Hřích (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/2002
Co o tom
čteme
v bibli:

Jan Keřkovský

 

Na začátku Bible se dočtete, jak člověk a člověčice žili v zahradě, do které je Bůh postavil. Dal jejich životu smysl, náplň, poslání - s jedinou výhradou: nesmějí jíst ovoce ze stromu života, stromu poznání dobrého a zlého. Přisvojí-li si člověk i tento strom - chce-li být jako bůh - je po ráji. Pak už se na scéně objeví vražda: Kain zabil Ábela. A je tu hřích. Víte, co dělá? Uvelebí se ve dveřích a číhá na příležitost.
    Bůh nabídl člověku smlouvu; hřích je, když tu smlouvu člověk pošlape, roztrhá. Pak přijdou i důsledky (jedno-tlivá provinění, zlé činy), ale všechno je to následek a ovoce toho neřáda, který leží na prahu a čeká, až mu dáte šanci - respektive až se chopíte lákavé ''šance'', kterou vám podstrčí.
    Mnohokrát se dočtete, že všechno tohle harampádí Bůh vzal a naložil na svého syna. I váš hřích je tím vynulován. Všechno může být odpuštěno, říká Ježíš, jen hřích proti Duchu svatému ne (Mt 12,31). Když totiž člověk odmítne Boží milost, nechce být přijat, odmítne odpuštění, jak by ho mohl mít?
    K hříchu patří v Bibli ještě slovo pokání nebo taky návrat - totiž k té smlouvě, kterou to všechno začalo.
    Víc se dozvíte třeba v biblickém slovníku. Nemáte-li ho doma, na faře určitě bude.
 
Hřích? Polibte mi šos...
Pavel Ruml

 

