Mezinárodní linky ČCE (Soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2009
   Gib ons dnes usner
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon...“ Krásný a smutný to apoštolský povzdech. Ale když třeba takový českobratrský člověk evangelický mluví krapet jazyky německými, francouzskými, polskými nebo dokonce norskými a přinejmenším všelijak anglickými, může si na návštěvě v partnerském sboru zvučet jako zvon o sto šest – a docela vesele.

Před oponou, za oponou
Při společném povídání, zpěvu či bohoslužbách, na procházkách i túrách, při stavbě kostela.V Lysé nad Labem a tulipánovém Zeedamu, Kovánci a norském Fjortoftu, ve Vrchlabí a polské Karpatzi, v americkém Annapolisu i Letohradě, Českých Budějovicích a německém Pasově i rakouském Linci, v Kynšperku nad Ohří a saském Syrau, Brně číslo jedna i švýcarské Basileji... Někde pár let, jinde od dob komunismu – v Ostravě, která se za normalizace připojila k americko-britsko-východoněmeckému sborovému čtyřlístku, v Horní Krupé a nizozemském Aalst – Waalre anebo v holanském Oss a pražských Střešovicích – i tady nejdřív klíčilo přátelství napříč železnou oponou, než vydalo sametově revoluční ovoce. „Oni si představovali, že budou bydlet v autokempu na Džbánu a navštíví nás v kostele jako turisté. Překvapili jsme je, že jsme je pozvali, aby byli hosty v našich rodinách. Tím jsme dali tomuto církevnímu partnerství také osobní ráz. Když jsme se pak sešli na faře, v kostele, při společném výletu, měl už každý osobně známého člena druhé skupiny. To nám pomáhalo chápat postoje, názory, způsoby těchto cizinců při bohoslužbách, ve věcech veřejných i při rozhovorech na vybraná témata,“ říká Petr Jankovský o prvních pražských setkáních. Po vzoru návštěvníků z Oss ve Střešovicích vznikl klub seniorů, Holanďané darovali peníze na opravu varhan nebo posílali sboru těžko dostupné léky. A díky jejich iniciativě střešovickým v roce 1989 komunistické úřady konečně udělily „výjezdní doložku“, potřebnou k cestě do „kapitalistické“ ciziny. „Z Oss poslali všem zájemcům osobní pozvání i holandské peníze. Pro mnohé z nás to byla vůbec první cesta na západ,“ vzpomíná Petr Jankovský. Od té doby se oba sbory střídavě a každoročně navštěvují za účasti všech generací. Velkou výpravu střešovické mládeže připomíná bohatý fotografický zápis v kronice z jara 2002.

Transylvánský eintopf
Část střešovického sboru spojuje rumunofilnost, která obvykle vzrůstá v létě, kdy tam více či méně členů vyráží na hory. Není proto divu, že při hledání druhého partnerského sboru volba nakonec padla na sedmihradské město Sibiu. „Říkali jsme si, že poté, co jsme my profitovali ze zájmu z rozvinutější části Evropy, by bylo na čase dluh oplatit obdobným zájmem o někoho, kdo je od nás dále na východ,“ přibližuje tehdejší rozhodování staršovstva Jaromír Plíšek, který sibiňský evangelický sbor koncem 90. let oslovil. Dodává ale, že najít jej nebylo jednoduché. V Rumunsku totiž dominuje pravoslaví a evangelíci jsou tu hlavně mezi maďarskou a německou menšinou. Také Sibiu, neboli Hermannstadt, založili ve středověku luteránští osadníci z Porýní a Vestfálska. Jejich potomky střešovičtí poprvé navštívili až v září 2005, zato ale na více než týden, s výletem přes hory, do Valašska a zase zpátky. Rok nato přijeli někteří Sibinští do Prahy. „Je to sbor velmi tradiční, navíc těžce zasažený masovou emigrací, prakticky tu chybí střední generace. Řeší tu například, zda opustit roli strážce historických tradic a jazyka, otevřít se "většinové společnosti", kázat rumunsky...dilemata, o jakých nemáme my ani Ahnung,“ podotýká Jaromír Plíšek. „Na druhou stranu jsou sibiňští příjemná kombinace německé a přeci jen dostatečně rumunské mentality, s totalitní zkušeností jako my, jsou družní a zdá se opravdu rádi, že se s námi mohou sdílet. Slibný potenciál se zdá skýtat trojlístkové propojení s Oss, obojí jsou na sebe zvědaví a my v tom figurujeme kdesi (nejen geograficky) uprostřed,“ dodává. Loni v květnu se podařilo takové čtyřdenní setkání uspořádat. A když se při závěrečných bohoslužbách holandština proplétala s češtinou a zase z němčinou, tuzemské hříchy s těmi nizozemskými a sedmihradskými a všichni společně mísili v modlitební díži prosbu o unser dageliks chléb, člověk si říkal: To je pěkné, když ten náš sbor není pořád jenom ČESKObratrský!
 Schneidrová, Klára

 
Jsme bratři a sestry jedné církve
  
O mezinárodních sborových partnerstvích a formách mezinárodní spolupráce mezi církvemi jsme mluvili s pracovníky Ekumenického oddělení ÚCK ČCE, Gerhardem Frey-Reininghausem, Danielou Hamrovou a Magdou Matulíkovou.

