kouřit? (soubor textů)

Autor

Nešpor, Karel
Kratochvíl, Luboš
Knotek, Daniel
Široká, Alžběta
Groll, Tomáš
Keřkovský, Jan

Otištěno z časopisu Bratrstvo 4/2007

 

Těžký život kuřáka (a bude ještě těžší)

 

Před lety vyšel v anglicky psaných novinách, které vycházejí v mnoha zemích, dojemný celostránkový inzerát. Velká tabáková firma na něj umístila pár nešťastných kuřáků v dešti někde před mrakodrapem. Inzerát si kladl řečnickou otázku: „Co vyhnalo tyto lidi do deště?“ V tom, že tak vzbudí soucit nekuřáků se ale zmýlila. Podobné scény jsou naprosto běžné. V USA i v jiných zemích už nikdo netrpí, aby někdo zamořoval kouřením společný vzduch v budově, která nemá okna ale centralizovanou klimatizaci.

Na jedné odborné akci jsem bydlel v univerzitním městečku v San Diegu v Kalifornii. Před kolejí byl trávník. Uprostřed trávníku stála cedule s nápisem: „V okruhu 15 yardů od tohoto místa je povoleno kouřit.“ Takový výběh pro kuřáky.

Protikuřácké tendence se začínají objevovat i v Evropě a mnohé země včetně České Republiky zpřísňují své předpisy. Za prodej tabáku nezletilým nebo za kouření tam, kde to není povoleno, může být u nás uložena pokuta až 50 000 Kč jednotlivci a až půl miliónu organizaci. Není daleko doba, kdy si zaměstnavatelé budou vybírat nekuřáky – jsou zdravější a lépe se soustředí na práci. Navíc kouření v pracovním prostředí má rizika samo o sobě a nemusí se jednat pouze o práci ve skladišti dynamitu.



Méně známá rizika

Kromě známějších rizik kouření (srdeční nemoci, záněty průdušek, astma u dětí, horší tělesná výkonnost, rakovina plic, poškození plodu, jestliže těhotná žena kouří) existují některá méně známá. K nim patří vyšší výskyt rakoviny močového měchýře u kuřáků, předčasné stárnutí pleti (ohníčky před obličejem dokáží kůži vyudit), poruchy potence u mužů a menstruační problémy u žen, poškození sítnice a tedy zraku, poškození závěsného aparátu zubů. Kuřák, který si kouřením přivodil onemocněné tepen dolních končetin, musí od lékařů vyslechnout varování: „Buď přestanete kouřit, nebo bude nutné nohu amputovat.“



Skryté souvislosti

Dvě hodiny bez cigarety stačí silnému kuřákovi k tomu, aby dostal odvykací stav. Kuřák, který nemůže kouřit během maturity, přijímacích zkoušek nebo konkurzu na dobré místo, je v nevýhodě. Místo toho, aby se pořádně soustředil, utíkají jeho myšlenky k hnědému moru.

Zdravotní rizika kouření ještě zesilují další vlivy, třeba i hormonální antikoncepce. Pití alkoholu zvyšuje riziko rakoviny hltanu, kouření ho zvyšuje také, ale když někdo kouří a pije alkohol, je riziko rakoviny hltanu vyšší než by odpovídalo součtu rizik pro tyto škodliviny.

Podle výzkumů, které byly prováděny i u nás, kuřáci v porovnání s nekuřáky mnohem častěji kouří marihuanu a zneužívají jiné drogy.



Příčiny kouření, kouření a společnost

Na otázku, proč lidé kouří, neexistuje jednoduchá odpověď. Příčinou kouření je vzájemné působení rizikových a ochranných činitelů. Můžeme si je představit jako hráče v černých a bílých dresech, kteří bojují o plíce člověka. Rizikové a ochranné činitele se nacházejí na různých rovinách, počínaje tělesným i duševním vybavením jednotlivce a konče společností. Příklady ochranných činitelů: Vřelá, vstřícná a dostatečně pevná výchova, zdravě žijící vrstevníci, schopnost zvládat stres a umět se uvolnit, kvalitní způsoby trávení volného času, obtížnější dostupnost tabáku. K ochranným činitelům patří i duchovní život.