Letos zjara jsme s mladší mládeží v Křížlicích na jejím kurzu přemýšleli o hříchu. Hlavně jsme však po kratším přemýšlení dlouze mluvili, zpívali, tvořili, diskutovali a krátce se modlili. Hodně jsme se při tom nasmáli. To považuji za velmi důležité, mluvíme-li o hříchu. Je potřeba se mu taky smát, vysmívat se mu. Stojí-li za jeho původem nějaký had, tak se mu budu do ksichtu smát.
    Co ještě totiž lze tváří v tvář hříchu? Bát se ho jako čert kříže, zbaběle před ním kličkovat, tvářit se čistě anebo vůbec nejhorší mi přijde - tvářit se jakože ho není.
    Jak jsme se o hříchu dozvěděli? Úplně jednoduše, od samého malička se s námi táhly vyprávěné příběhy o lidské zkušenosti. Měly různou podobu: Pohádky, biblické příběhy, nejrůznější rodičovská a jiná vychovatelská nabádání. Ještě jsme rozumu nepobrali a už nám bylo naprosto jasné, že existuje dobro a zlo. Mámy nám do našich dětských postýlek šeptaly ty neuvěřitelné zkazky, jak mnohohlavé tak-řka nezničitelné nestvůry padaly, jak to projížděly na celé čáře, když se jim postavil nějaký Honza, který měl aspoň trochu cti a odvahy v těle. A my pod peřinou, jen tak trochu vystrašení, se plnili tím nejzákladnějším poznáním, že kolem nás (i v nás) je dobro a zlo, a že to zlo může dostat na frak. Kolikrát už v polospánku, usínání či dokonce ve snu, obklopeni pořád ještě máminou a tátovou přítomností nasákli jsme důvěrou, že zlu je možné se stavět, že je to potřeba a že se dá vyhrávat.
    A pak jsme rostli, ubývalo poslouchaných příběhů, pohádek a ''bajblstories'' a přibývalo nezaměnitelných vlastních životních zkušeností. Občas jsem zjistil, že lidi kolem mě jsou svině. A pak jsem začal s hrůzou odkrývat, že taky já se občas zachovám jako správnej šmejd. Bože, to je hřích??? A co s tím??? Copak jsem to chtěl??? Aby kvůli mně někdo brečel nebo šedivěl??? Nechtěl, ale jak se to tak divně semlelo???
    Zoufám si, vykašlu se na všechno, dám se touto cestou: Utluču výčitky, vždyť ta síla, to zlo, ta moc přece taky nese svoje životní výhody. Jenže někde vzadu, dole, hluboko, uvnitř zní nějaký tichý jemný hlas a ten šeptá: Kdepak milý hloupý Honzo, to není ta cesta. Šeptá to moje máma - nebo to byl Bůh? Naslouchám tomu, úplně to ve mně ještě neumřelo, ta pradávná důvěra zesílená pohádkami vyprávěnými pod peřinu. Zlo přece, zlo to není cesta. Postav se mu.
    Hřích, zlo - to je pro mě výzva. Výzva k boji, výzva být lepší, neubližovat nikomu. Lidem, zvířatům, rostlinám, kamenům... a Bohu. Vždyť tak nějak všude ze všech koutů ho cítím, že právě tehdy a tam kde šlápnu vedle, jako by někdo vyjekl, že jsem mu šlápl na jeho Boží kuří oko. Je mi to líto, budu lepší, nedám se. Už se nedám. Kde se to jen ve mně vzalo? Ne, na to nikdo neodpoví, prý žádný filosof to dosud nevymyslel. A jak na to? Být lepší? Neškodit?
    Zdá se mi, že to jde. Pohádky mě posílily. I hlupák, má-li čest v těle, nakonec vyhraje, je na tom líp. Bajblstories mě taky hodně osvobodily. Nějak člověku pod-souvají, že ten hřích, ta vina, to zlo není silnější než člověk. A že na údělu jednoho bohočlověka vyšlo najevo, že zlo je nějak spoutané a hřích potřen. Docela mi to utřelo studený pot z čela. Vlastně se od té doby dost raduju, protože mi to uvnitř rezonuje důvěrou, že to je dobrý. A sny? Ty mě dodnes neopustily. Pořád doufám, že i když stárnu čím dál víc a rychleji, tak že jdu blíž a blíž někam, kde hřích neporoučí.
    A taky jsem se moc nasmál, když jsem četl o nějakém Lutherovi, který říkal, že klidně radostně hřeší, když už potkal Pána. Teď fakt nevím, jestli to byl Luther nebo Augustin, ale není to tak trochu fuk? Měl pravdu...
    A proč mi polibte šos s hříchem? Protože je to zkorumpované slovo. Bible to s ním myslela dobře a církev ho naprosto zbabrala. Tím slovem strašila a hrozila a lidi se víc začali Boha bát, než aby ho milovali, protože láska totiž nakonec vždycky je silnější než strach. A tak ti čím dál víc ustrašení lidi míň věřili a milovali a také přičiněním církve se zlo ve světě dál rozmohlo. A úplnou korunu tomu dali tehdy, když s hříchem začali kupčit. No, normálně podnikat. Dobře, úspěšně, výnosně. Kup si a máš odpuštěny ty svoje sviňárny. Polibte mi s tím šos, raději mluvím o zlu, tomu rozumí úplně každý.
    Církevní otcové našli úplně nejhnusnější hříchy, a proto jim začali říkat smrtelné. Protože prý odváděly od Boha, a tím od života ke smrti. Víte, které to jsou? Pýcha, hněv, žárlivost, lenost, nestřídmost, lakomství, obžerství. Vidíte, všichni hřešíte až hrůza a smrtelně. Tak se toho ne-bojte, nedejte se, vysmějte se tomu a nehřešte víc. Vlastně nehřešme!
 
Hřích
Co pro vás znamená hřích?

   

Jiří
Suchý

básník, textař
70 let

 

Za chřích považuji vědomě, v rozporu se svým svědomím, páchanou nepravost.

 

Gabriela
Horáková

farářka ČCE
27 let

 

''Hříchem'' chápu to, co se rozbují ve chvíli, kdy se člověk začne považovat za pupek světa.

