smýšlení a jednání.
 
Jana
Šilerová
biskupka CČSH
 
Podle mne je projevem pokání odvaha ke skutečné hloubce a vnitřně prožité lítosti. Schopnost lítosti pokládám za nejodvážnější vlastnost na cestě víry. Teprve odvaha litovat a kát se vede ke skutečné změně života.
 
Vítězslav
Vurst
předseda správ.
rady nadace
ADRA, 52 let
 
Vnitřní i vnější projev změny dosavadních postojů a jednání. Samozřejmě mu předchází poznání, které většinou proklatě bolí.
 
Martin
Müller
režisér a produkční
studia Velehrad
37 let
 
Přijetí vlastního provinění a uznání přestoupení řádu. Pokání je pro mne víc o upřímnosti k sobě než o následném uložení trestu, protože vnitřní přiznání vede k cestě - očištění.
 
Dana
Elisová
ekonomka
v domácnosti
53 let
 
Přiznat se alespoň sám sobě k chybám, špatným činům a snaha odpouštět druhým.
 
Lea
Brodová
psychiatrička
47 let
 
Činy nápravné.
 
Mirek
Dušín
člen klubu
Rychlé šípy
 
''Navrhuji tohle: kdo není spokojený s výhrou, Podfukář mu dá korunu zpátky - a věc je odbytá. Souhlasíte?''
 
Jak jsme si to
představovali?
Jiří Gruber

 
Vzhledem k tomu, že jde o vnitřní postoj člověka, je k jeho zobrazení nutno užít všeobecně známých symbolů. K nejrozšířenějším patří pokleknutí, které vyjadřuje podřízenost a dobrovolné odevzdání (svobodný muž stál, vládce seděl). Před Bohem klečí Šalomoun, Eliáš, Ezdráš i Ježíš. Kající David dokonce leží. Katolík dodnes pokleká před svátostí oltářní a během mše. Evangelík většinou při křtu a někde i při konfirmaci. Klečení bývá časté při osobní modlitbě (srov. Sk 20,36).
    Dalším symbolem pokání je popel, který spolu s prachem vyjadřuje pomíjivost a nicotnost lidského života (např. Abraham v Gn 18, 27). V popelu sedí nešťastný Job. Církevní otec Terulián doporučoval kajícníkům ležet v pytli a popelu. Dodnes se symboliky popela užívá na popeleční středu, kterou začíná postní období.
    Výrazem pokání je také odložení běžných šatů a jejich výměna za žíně (srov. Ninivské Jon 3,8). Podobný smysl má i roztržení šatů. Předpokládalo se totiž, že šaty v sobě odráží podstatu člověka. Nemocní si svlékali šaty, aby se zbavili svých nemocí. Při křtu dospělých se odkládaly staré šaty (svlečení starého člověka) a křtěnci se oblékali do bílých -nebeských. Dodnes bývá zvykem oblékat si na pohřeb na znamení smutku tmavé šaty.
 
    K biblickým symbolům pokání patří také bití se v prsa (srov. celník u Lk 18,13). Člověk jím vyjadřuje, že se sám na sebe hněvá a symbolicky se tak trestá za svůj hřích.
    K barokním symbolům pokání patří především lebka, která připomíná naši smrtelnost a Boží soud. Rozjímání o smrti doprovázené pohledem na lebku doporučovali jako duchovní cvičení jezuité a je tak zobrazena řada modlících se světců. Kajícníci bývají někdy zobrazeni s důtkami a řetězy, které mají připomenout duševní utrpení ze spáchaných hříchů. Aby však bylo zřejmé, jak lze dosáhnout odpuštění, bývá na obrazech také kalich nebo hostie -odkaz na oběť Ježíše Krista.
    Kajícnice mají rozpuštěné vlasy (Maří Magdalena), z kajícníků bývá nejčastěji zobrazen sv. Jeroným, který žil určitou dobu jako poustevník a s pokušením bojoval tak, že se bil v prsa kamenem.
    Z barev je symbolem pokání fialová, která vzniká smíšením červené a modré a symbolizuje tak smíření země s nebem, resp. těla s duší. Užívá se proto v adventu a v postě.
 