Rizikové činitele působí v opačném směru a patří k nim třeba tabáková reklama a sponzorování různých akcí tabákovým průmyslem. Rizikovými činiteli jsou i nízká cena tabáku nebo společnost kuřáků. Riziková je také skutečnost, že tabákový průmysl přispívá do pokladen politických stran a i jinak ovlivňuje politické reprezentace v mnoha zemích. Např. podle serveru iDNES firma Tabák v roce 1996 věnovala tehdy vládním ODS, ODA a KDU-ČSL po dvou a tři čtvrtě milionech Kč.

Nejzávažnějším rizikovým činitelem je ale skutečnost, že tabák je návyková látka vyvolávající závislost. V Jižní Americe dávala jedna tabáková firma dětem cigarety zdarma, aby z nich vychovala celoživotní zákazníky. Většina kuřáků později lituje toho, že začali kouřit. Ne každému z nich se ale podaří přestat. Proto je nejlépe s kouřením nezačínat nebo zamáčknout rakovinovou tyčinku dřív, než vznikne závislost.

To, že nekuřák chrání životní prostředí a nepodporuje tabákový průmysl a jeho bezohledné chování v rozvojových zemích je prospěšné nejen pro společnosti, ale i pro něj.



Lepší možnosti

Co se stresem: raději nekouřit, absťák po nikotinu stres jen zvyšuje. Kromě toho se stres (a také úzkosti, deprese i hněv) dá mírnit tělesným cvičením, relaxačními technikami, tím, že se člověk svěří, modlitbou, nebo třeba hlubokým a pomalým dýcháním do břicha s prodlouženým výdechem.

Jak zaměstnat ruce: Čínští obchodníci otáčeli na uklidnění v dlani dva vlašské ořechy, různé náboženské tradice používají růžence. Lidé u nás často zaměstnávají své ruce mobilními telefony.

Jak se zbavit rozpaků ve společnosti: Sociální dovednosti se dají naučit, jako třeba jízda na kole, nebo plavání. S trochou cviku se člověk dokáže seznámit i udržet hovor. Obtížné situace se dají předem nacvičit. Tak se ostatně připravují na televizní debaty i kandidáti na amerického prezidenta.

Prim. Mudr. Karel Nešpor CSc

 

Hořet nebude, tak už jen ta rakovina

Dobré ráno,

k dnešní první kávičce a cigárku přinášíme čerstvé zprávy.



Desátého dubna zahynul v Bruntálu čtyřicetiletý muž při požáru gauče v provizorním bytě v areálu bývalých kasáren. Hořet začalo zřejmě od cigarety. Je to už čtvrtý podobný případ v Moravskoslezském kraji za tři měsíce.

Z hasičských statistik vyplynulo, že kouření je jednou z nejčastějších příčin požárů s tragickými následky. V posledních pěti letech zemřelo kvůli ohni od cigarety skoro sto lidí a dalších více než 300 bylo zraněno.

Ačkoli podle vedení hasičstva soukromý tabákový ohníček předcházel jen čtyřem procentům výjezdů červenobílých aut, do černých aut nastrkal 15 procent všech obětí požárů.



Už i do Evropy proto z USA proniká používání takzvaných RIP cigaret konstruovaných tak, aby tolik nežhnuly. Mají v sobě lamely, které oheň překoná až samotným kouřením, takže se k nažhavení musí kuřák trochu víc snažit. To je jistě dobrá zpráva. Zvlášť pro nekuřáky. Kolik asi stál a bude stát vývoj a výroba takových cigár? Což takhle raději léčit rakovinu prsu, místo rakoviny plic? Sláva, hořet už nebude. Tak to zbývá už jen ta zhoršená pleť, astma, pár potratů, rakovina, Bratrstvo, modlitba a Bůh.