 

Miroslav
Konvalina

rozhlasový reportér
38 let

 

Hřích pro mě znamená pocit úzkosti, zrady sama sebe i druhých. Na jiné straně pro mě znamená existence hříchu i uvědomění, že jsme obyčejnými lidmi.

 

Dana
Elisová

ekonomka
v domácnosti
35 let

 

Přiznat se alespoň sám sobě k chybám, špatným činům a snaha odpouštět druhým.

 

Leo
Pavlát

ředitel Židovského
muzea, 52 let

 

Případně i to, co se nedá poměřovat pouze mravními kodexy či náboženskými zásadami. Říkám to bez tendence k sebemrskačství.

 

Václav
Vacek

katolický farář
55 let

 

Svinsto! Ubližuje, ponižuje a bere nám svobodu.

 

Jana
Šilerová

biskupka CČSH

 

Neposlušnost vůči Bohu a absence lásky k lidem. Je jedno, zda jde o malé či velké věci.

 

Vítězslav
Vurst

předseda správ.
rady nadace
ADRA, 52 let

 

Hledání štěstí tam, kde není. Cesta, která nikdy nepovede k vysněnému cíli. Pocit prázdnoty, je-li vykonán. Milost Pána Ježíše, která mne může od něho osvobodit a zbavit mne jeho důsledku.

 

Martin
Müller

režisér a produkční
studia Velehrad
37 let

 

Hřích je pro mne sebstředné pyšné opájení, které ústí k zraňování Boha a bližních.

 

Ruben
Kužel

farář ČCE
38 let
 

 

Ztrátu kontaktu se zdrojem života. Odpojení od lásky.
Zabloudění na cestě k prameni vody živé.

 

Lea
Brodová

psychiatrička
47 let

 

Slovo, co krásně zní zkuste si ho říct a znamená zlé: pomluvu, zradu, lež, která se pravdě podobá, pohrdání, nelaskavost, nepochopení vůči druhým, sobě, Bohu.

 

Červenáček
člen klubu
Rychlé šípy

 

Já bych věděl co! Ale musel bych k tomu mít dlouhé prkno!
 
Jak jsme si to
představovali?

Jiří Gruber

 

Zatímco v Bibli je za hřích považováno porušení vztahu věrnosti mezi člověkem a Bohem, který je dán jejich vzájemnou smlouvou, později je hřích chápán pouze jako morální selhání a porušení jednotlivých přikázání. Protože sedmička byla (na základě počtu tehdy známých nebeských těles) považována za číslo plnosti, objevuje se brzy vedle sedmi ctností (víra, naděje, láska, prozíravost, spravedlnost, statečnost a mírnost) také sedm neřestí případně sedm smrtelných hříchů. Patří mezi ně nejčastěji pýcha, závist, lakota, smilstvo, nestřídmost, hněv a lenost. Ctnosti a neřesti vedou v člověku boj, který popsal ve svém díle Psychomachia španělský básník Prudentius.
    Neřesti jsou zobrazovány většinou jako ženské postavy s příslušnými atributy. Za největší ze sedmi smrtelných hříchů je považována pýcha, která jede na lvu a drží pohár nebo žezlo. Jindy je to jezdec padající z koně, nebo orel či páv. Závist je zobrazena jako žena jedoucí na psu, který má v tlamě kost. Symbolem závisti je had, škorpion nebo netopýr. Čtvrtou neřest nestřídmost poznáme podle postavy jedoucí na vepři nebo lišce s husou v tlamě. Někdy je zobrazena jak jí nebo zvrací. Další neřest lakomství poznáme podle peněz v měšci nebo v truhlici a podle postavy jedoucí na ropuše. Lenost symbolizuje postava jedoucí na oslu, podřimující oráč nebo žena, která usíná s přeslicí v ruce. Hněv charakterizuje postava jedoucí na divočáku nebo medvědu. Jindy je znázorněn jako dvojice muže a ženy, kteří se navzájem probodávají mečem. Sedmou neřest smyslnost poznáme podle nahé ženy jedoucí na kozlu, která má zrcadlo a na prsou hada.

