O vztazích

Program z příručky Na lovu perly

 

 

Pomůcky: Obrazové karty (Obrazy života – život v obrazech, Dixit nebo namalované)

 

1. Motivace – bude potřeba papír pro každého

 

a) Napište, co vás první napadne, když se řekne…

učedník, důvěra, odvaha, selhání, zrada, odpuštění

 

• porovnejte mezi sebou své asociace (kolečko – kdo co má k jednotlivému výrazu, jestli se někdo výrazně odlišil, nebo jestli je naopak někde nápadná shoda)

 

Cíl: netřeba složitě rozebírat, jde jen o to, aby zazněly motivy, nad kterými se budeme zamýšlet a aby se k nim každý nějak „vztáhnul“ aby si uvědomil, jak je sám vnímá (byť třeba podvědomě), jak se ho týkají/netýkají – jestli s nimi má zkušenost

 

b) Nechala by se slova, ke kterým jsme psali asociace „zastřešit“ nějakým jedním spojujícím tématem? Co je spojuje?

 

• koho co napadne, tak to řekne

 

Cíl: Odpověď je „vztah“. Měli bychom se dobrat k tomu, že nyní budeme mluvit o vztazích. (pozn. „Odvaha“ a „slabost“ možná trošku vybočují – ale ne úplně – taky je můžeme prokázat, jen ve vztahu k něčemu, nějakému nebezpečí a mají dopad na naše vztahy k ostatním…)

 

2. Text

 

Základem pro dnešní společnou pobožnost bude text, který je součástí Velikonočního příběhu v Lukášově evangeliu. Je to text známý, to by nás mohlo svádět k tomu, že přestaneme poslouchat hned na začátku a to by byla škoda, protože biblický text by měl zůstat v centru naší pozornosti, tak pokud můžete, poslouchejte pozorně, třeba při tom můžete zavřít oči... (Číst nahlas, zřetelně, pomalu ale důrazně.)

 

Lk 22:54-62

Pak ho (tj. Ježíše) zatkli a odvedli do veleknězova domu.

Petr šel zpovzdálí za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.

A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla:„Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“

Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“

Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“

A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“

Vyšel ven a hořce se rozplakal.

 

3. Rozhovor

Nebudeme dělat žádný podrobný výklad tohoto oddílu, ale použijeme ho jak základ ke společnému rozhovoru na téma „vztah“. Podíváme se na dvě roviny, které se nám na základě evangelijního příběhu nabízejí k promyšlení – a) Vztah k Ježíši jako ke Kristu b) Vztah mezi přáteli, vztahy mezi námi.

 

1. Vztah k Ježíši jako Kristu

 

Jaký je Petrův vztah k Ježíši (obecně, ne v tomto příběhu)?

(Petr jistě následoval Ježíše jako svého učitele, svého Mistra. Byl to Petr, kdo vyznal, že považuje Ježíše za Božího Mesiáše (Lk 9,20). A nakonec to byl také Petr, kdo v evangelijním příběhu před pár hodinami, cestou do Getsemane, Ježíšovi sliboval: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." (Lk 22,33) Nejstručněji shrnuto – Petr je horlivý Ježíšův následovník.)

 

Jaký je náš vztah k Ježíši?

(Jsme křesťané – tedy počítáme se také mezi Ježíšovými následovníky. Co to znamená? Že je nám vzorem? Učitelem, který nás hodnotí? Možná si také jako Petr myslíme, že už jsme Ježíše poznali. Možná jsme také zapálení pro jeho věc a myslíme si, že bychom za ním šli samozřejmě kamkoli… nebo je nám to trochu jedno kde je Ježíš a kde jsme my?)

 

Co znamená pro Petra poznání, že Ježíše opakovaně zapřel, ještě než se rozednilo?

(Přes všechnu snahu a sliby je Petr jen slabým člověkem – jako každý z nás – a relativně snadno se dostává na samé dno. Poznává, že selhal a to poznání přináší „hořký pláč“ – možná jako výraz bolesti, zoufalství, strachu, zklamání ze sebe samého – pravděpodobně všeho dohromady.)

