Je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/1999

Střídání boje a pokoje má hlubší smysl než střídání války a míru. Biblický "šálóm" znamená mnohem víc než český pokoj, který je pro nás spíše absencí něčeho, co ruší. Když křičí nervózní otec na dítě: "Dej mi pokoj!", pak tím nevyjadřuje touhu po šálómu. Ten znamená kromě pokoje, míru také celost, souznění, bezpečnost, blaho, zdar, zdraví.

 Je to pokoj univerzální, který vládne nejen v srdci asketického jogína, ale funguje pouze tehdy, když ho mohou prožívat i ti, které mám rád, bez nichž bych se z něj radoval sobecky. Nemá nic společného s nirvánou. Nedá se k němu promeditovat, můžete ho pouze zázrakem obdržet shůry. Nepřijde až po smrti. Vždyť Ježíš přál učedníkům: "Pokoj vám!" a myslel tady a teď.

Tehdy se válčilo téměř pořád, po paměti poznávali pach výparů z tratolišť lidské krve. Nám slovo "boj" naskočí jako "boj o vysílací licenci", "boj o parlamentní většinu", "boj za práva zvířat". Možná proto nejsme schopni důrazně odpovědět vrhačům kamenů, kapsářským klanům a dalším trapičům, protože nepřijímáme čas boje jako hozenou rukavici k opravdovému boji s primitivními, ale hrubými nepřáteli.

Jak je to s časem nenávisti? Být nenáviděn, to známe, ale kdyby za vámi někdo přišel a řekl vám: "Přišel čas nenávisti, jako přichází setba nebo žně, zanech lásky, nenáviď!" , co bychom dělali? Nenávist pro nás znamená něco negativního, naše selhání. Ježíš předvídá, že nás lidé budou kvůli jeho jménu nenávidět. Vyzývá pouze k tomu, abychom nenáviděli svůj život, když na něm budeme lpět, ztratíme ho. Reviduje vše, co bylo řečeno před ním. Říká: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého." Já však vám pravím: Milujte své nepřátele..." (Mt 5,43-44). Pro učitele a proroky před Ježíšem opravdu bylo nejen možné, ale dokonce žádoucí v některých situacích aktivně nenávidět. Rozhodující byl předmět nenávisti v tom byl příkladem sám Hospodin. Hospodin nenávidí modloslužbu, vydírání, křivou přísahu, veškeré náboženské projevy pokrytců, nenávidí ty, kdo milují násilí, kdo páchají ničemnosti. Zbožný Izraelec svou nenávistí pouze napodobuje nenávist Boží. Poctivě se ptá: "Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? Nenávidím, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé "(Ž 139, 21.22).

Bůh, který nenávidí, Ježíš, který miluje. Kacíř Markion to třeba vyřešil tak, že Boha Starého zákona nepovažoval za Ježíšova Otce a Starý zákon docela odvrhnul. Ale nové zjevení nepopírá staré. Jde o prohloubení starého, o pokračování vyhlíženým směrem. Všechno se neodehrálo zároveň, plnost přišla až v Kristu.

Tak jako zažíváme Boží dobro v konkrétních podobách, potkáváme i zlo v lidech, kteří riskují Boží hněv a trest, protože dělají to, co se Bohu hnusí. Ovšem, nelze to od nich oddělit. Jinak by se dobro a zlo mohlo pro dávat v tabletkách. Jestli Bůh nenávidí, pak lidské zlo bere velmi vážně. Lépe, když mne za mé zlé jednání bude nenávidět a trestat, než být mu lhostejný. Nenávist přesně ví, co vadí, znamená osobní adresný odpor. Může vyvolávat akci směřující k nápravě. Může se zvrtnout v lásku. Je lépe být studený či horký, než vlažný.

To, že jsem schopen nenávidět, mi nemusí nikdo říkat. Jednou jsem slyšel sám sebe skřípat zuby při vzpomínce na člověka, který mi ublížil. Ale učím se. Pokud Kazetel říká, že může přijít i čas nenávisti, znamená to pro mne čas rozhodného a konkrétního odporu proti něčemu, co se Bohu hnusí. Musím se učit hledět na svět jakoby Božíma očima, nezlobit se na všechno kolem, ale na to, co se hnusí mému Pánu. Kazatel sám dodává ke všem spekulacím, kterým by člověk mohl podlehnout, že "člověk neví, co milovat ani co nenávidět, cíl všeho je před ním." (Kaz 9,1). Může se stát, že ve své samospravedlnosti vzplanu nenávistí vůči někomu, komu bych se měl snažit porozumět. Boží nenávist je dokonalá a nekřivdí, stejně jako Boží spravedlnost. I lidská nenávist může ublížit. Proto ten, kdo usiluje o milování nepřátel, jde nejen vyšší cestou, ale i správnou cestou, která přenechává soud vyšší instanci.

Autor je farářem v Hronově.