 

Kratochvíl, Luboš

 

Kouření je pro mě potěšením

  

Není pro můj příspěvek otázkou, zda být pro nebo proti zvyku kouření. Jak bude společnost kuřáky kriminalizovat? Víme o tom, jak je to nezdravé, co všechno hrozí. Z USA do Evropy přišla kampaň a je zcela v pořádku, aby každý věděl, jaké následky může mít časté kouření. Vyspělost civilizace sledujeme podle toho, jak je zdravá? Zdržuji se úvah, co je skutečně zdravé, co méně, co máme zakázat, protože je nezdravé a co povolíme, protože si o tom zatím myslíme, že je zdravé. A co živí náš stát? Jsou to motoristé, kuřáci a alkoholici. Stejně demagogicky, jako mnozí aktivisté, mohu tvrdit, že mnoho dobrého je i z peněz kuřáků, že?

MHD moc nejezdím, ale pokud ano, nekouřím lidem na zastávce do obličeje, odejdu dál. Je to o slušnosti, ne o zákonech. Nutit majitele restaurací k nekuřáckým prostorám? Zcela špatně. Vadí-li někomu zakouřený pajzl, ať do něj neleze a najde si lokál, který splňuje jeho poptávku. Kdybych byl majitelem já, neřeším problém oddělením prostor, ale dobrou klimatizací a odvětráváním. Jsou hospody, kde sedíte s nekuřákem a vámi vydechovaný kouř se k němu přes sál nemá šanci dostat. Budeme se tedy diferencovat nebo využijeme technické vyspělosti 21.století?

Kouření je pro mě potěšením, určitým rituálem, navozením nálady, často zklidněním a posilovačem. Lékařská zpráva může hovořit jinak, ale to nic nemění na mém pocitu, stejně jako když jíte nezdravé jídlo. Nechme každého rozhodnout, co má kořenit jeho život, co chce jíst, pít, dýchat, s kým se milovat. Důležité je, abychom v rámci vědy věděli, co zdravotně škodlivé být může a co méně. V tomto směru jednoznačně zastávám osvětu. V principech svobody se jen těžko mohu dostat do role pana regulátora/paní regulátorky, kteří budou diktovat co ano a co ne. Má svoboda končí tam kde Tvoje začíná.

Knotek, Daniel

 

Jen sobci kouří

  

Nekouřím, nechci být sobec. Svou kratochvílí totiž kuřáci nekuřáky sobecky vystavují škodlivým účinkům pasivního kouření. Dobrá, tak ať si nekuřák odstoupí. Nicméně za vrchol sobectví u kouření považuji jeho škodlivý vliv na kuřáka samotného. I kuřáci přeci mají své nejbližší, kteří od nich jen tak neodstoupí - milujícího partnera, rodinu. A mají je rádi. Kuřáci umírají dřív a často vyžadují nemalou trvalou péči. Nechci svým milovaným přidělávat zbytečné starosti. Nechci aby byli připoutáni k stejnému lůžku, ke kterému budu připoután já. Proto nekouřím.

Kouření je navíc nespravedlivé. Výrazně zvyšuje výdaje na léčení a zdravotní péči, která se hradí ze společných prostředků. Kuřák a nekuřák platí stejně. Možná by kuřáci měli mít dražší pojištění stejně jako horolezci a další vyznavači činností, při kterých se zahrává se zdravím a životem…

Dobrá, tak ať si nekuřák odstoupí. Ale proč právě on? Pravidla mezilidského styku jsou výrazem toho, na čem se všichni shodnou, co mají společného. A s cigaretou přilepenou pod rtem se lidé nerodí. Tu společnou nemají. Každý člověk, i kuřák, určitou část svého života nekouřil. Kouření se musel teprve naučit - a to i přesto, že mu první cigareta povětšinou nechutnala. Kouření je prostě něco, co má člověk navíc. Rozhodujeme se, zda kouřit či nikoli. A tak by si měl odstoupit ten, kdo se svobodně rozhodnul pro tento nikoli nezbytný „doplněk“ života. Ať si pro to najde prostor. Naopak místa veřejně přístupná, restaurace, kostely, dopravní prostředky, … by měly být pro člověka bezdoplňkového. A vymezování míst pro kuřáky a nekuřáky v restauracích či u zastávek autobusů, to je jako dělit bazén na místa, kde se smí a nesmí močit.

