Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/2010
Dívka si přeje, aby její láska k milému byla veřejně oznámena a bylo ji požehnáno. Nechce vztah dál skrývat. Souhlas matky milého a její požehnání přináší ochranu a zařazuje oba do řádu společenství. Pak je vztah dívky a chlapce vnímán podobně jako vztah sestry a bratra. Dívka se nemusí bát posměchu a může být v domě matky milým poučována o lásce. Nejde o zasvěcení do tajů sexuálního života, ale o umění společného života partnerů. Vzájemné vyznání lásky a nejužší společenství těla a mysli je zobrazeno společným stolováním (víno a mošt). To všechno říká dívka ve chvílích, kdy milý ještě spí. Všechno se teprve připravuje. Láska se svobodně rozvine teprve až přijde její čas.
Obraz se mění: dívka přichází z pouště. Je to místo hledání a nalézání, tříbení, rozhodování, zkoušek; místo setkání s Hospodinem. Poušť připomíná cestu Izraelců z Egypta do Země zaslíbené. I v lásce přicházejí chvíle zkoušek, rozhodnutí, okamžiky zastavení a hledání Boží vůle. To dívka prožívá. Přichází posílena svojí zkušeností a opřena o lásku milého. Jsou pod jabloní, která symbolizuje život a plodnost. O bozích se v mytologii často vypráví, že se zrodili pod stromy (Tammůz, Apollo, Artemis, Romulus a Remus, Diana). Vztah dvou lidí zakotvený v lásce, která prošla zkouškami, pochybnostmi, zápasy a která se dotazuje na Boží vůli, přináší život zamilovaným a v jejich dětech i nové životní jistoty. To je událost kosmického významu; to nejcennější, co člověk může mít.
Láska je přirovnána k pečetidlu, k nejcennějšímu a nejvíce chráněnému majetku. Nosilo se na řetízku kolem krku v blízkosti srdce nebo jako prsten na ruce. Hospodinův pečetní prsten (Ag 2,23) je znamením Jeho vyvolení. Pečeť znázorňuje i velekněžský nárameník (Ex 28,6-12) a bohatě zdobený náprsník (Ex 28,15-21) Zde je zřetelný i symbolický význam textu: Milý je velekněz s náprsníkem, který stojí před lidem při bohoslužbě ve svatyni a milá je izraelský lid.
Píše se tu o lásce silné jako smrt.To je zvláštní přirovnání, které vyzdvihuje jednoznačnost, sílu a moc lásky, a zároveň bezbrannost člověka vůči ní. Čeho se smrt zmocní, to nevydá zpět! Podobně jako jednoznačná a ve své síle mocná čistá láska. Ne, láska není jen nezávazná hra, laškování či flirt. Je to plamen Hospodinův. V něm shoří všechno nepodstatné a zůstane ryzí zlato čistého obecenství upřímné lásky, která je Jeho darem a Jím chráněna.
Druhá polovina kapitoly připomíná, že na lásku neustále číhá nebezpečí. Tady jsou to druhové (bratři), kteří mladou dívku na oko chrání, ale ve skutečnosti chtějí jen zvýšit její cenu. Na hradbu dívčiny krásy přistavují cimbuří, dveře její náruče uzavírají deskou. Brání lásce. Ale dospělá dívka odmítá takovou manipulaci a kupčení se svojí krásou i láskou. V lásce je sama sebou a ani pohádkové bohatství Šalamounovy vinice na tom nic nezmění!
Láska má nevyčíslitelnou hodnotu. Nelze si ji koupit za žádné peníze a člověk ji může přijmout jen jako dar! Vždy bude v nebezpečí, ohrožována různými „přítelíčky“, kteří jen čekají na svoji příležitost. Je třeba se vymanit z jejich vlivu útěkem do „balzamových hor“. Taková je láska: darovaná, přijímaná, mocná, zápasící, vítězící, svobodná, ale neustále ohrožovaná.