Hry pro mládež

Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/1998

Zvířecí rodinky
Na papírky jsou napsána jména zvířat tím způsobem, aby byla uvedena vždy tříčlenná rodina, tzn. kůň - kobyla - hříbě, kohout - slepice - kuře apod. V místnosti jsou rozmístěny židle tak, aby jejich počet odpovídal počtu hráčů děleno třema mínus jedna. Hráči s rozdanými papírky chodí po místnosti a lístky si mezi sebou vyměňují. Na tlesknutí vedoucího hry se každý podívá, jaké zvíře má představovat, a začne vydávat zvuk odpovídající jeho zvířeti. Úkolem hráčů je, aby se podle vydávaných zvuků sešla dohromady vždy jedna rodina a sedla si na jednu ze židlí tak, že vespod bude sedět otec, na něm matka a na nich dítě. Jelikož židlí je o jednu méně, rodinka, která se nestihne dát dohromady a včas se usadit ve správném sledu na židli, ze hry vypadává. V každém dalším kole se pak vždy ubírá jedna židle.

Zpívající kolotoč

Hráči se rozdělí na čtyři skupiny, ve kterých budou zpívat. Jeden člověk hru řídí. Určí se jedno společné téma písní, např. zvíře, rostlina, láska apod. Skupiny mají za úkol zpívat stále další a další písně vztahující se k zadanému tématu. Jedna skupina začne zpívat, zhruba po 20 vteřinách (čas se buď prodlouží nebo naopak zkrátí podle náročnosti tématu) ukáže vedoucí další skupině, která musí začít zpívat jinou píseň, za dalších 20 vteřin třetí skupina a tak stále dokola. Během zpívání se v ostatních skupinách domlouvají na další písni. Pokud určitá skupina nezačne zpívat ve chvíli, kdy má, vypadá ze hry.

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2000

Pane, pojďte si hrát- hry

Pro tuto hru je nutné být v počtu alespoň 8 lidí (horní hranice neurčena) a pokud možno vyvážený stav pohlaví. V případě nerovnoměrnosti je potřeba pro dobu hry proměnit příslušníky převažujícího pohlaví na menšinové.

Hra se hraje v kruhu, přičemž čtyři židle vedle sebe představují parlament. Na počátku hry jsou dvě "parlamentní" židle obsazeny muži, druhé dvě ženami. Všichni si rozdají papírové lístky a na ně napíšou své jméno. Lístky se poté zamíchají a každý si jeden vytáhne. Ve hře jsem vždy tím, jaký lístek právě držím. Obě pohlaví hrají proti sobě a účelem je zaplnit všechny čtyři "parlamentní" židle osobami jednoho pohlaví. V celém kruhu je o jednu židli více, než je účastníků hry.

Hru začne ten, vedle něhož je volná židle. Přeje si, aby na ni usedlo konkrétní jméno. Jeho držitel (nikoliv člověk s tímto konkrétním jménem) si na tuto židli sedne a vymění si s osobou, kterou byl vyvolán, svůj lístek jména se tudíž mění. Vznikne tak další volná židle a postup se opakuje ten, po jehož pravici volná židle je, si žádá dalšího. Důležitým pravidlem je, že vyvolávané jméno se nesmí okamžitě opakovat musí uběhnout alespoň jedno kolo. Důležité jsou situace především u parlamentních židlí. Je nutné nejenom "odvolat" ale i správně "dosadit". Při hře se nesmí napovídat a ukazovat své jméno druhým.

Kdo si myslí, že je jednoduché si směny pamatovat, mýlí se. Hra je zábavná i proto, že situace se velmi rychle mění a do poslední chvíle není jasné, kdo vyhraje. Je velmi vhodná jako hra seznamovací.

Otištěno z Časopisu 2/1998

Seřazování se podle...

Účastníci hry se náhodně rozdělí do dvou skupin, jeden člověk bude zadávat úkoly. Lidé ve skupině se postaví vedle sebe na nějaké zúžené vyvýšené místo (např. lavička, kmen stromu, zídka; není to však nutnou podmínkou, je možné stát i na zemi). Skupinám jsou postupně zadávány úkoly s kritérii, podle kterých se mají seřadit zleva doprava, např. velikost (od největšího k nejmenšímu), věk (od nejstaršího k nejmladšímu), barva očí (od nejsvětlejší po nejtmavší), barva vlasů, tloušťka, velikost nohy, datum narození (od ledna do prosince) apod., fantazii se meze nekladou. Podmínkou hry ovšem je, že se účastníci nesmějí domlouvat slovně, pouze posunky. Za promluvení je trestný bod, stejně tak za to, když někdo při přesouvání spadne z toho vyvýšeného místa. Ta skupina, která splní zadaný úkol dříve, získává bod.

Ó hrůzo!

Účastníci sedí v kruhu, jeden je uprostřed se zavázanýma očima. Prostřední ukáže náhodně na někoho prstem, ten pak změněným hlasem řekne "Ó hrůzo!". Úkolem prostředního je určit, kdo to promluvil. Pokud uhodne, jde do kruhu ten, kdo byl poznán, pokud neuhodne, zůstává prostřední v kole až do správného určení svého spoluhráče.

Podávání rukou

Účastníci si před zahájením hry podají s každým jednotlivě ruku a snaží se zapamatovat, jakou kdo má ruku a stisk. Poté si všichni sednou do kruhu, jeden je uprostřed se zavázanýma očima. Ten někomu náhodně podá ruku a má určit, komu patřila. Další pravidla jsou jako u předchozí hry.

Co by to bylo, kdyby to bylo...

Jeden z účastníků jde za dveře, ostatní se mezitím domluví na jednom z nich, který bude objektem hry. Ten, kdo má daného člověka uhodnout, si pomáhá otázkami typu "Co by to bylo, kdyby to byla květina (barva, zvíře, nálada, věc, auto, strom, jídlo, počasí, nápoj, školní předmět apod.)?", které klade postupně účastníkům hry. Ti se snaží najít takovou odpověď na otázku, která by skutečně co nejtrefněji vystihovala charakter hádaného člověka. Z těchto střípků se člověk, který hádá, pokouší sestavit obraz hádaného tak, aby ho správně určil. Při hře člověk velmi zajímavě prožívá možnost nahlédnout jinak na sebe i na druhého a zažít, jak ho vidí druzí.

TK