Otištěno z časopisu Bratrstvo 6/2008

  

Čtení: Rt 3,1-12

Tak ještě jednou ta podivnost. Rút vlezla Bóazovi do postele. A na nás je pochopit dvě věci. Na jedné straně nouzi Rút a na straně druhé meze, které nepřekročí. A odtud pak najít vlastní hranice pro to, kdy je možno použít nějaké takové "prapodivné" řešení a co už opravdu ne.

Noemi a Rút čeká dříve nebo později smrt hladem. Co mohla Rút dělat? Obilí je uloženo do stodol. Začínají dožínky a nevázané veselí. To zná Rút ze svého rodného Moábu. Pokud by se připojila k nějaké partě, určitě by zapadla. Třeba by tam i našla nějakou partii, mládence přiměřeného svému věku a postavení. Vdala by se a zbavila by se tak Noemi. A nebo spíš ne, ale alespoň by se poveselila, než nastane přežívání na hranici mezi životem a smrtí.

Bóaz neslaví, odchází spát na humna, hlídat obilí. Je majitel, je odpovědný zato, že rodina nebude mít hlad. Spí a netuší, že pod spodní část jeho deky uléhá Rút. Ale pak se Bóaz probouzí a zděšeně kouká, kdo to leží vedle něj. Nepoznává ji, je tma. A Rút se představí a pokračuje.

Jak bude příběh pokračovat? Tady je situace, která mohla Rút svést! Je to stále ještě moábská Rút. U ní doma provázely dožínky bouřlivé oslavy. Jak bude jednat v zemi a lidu Hospodinově?! Rút zase jednou stojí na hranici zaslíbené země, tentokrát duchovně. A vedle ní je Bóaz.

Doposud jednal podle Mojžíšova zákona. Rút by pro něj mohla být pokušením ke zpronevěře. Rút se mu líbí – mohl by ji svádět. A až se mu znelíbí, tak by ji mohl jako pohanku zase zapudit. Bóaz zvolil nečekanou cestu – odměňuje Rút za to, jak se zachovala ke své tchýni. Ale sňatek? Jako „zastánce“, tedy blízký příbuzný, by vyženil i Noemi a komplikace sňatku s vdovou, což v Izraeli nebylo jen tak.

Co z toho pro Rút vyplývá – Bóaz je zbožný člověk, který plní své povinnosti, kvůli Rút jde dokonce nad rámec svých povinností, ale to je tak vše. Logcká úvaha tedy je, že pokud se chce Rút vdát, musí hledat někoho jiného.

Rút měla na vybranou - vsadit na veselící se mladíky, kteří nad obilným kvasem oslavují dožínky, a nebo to zkusit u Bóaze. Noemi radí zkusit tu druhou možnost a naučí Rút základy židovského svatebního rituálu. To je to skrývání se pod plášť muže, protože tím, že přes ženu přehodí svůj plášť, tak tím veřejně ukáže, že se chce stát jejím mužem.

Rút se pak dovolává toho, co na Bóazovi poznala - že plní Boží přikázání. Z Rút moábské se stává Rút hebrejská. Nesází na alkohol či krásu těla a vonné masti, ale na jedinou kartu - na řády, které platí v zemi a lidu, o kterých řekla, že to bude její země a její lid. V tomto okamžiku jakoby se Rút vzdávala svého pohanství a přijímala řády Božího lidu, se vším, co to pro ni znamená. A Bóaz tento její krok přijímá.

Rút se potřebuje vdát. Nevolí nejsnazší řešení (návrat domů či přiopilí mladíci), ale ve svých rozhodováních stále bere zřetel na tchýni. Snad tedy to, že člověk nemyslí jen na sebe, ale i na druhé, je oním základním znakem, který rozhoduje mezi tím, jestli to které řešení ještě únosné je a které není.