 

Co Petrovo zapření znamená pro jeho vztah s Ježíšem, který není jen učitelem, ale taky Kristem?

(Petr rozhodně není odsouzen, není tu pohrdání, není tu výsměch, není tu zatracení, není tu žádný dramatický trest. A přece se tu jedna dramatická věc odehraje. Ježíšův pohled ve chvíli kdy zakokrhá kohout je jako přistižení při činu – je to usvědčení, ale ne zatracení. Jsme slabí a ve vztahu ke Kristu selháváme – Ježíš to ví, Petr na to přišel, a my na to musíme také přijít, musíme poznat svou slabost a teprve pak můžeme s Petrem „prosit o naději“ (Kryl – Zapření Petrovo).

Pro každého, kdo hořce pláče nad svým proviněním, pro každého, kdo poznal, že sám se svými činy nezachrání, že potřebuje být zachráněn, je tu nabídka: Ježíšova láska jde nějak před námi, třeba i skrze smrt. Podle Janova evangelia se Ježíš s Petrem opět setká, ne aby ho odsoudil, ale aby s ním vedl řeč o lásce, aby ho „uzdravil“ a pověřil službou v církvi (J 21). Pouhou boží milostí jsme spaseni.

Buďme tedy stateční jako Petr, který Ježíše z lásky následoval, a prosme o pomoc ve chvílích, kdy budeme na dně jako Petr, ve chvílích, kdy v následování a lásce selháváme.

 

2. Vztah mezi přáteli

 

Pro Petra byl Ježíš také přítelem.

Máte zkušenost s nějakým takovým krizovým momentem ve vztahu?

Máte zkušenost s tím, že jste někoho/něco zapřeli, na čem vám opravdu záleželo?

Zklamali jste se někdy opravdu hluboce sami v sobě? Jak jste se s tím vyrovnali?

Myslíte si, že byste zapřeli Krista?

 

 

4. Obrazy

Použijte obrazové karty, známe malířské reprodukce, nebo jiné obrázky. Rozložte je a nabídněte každému, ať si vybere obraz, který podle něho s tématem souvisí a krátce vysvětlí souvislost, kterou vidí.

 

5. Píseň a modlitba

Znáte píseň „Zapření Petrovo“ od Karla Kryla? Můžete si ji pustit (např. https://www.youtube.com/watch?v=I10jfYgL_84) Je vám srozumitelná? Co v ní slyšíte za témata? Jaké další biblické motivy v ní jsou? Odpovídá biblickému příběhu? Zkuste každý na základě těchto motivů napsat kratičkou modlitbu, nebo prosbu.

 

Modlitba Páně + každý kdo chce, může připojit svou prosbu.

 

K výkladu:

Výklad není třeba číst, poslouží spíš, kdyby náhodou došlo k nějaké diskusi, nebo naopak, kdyby všichni mlčeli.

 

Příběh je u všech evangelistů, u každého se trošku liší, všichni ale uvádějí trojí zapření, všichni mají kokrhání kohouta, všichni mají Petra „až na dvoře.“ Pouze u Lk je „oční kontakt“ („Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra“).

 

Petr byl statečnější, než všichni ostatní, ti zmizeli, ale Petr šel až do veleknězova domu, potom zpanikařil.

Je to je pár hodin poté, co Petr Ježíšovi sliboval: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt." (Lk 22,33)

Ježíš Petra varoval – a přece k tomu došlo!

Příběh je citlivým zachycením smutného/tragického momentu ve vztahu – Petr tu není odsouzen, není tu ani výsměch, ani pohoršení nad Petrem. Ukazuje se, že i Petr se dostává „na dno“. Jeho reakce když uslyší kohouta a setká se s Ježíšovým pohledem, hořký pláč, nám prozrazuje jeho pohnutí a vnitřní bolest.

Petr tím nepřestává být přítelem a učedníkem Páně!

Petra poznali podle přízvuku (je z Galileje).