Proč se budují mezinárodní sborová partnerství?
Základní důvod partnerství je existence jedné církve Kristovy. Dnes je ale církev roztříštěná do různých konfesí, zemí a tradic. Při sborových či církevních partnerstvích se můžeme jako křesťané spojit, zažít trochu univerzality církve. Sbory navíc mají možnost si rozšířit horizont (společně dělat něco, co překračuje normální hranice jejich života), či se zdokonalit v cizím jazyce. Je jedno, jestli jdeme do USA, jižní Afriky, ale očekáváme, že se tam schází bratři a sestry. I když jsme se předtím nikdy neviděli, víme, že vycházíme ze společného základu. Rychle zjistíme, že máme společné písničky, modlitby, máme stejnou Bibli. Je tu něco silného, co nás spojuje.

Má spolupráce rizika?
Skutečnost, že se možná velice rychle spřátelíme jako bratři a sestry, může na začátku překrývat, že přece jen rozdíly mezi námi jsou - v myšlení, kultuře, tradici. Neuvědomujeme si, že možná to stejné říkáme, ale něco jiného myslíme. Kdo nemá zkušenosti, může se dostat i do situace, kdy se očekávání a realizace nesejdou. Lidsky nebo materiálně. Pokud nereflektujeme na obou stranách možnosti sborů, může z toho být velké zklamání. Dalším problémem může být vytrvalost. Při delším přátelství se může začít vytrácet obsah. Partnerství je potřeba nějakým způsobem naplnit, najít obsah. Jsou sbory, které společně podporují projekty v Africe či Asii.

Máte přehled o partnerství sborů?
V rámci příprav Setkání křesťanů 2005 jsme oslovili všechny sbory ČCE s dotazem, zda mají nebo chtějí mít partnerský sbor v zahraničí. Díky tomu máme základní představu o partnerstvích sborů ČCE. Je to fakticky nejnovější databáze informací. Partnerství máme mimořádně hodně (na 274 sborů evidujeme kolem 70 partnerských vazeb do zahraničí). Vypovídá to o vysoké agilitě našich sborů, které měly a mají zájem o spolupráci. Otevřenost ekumeně je v našich sborech zakořeněná.
V loňském roce se uskutečnila česko-americká konference o partnerství (http://czechconnections.org/), která stavěla na již existující spolupráci mezi církvemi s cílem jejího většího rozšíření. Projektu se zúčastnilo 8 dvojic partnerských sborů ČCE a PC USA. Pro takovou spolupráci je potřeba najít někoho, kdo si partnerství vezme na starost a bude v té věci činný.

Která ze zahraničních církví je nám nejpodobnější a která naopak?
Velice podobné našim jsou sbory ve Skotsku. V roce 2003 se uskutečnil program „Faith Share“, v rámci kterého skotská církev vyslala na dva týdny 8 lidí do 12 sborů. Je pozoruhodné, jak obrovský měla tato cesta dopad. Všichni z toho byli naprosto nadšení, byli fantasticky otevření. Vznikla velice živá partnerství. Teď se plánuje návštěva Skotů v Miroslavi a Olomouci.
Nejvzdálenější nám je asi korejská presbyterní církev, která má v Kobylisích sbor. Je to zase jiný způsob partnerství mezi korejskou komunitou a naším sborem v Kobylisích. Jsou „pod jednou střechou“, fungují samostatně, ale jednou měsíčně mají společné česko-korejské bohoslužby.

Jak je to se spoluprací na Východ?
Západ nám např. v posledních letech pomohl vybudovat Diakonii, která funguje a má v české společnosti své pevné místo. Z vděčnosti za to, co jsme dostali (a byly to nejenom peníze, ale psychická a lidská podpora či know-how), bychom něco z toho rádi předali dál. Je třeba myslet na východní země, ale také na třetí svět. Po převratu velice zintenzivněly kontakty se Západem, ale partnerství na Východ od nás je stále něčím novým a dosud ne zcela běžným. Jedním z dobrých příkladů práce směrem na Východ je činnost našeho potulného kolegy Petra Brodského. Ten se péči o tyto sbory věnuje velice aktivně, oslovuje sbory v ČR a připravuje setkání a návštěvy v těchto sborech..
Junová, Miriam

Biblický odkaz: 
1 Korintským 13,1–3
Autor: 
Schneidrová, Klára
Autor: 
Junová, Miriam
Rok vzniku: 
2009