 

Za další neřesti se považovaly nevěra (postava se zavázanýma očima nebo obětující modle), zoufalství (muž, který se probodává nebo věší - Jidáš), pošetilost (blázen kousající kámen nebo oblečený do peří), zbabělost (voják prchající před zajícem), nespravedlnost (padělatel závaží nebo válečník s kopím), vzdor (muž tasící meč proti bezbrannému), nestálost (mnich prchající z kláštera) a svár (dvě peroucí se postavy, často muž a žena).
    Jindy jsou neřesti zobrazeny jako sedm hlav bájného draka, nad nímž vítězí archanděl Michael nebo svatý Jiří.
    Častým námětem křesťanského umění je také scéna prvotního hříchu Adama a Evy, resp. jejich vyhnání z ráje. Jako typ hříšnice a kajícnice bývá zobrazena Maří Magdalena, spoře oděná postava zahalená rozpuštěnými vlasy s lebkou a krucifixem.
 
Co o tom
vyznáváme?
Augsburgské vyznání

 
''O příčině hříchu (se u nás) učí, že ačkoli (všemohoucí) Bůh tvoří a udržuje (celou) přírodu, přece jest příčinou hříchu (převrácená) vůle (všech) zlých (a Bohem pohrdajících lidí), totiž ďábla a (všech) bez-božných, která se bez Boží pomoci odvrací od Boha (ke zlému), jak praví Kristus u Jana 8,44: Když mluví lež, ze svého vlastního mluví.''
 
Co si pod tím
představujete?

Anketa

 

Na otázku odpovídali mladí lidé různého vyznání, ale i jejich rodiče, laici i kazatelé různých církví.
 
  • Hřích je životní průšvih, ve kterém jsme se rozhodli zůstat sami, protože si o sobě moc myslíme. Ve hříchu jsme přitahováni temnotou, zlobou a vytrvalou neústupností svých pozic. Ve zkratce: Hřích je rozhodnutí se pro samotu se zlem a to trvale.
     
  • Překážka ve vztahu k Bohu.
     
  • Hřích je neposlušnost a vzpoura proti Bohu.
     
  • Hřích je, když se k Pánu Bohu vědomě otočíme zády, když jednáme proti našemu svědomí... no, každopádně, to není nic dobrého a raději v něm moc dlouho nezůstávat.
     
  • Vše, co mne odděluje od Boha. Všechno destruktivní.
     
  • Hřích je plně dobrovolný čin vykonaný s vědomím, že činím zlo, špatné jednání, porušuji mravní příkaz, za nímž stojí autorita - Bůh.
     
  • Je to čin proti pokoji a růstu světa. Často si ho uvědomím, až když ho udělám.
     
  • Hřích je zeď, kterou si stavíme kolem sebe z nedobrých činů.
     
  • První, co mne napadne, je Ježíšova obět za mé hříchy. Uvědomím si tu obrovskou nezaslouženou milost Jeho odpuštění. ''Kristus přinesl za hříchy jedinou oběť, ... jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.'' Židům 10:12-14.
     
  • Hřích může být, pro mne je to překážka na cestě k dobrému (či třeba Dobrému), přičemž tu cestu si musím ''formulovat'', určit (odpovědnosti či odpovědi) nejdřív sama.
     
  • Nepoužitelné slovo. Nepostradatelná kategorie. Nezneužívat jí!
     
  • V hříchu jde o neposlušnost proti řádu, proti spravedlnosti, odvrácení. Můžu ho také charakterizovat jako zlo.

 

 
 
 
Biblický odkaz: 
Matouš 12,31
Biblický odkaz: 
Jan 8,44
Autor: 
Keřkovský, Jan
Autor: 
Ruml, Pavel
Autor: 
anketa
Autor: 
Gruber, Jiří
Rok vzniku: 
2002