Co o tom
vyznáváme?
Helvetské vyznání

 
''K evangeliu se pojí učení o pokání. Tak totiž pravil Pán v Evangeliu: Aby bylo kázáno ve jménu mém pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy (Luk. 24, 47).
    (Co je pokání?) Pokáním rozumíme: (I.) kajícnost vzbuzenou v hříšném člověku slovem evangelia a Duchem svatým a přijatou pravou vírou, jíž hříšník hned poznává vrozenou sobě zkaženost a všecky své hříchy, na něž Boží slovo žaluje, a (2.) má z nich srdečnou bolest, a jich před Bohem netoliko želí a otevřeně je s hanbou vyznává, ale (3.) i rozhořčeně je proklíná, (4.) přemýšleje již usilovně o nápravě a o ustavičném snažení po nevině i po ctnostech, aby se v něm svatě cvičil po všecky zbývající dny života.
    (Pokání je pravé obrácení k Bohu.) Toť tedy pravé pokání, upřímné to obrácení k Bohu a ke všemu dobrému, avšak horlivé odvrácení od ďábla a ode všeho zlého.
    (Pokání dar Boží.) Výslovně však pravíme, že takové pokání jest pouhý dar Boží, nikoli dílo našich sil. Apoštol přece přikazuje, aby věrný služebník pilně vyučoval ty, kteří se protiví, zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy (2 Tim. 2, 25).
(Helvetské vyznání)
 
Jak by mělo vypadat pokání?
Anketa

 
Človek by se měl postit. Jak dlouho, to záleží na něm. A přitom by měl prosit Boha za odpuštění svých hříchů!
(student, 14 let)
 
Opravdová nepředstíraná lítost nad zlými skutky s vědomím, že Ježíš je vzal na sebe, a s odhodláním se jich příště vyvarovat.
(studentka, 16 let)
 
Mělo by to být pokorné vyznání hříchů a prosba o odpuštění.
(studentka, 16 let)
 
Uvědomím si a připustím, že ze svých sil žijíc a po svých cestách chodíc jsem často proti Bohu. (Kdo žije jen ze svých sil, nemůže se líbit Bohu.) (Všichni jsme zabloudili jako ovce chodíce po svých cestách.) Vědomí, že právě jedině u Boha se setkáme s dobrotou a láskou. Ta ale není samozřejmá, nýbrž my k ní máme přístup jedině skrze Pána Ježíše Krista, který náš trest vzal na sebe. (Je to skvělá a obrovská úleva.)
(studentka, 18 let)
 
Měl by to být pokorný postoj srdce a mysli s vědomím závislosti na Pánu Bohu a vědomím potřeby odpuštění pro zdravý křesťanský život. Pokání by měla být také lítost nad tím, co jsme kde zkazili, nad tím, kde jsme koho zranili, udělali, co jsme dělat nechtěli, a nad tím, jak a čím jsme zarmoutili Boží otcovské srdce. A taky by to měla být víra v Kristovu odpouštějící krev prolitou na kříži.
(student, 19 let)
 
Především si myslím, že pokání by nemělo ''vypadat'' navenek, ale měl by to být upřímný projev lítosti v našem nejhlubším nitru. Pokud jsme se protivili proti Bohu, mělo by pokání být záležitostí jen mezi námi a Bohem. Není správné úmyslně upoutávat pozornost a dělat dojem na ostatní věřící.
(studentka, 19 let)
 
Hlavně v pokoře a upřímnosti vyznat se Bohu z hříchu, uvědomit si svoji chybu a následně se podle toho chovat (snažit se ji neopakovat), neboť věřím, že Bůh mi odpustí. Nezapomenout poděkovat za jeho milosrdenství!
(studentka, 22 let)
 
Ve víře v Pána a ve vděčnosti za jeho oběť, ukazujeme mu své nejhlubší nitro a prosíme o jeho očištění. Ponižujeme se, aby byl Pán a my s ním ''povýšeni''.
(učitelka, 42 let)
 
Biblický odkaz: 
Jonáš 3
Biblický odkaz: 
Marek 1,15
Biblický odkaz: 
Lukáš 24,47
Biblický odkaz: 
2 Timoteovi 2,25
Autor: 
Keřkovský, Jan
Autor: 
Mostecký, Aleš
Autor: 
anketa
Autor: 
Gruber, Jiří
Rok vzniku: 
2002