Tomáš Groll

 

Když v baru houstne dým

  

Sedím si tak klidně, vmáčknutá do koutku mezi lavici a schůdky. Tohle je ale zvláštní bar. Nikoho tu neznám, a tak pilně upíjím svý pivo a každou chvíli se dívám na hodinky, aby to vypadalo, jakože na někoho čekám. Cigárko by bodlo.

Nekouřím, ale aspoň bych nevypadala tak trapně. Člověk s cigaretou v ruce si přece může sednout stranou, sám pro sebe. Nikdo ho neruší a nedívá se na něj podezřívavě, protože on přece vychutnává své sedmiminutové potěšení.

Vypadá v pohodě a nad věcí. Kdežto já působím, jakože někoho hledám. Nebo že se usilovně snažím navázat rozhovor. Lidi přece nesedí jen tak stranou!

Kdybych to zatracený cigáro měla, aspoň bych mohla za kýmkoli jít a požádat ho o oheň. Taky dobrá finta na zahájení hovoru...Dotyčnej by pak poznal, že jsme vlastně parťáci, jedeme na stejný vlně a něco nás spojuje. Po tomhle přece touží každej, ne? Někam patřit, mít partu stejně naladěnejch kámošů a rituálně s nima vypouštět dým. Jenže začít kvůli tomu kouřit? Hmm, už hodněkrát jsem chtěla. A v nejhlubší depresi si párkrát šlukla. Ale nešlo to.

Cigára mi nechutnaj. Nemůžu se přinutit zhluboka se nadechnout toho smradlavýho kouře, kterým mě láskyplně obklopujou všichni kolem. Sedím tu sama a usrkávám pivo. Vzduch je modrý nikotinem...Š

Široká, Alžbeta

 

Bible a kouření

  

“Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň.” Víte, o kom se to v bibli píše? O Bohu, dokonce dvakrát (Ž 18,9; 2 S 22,9). Ale nemá to nic společného s kouřením; ono se v bibli o kouření cigaret, doutníků ani dýmky míru nic nenajde, protože nic takového tehdy neznali. Neznali to ani na samém konci bible: v poslední knize jde taky z tlam oheň a dým (Zj 9,17), ale tentokrát jsou to tlamy jakýchsi koní a koně obvykle mezi kuřáky nepatří. Ještě se v bibli dočtete, že dostane-li se vám kouř do očí, je to příjemné asi tak, jako je ocet zubům nebo jako je přesvědčovat lenocha, aby šel něco dělat (Př 10,26). Že by v bibli někdo kouřil, to se skutečně nenajde. Asi jako se tam moc netelefonuje a nejezdí autobusem.

Párkrát narazíte na zmínky o lidech, kteří “kadili bohům cizím” (kaděním rozumějte pálení kadidla). “Vyšel oheň od Hospodina a spálil těch 250 mužů, kteříž kadili,” vypráví Nu 16,35 - snad by ani nevadil ten (voňavý) kouř, ale služba cizím bohům, buřiči uvnitř Božího lidu a tak podobně. Tohle si bible dobře hlídá: aby se víra nedostala na vedlejší kolej a nepředběhlo ji něco, co je člověku sice milé, jenže ho to vede kamsi na scestí. Neboť cokoli člověk provádí, mělo by někudy vést k Boží slávě.

Desatero neobsahuje přikázání typu “Budeš ráno cvičit” nebo “Nebudeš chodit do čajovny”. Všechno, co v přikázáních je, se týká vztahu k Bohu a k bližnímu (jako naše odpověď na všechno, čím nás Bůh obdaroval a obklopil). Proto kouření nepatří do škatulky nadepsané hřích. K té škatuli směřuje něco jiného: třeba když svobodomyslně druhým berete jejich svobodu (dýchat) nebo když se sami zhuntujete až k nepoužití. Zkrátka: Fajfkou víru nezměříte, láskou k Bohu a k člověku však ano.

 

Keřkovský, Jan

 

 

Délka programu
Cílová skupina
Pro kolik lidí

Rok vzniku