Program z příručky Na lovu perly

Jiné místo v Bibli, které se odvažuje dosti otevřené odpovědi na otázku, kým je Ježíš, je Fp 2, 6-11. Je zajímavé mimo jiné tím, že patří k nejstarším křesťanským textům v Bibli. Apoštol Pavel ten text kolem roku 50 uvádí v listu ne jako text, který by si právě vymyslel, ale jako písničku, kterou adresáti dávno znají a zpívají. Tedy musí být ještě starší než dopis, který sám patří k nejstarším v Bibli. Na Krista se tu hledí z úplně opačného úhlu, než jaký znají učedníci na počátku: ne jako na člověka – učitele, ale jako na toho, kdo svým bytím byl roven Bohu a teprve následně se této své rovnosti vzdal a sestoupil dolů k lidem, ponížil se. V Kristu se tedy podle Fp 2 nesetkáváme jen s nadaným člověkem, ale s přímým Božím jednáním, hmatatelným zosobněním. Podobně jako u Jana: „Slovo se stalo tělem.“

Úkol (možno pracovat ve skupinách a pak dát dohromady výsledky diskuse)

Fp 2 stojí v linii biblických výpovědí o Božím sestupování za lidmi, které najdeme už ve Starém zákoně. (Výrazně především v příběhu vyvedení z Egypta.) Zkuste však vzpomenout a dohledat místa v Novém zákoně, kde se Kristus dotýká nejnižších bodů lidství.

Projděte pašijový příběh (Mk 14,1 – 15,47) a zkuste formulovat, jaké situace, reakce či emoce Ježíš v jeho průběhu zakouší.

Vodítka k diskusi:

Lk 2: Narození ve stáji, položen do žlabu pro zvířata

Mk 1, 40-44: Ježíš se dotýká malomocného (porušuje zákaz i se vystavuje riziku nákazy)

Mk 2, 13-17: Ježíš vstupuje do domu opovrhovaného zloděje a kolaboranta. (V evangeliích opakovaně. Vzpomenete na jiný příklad?)

J 8, 1-11: Ježíš se zastává prostitutky

Pašije: Ježíš na sebe bere a zakouší zradu, nenávist, výsměch, utrpení, smrt i beznaděj, a sice ve vztahu k lidem, tak ve vztahu k Bohu (Mk 15,34). Je uložen do ticha a samoty hrobu.

Doslov:

Pavlův text ve Fp 2 kupodivu nemá za cíl vyučovat dogmatiku, ale chce vést k určitému způsobu jednání mezi lidmi: k jednání, které se nevyvyšuje nad druhé, ale které naopak se sklání a vstupuje do služby druhým. Výpověď o Ježíšovi tu není proto, abychom se jí kochali, ale aby dala směr našemu jednání.

Tento směr můžeme vnímat jako skryté specifikum křesťanství. Zatímco v některých jiných náboženských systémech jde o přiblížení k božskému povznesením nad svět, (nakonec i v křesťanství najdeme motiv cesty vzhůru), Boží cesta, kterou máme následovat, je cesta „dolů“ za druhými, se kterými máme být, a skrze které se setkáváme s Kristem. (Mt 25, 31 – 46)