Pod stromem poznání

Otištěno z časopisu Bratrstvo 9/2011

A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého. Genesis 2:8-9



Taky tady se poprvé v Bibli mluví o zlu. Stále jsme v ráji a přece již zde je řeč o zlu. Pravda – zatím jde o zlo v jakési latentní podobě. Není tu nic vysloveně zlého. Je tu jen možnost poznat zlo, což ale mají Adam s Evou zakázáno. Církev byla v průběhu staletí mnohokrát osočena, že poznání brání. Právě tento příběh o stromu poznání byl brán jako učebnicový příklad, jak náboženství chce poslušné ovce, které nepřemýšlí, neptají se, papouškují dogmata o tom, co je dobré a co je zlé. „Nic takového, Adame! Nic takového, Evo! Svobodné zkoumání se zakazuje!"

Jenže – není to tak jednoduché. Vězme, že slovo „poznání“ znamená v biblické mluvě něco víc, než jen nezávislý rozumový přístup. To až my dnes poznáváme svět, ale na náš život toto poznání nemusí mít žádný vliv. V Bibli je to jinak. Když „Adam poznal svoji ženu“, tak otěhotněla a tak to je v Bibli i dál. Když má Adama s Evou možnost „poznat zlé“, tak jde o něco, co se bude jejich života týkat právě tak, jako se jich týká zplození dětí. Když poznají dobro a zlo, znamená to, že budou dobro a zlo také konat. Že toto vykonané dobro a zlo se stane součástí jejich životů a jeho důsledky je budou provázet ještě velmi dlouho. Ba dokonce že (jako děti) tyto důsledky budou mít svůj vliv i po jejich smrti.

Stále jsme v ráji, stále jsme v místě, kde je všeho dostatek. Adama s Evou mají co jíst, kde bydlet, mají plné společenství s Bohem. Chybí jim něco – tam, kde je všechno dobré a člověk je velmi dobrý? V dobrém světě může velmi dobrý člověk udělat spoustu dobra! Jenže Adam s Evou chtějí mít možnost i toho druhého. Intelektuální poznání – to tu je. Oni vědí, co je dobré a co je zlé. Vědí, že dobré je ovoce s plody dobrými k jídlu. Mají hojnost všeho, na co si vzpomenou a stačilo by, aby jen děkovali Bohu a chválili ho za všechno to dobré, čím jsou obklopeni i naplňováni a aby si tohoto dobra plnými doušky užívali. Dobro poznávají – teď by chtěli poznat i zlo.

Příběh o Adamovi a Evě je příběh o nás. Intelektuální poznání máme. Jistě, že jsou různé složité situace, kdy člověk opravdu neví. Jsou o tom chytré knihy, jako „Sofiina volba“. V běžném životě ale v devíti případech z deseti vím, co je dobré a co je zlé. Tak – teoreticky to vím.

Když sedím v autobuse a nade mnou stojí stará paní o holi.

Když jsem se neučil na písemku, ale vím, že dobře skrytého taháku si učitel nevšimne.

Když mi nebylo osmnáct a někdo mi nabízí alkohol.

Když nemám jízdenku a zrovna přijíždí „moje“ tramvaj.

Když se máma ptá, kde jsem byl tak dlouho a mně se nechce jí to vysvětlovat.

Když bych chtěl nějaký počítačový program, ale nechce se mi za něj platit.

…

A v tu chvíli stojím pod stromem poznání dobrého a zlého. Vím, co je „dobro“ a vím, co je „zlo“. Vím. Co z toho chci také poznat? Tady nejde o nějaké intelektuální rozvažování, ale o „poznání“ v pravém biblickém smyslu. O něco s důsledky a to mnohdy velmi dlouhodobými – prostě jako to dítě, které pak má další děti a tak dále. Chci poznat nejen to dobré, ale i to zlé? Když teď budu volit – jsem si vědom všech důsledků, které to přinese?

Adame, Evo – pro co se rozhodnete?