Chodili spolu (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 2/2000
Chodili spolu z čisté lásky

připravila Tereza Kellerová

"Chodili spolu z čisté lásky
a sedmnáct jim bylo let.
A do té lásky bez nadsázky
se vešel celý širý svět.”

Kdo zná muzikál Starci na chmelu, ze kterého je i úryvek z uvedené písničky, jistě si vybaví zamilované oči hlavního hrdiny v podání Vladimíra Pucholta, který svou čistou láskou k milované Hance by snad skutečně i hory přenášel. (Kdo muzikál neviděl, vřele doporučuji k zhlédnutí.) Do jejich lásky se vskutku celý širý svět vešel. A to snad je typické pro všechny zamilované: pocit všeobjímající lásky k celému světu, jehož středem je náš milovaný protějšek; s ním chceme být, s ním chceme prožívat, s ním chceme splynout v jednotu.
Dva lidé se do sebe zamilují, v ideálním případě to vzájemně vycítí, překonají počáteční ostych, sbližují se a začnou spolu chodit. Jejich zamilovanost - tak jak je výše popsaná - se v průběhu chození mění a dostává jiné formy, měla by postupně přerůstat v lásku, vztah hlubší, v mnohém však náročnější. Je ovšem známo, že s pouhou zamilovaností, i když je sebekrásnější a mnohé zakrývá, těžko vznikne pevný vztah, který přetrvá i různé zkoušky. Proto by měl vztah přerůstat v lásku, která vidí i chyby u druhého, ale učí se je přijímat a spolužít. Dva spolu rostou, objevují se, přijímají se, spolu objevují a přijímají.

Těžko psát něco obecného o chození. Na různých místech se můžeme dočíst či slyšet, že by spolu lidé měli chodit tak a tak dlouho, že by mezi nimi měl být takový a takový věkový rozdíl a podobně. Nechci takové úvahy snižovat, ovšem myslím si, že nelze v tomto směru říct mnoho obecného. Proto se pokusme podívat se na tu ”cestu” chození z jiných úhlů.
Svatý Augustin kdysi řekl: "Miluj a dělej si co chceš.” Je tím řečeno, že neexistují návody, příkazy ani zákazy, které by bezezbytku zajistily "úspěch”. V ničem, ani v partnerských vztazích. A že všechno záleží na slovíčku "miluj” ve smyslu Mt 22.37 (budeš milovat Pána Boha, jak jen to jde nejvíc, budeš milovat bližního jako sám sebe).
 
Proč se vlastně používá termín chození? Když bychom vzali význam toho slova, pak jde tedy o cestu, o nějaké putování. Dva lidé spolu nestojí, obrazně neustrnou na jednom místě, odkud mají pouze velmi zúžený rozhled, až si z toho musí zemdleně sednout, aby mlčky setrvali vedle sebe sledujíce, jak je někdo jiný baví. Ani spolu dva lidé nemusí jenom ležet a sledovat jenom jeden druhého a svoje těla. Mohou spolu jít, putovat fakticky i obrazně, putovat svými city, zážitky, vzpomínkami i plány, svým zázemím, vztahy, poznávat a sdílet, společně i jednotlivě. A při tom všem se dá nakonec i zastavit, sednout si i ulehnout. To vše k cestě patří.
 
Psycholožka Bohumila Baštecká k tomu říká: "Vývojové období, v němž má člověk za úkol najít sám sebe, svou identitu (tedy odpověď na otázku Kdo jsem?), předchází době, kdy nejdůležitějším úkolem je zažít intimitu (důvěrnost ve vztahu s druhým). Statusový partner proto předchází partnerovi intimnímu. Co to znamená "statusový partner”? Je to ten, s kterým se vodím do školy, aby "holky viděly”. Slouží ke zvýraznění mé hodnoty, je součástí hledání identity ve skupině vrstevníků.
Pokud si statusového partnera vezmu, měli bychom se přerodit do intimních partnerů. Při chození by tedy dva mladí lidé měli poznat, že se spolu nenudí, i když jsou sami a nejde televize; že po sobě touží, i když to zrovna neukazují na zastávce autobusu kolemstojícím; že si na druhém váží věcí, které on sám považuje za důležité. A také, že se umějí hádat a po hádce se vzájemně omluvit. A také, že se navzájem v něčem snášejí prostředí a hodnoty jejich původních rodin.”
V této souvislosti je také možné položit si otázku, zda je dobré, aby toto poznávání člověk zakusil postupně vícekrát v různých partnerských vztazích, než se potom rozhodne pro toho pravého. Můžeme číst názor doktorky Baštecké: "Každý má na to, na co má. Pro někoho rozhodně není nutné, aby zažil více partnerských vztahů. Úkolem chození si je dobře vybrat, úkolem manželství dobře vydržet. A někdo se svou první láskou umí vydržet - jsou dvojice, které dokáží spolu růst. V poradně jsem pracovala s několika muži, kteří se cítili v manželství znevýhodněni tím, že jejich manželka byla jejich první partnerka. Nešlo však o špatný výběr. Žili skutečně s tou "pravou”. Jen společenský tlak je znejisťoval odlišnou představou "mužství”.”
Zdá se mi - soudě podle toho, co ukazují mnohé filmy, co mohou číst mladí lidé v časopisech, jako jsou Dívka, Bravo, Bravo girl! a další - že je často kladeno rovnítko mezi chození a sex. Filmů, kdy se dva lidé do sebe zakoukají, střih - a leží vedle sebe v posteli, můžeme vidět dost. Stejně tak návodů, jak se s milým co nejrychleji vyspat, najdeme v uvedených časopisech také celou řadu. "Holky mají pocit, že když je kluk třetí den aspoň neosahává v parku, není to ono,” říká matka jedné z náruživých čtenářek uvedených časopisů. Nechci nyní rozvádět otázky sexuálního života mladých lidí, ostatně se toho bude týkat článek v jednom z následujících čísel, chci jenom zpochybnit to pomyslné rovnítko, které si někteří lidé mezi chození a sex kladou. Sexuální poznávání do chození samozřejmě také patří, ale ne snad od počátku jako jeho hlavní náplň, ale jako jeho vrcholení, jako důkaz toho nejtěsnějšího sbližování se podepřené tím, že počítám s druhým pevně do budoucna.
“... Zkuste nespěchat, poseďte u jezera touhy spolu, objevujte pozvolna svá tajemství, naučte se na sebe dívat a vidět se, naslouchejte si tak, abyste se opravdu slyšeli a rozuměli si, co říkáte. Pomaličku se sebe dotýkejte, vychutnejte sebemenší dotyk - pohlazení, políbení, polaskání, obejmutí - cítíte tu rozkoš? A teď řeknu: to stačí, poshovte. Ne, nezbláznila jsem se , i když se vám to jistě zdá. Stojíte před tajemnou komnatou - Milování...... Počkejte, než otevřete dveře té komnaty - opravdu se chcete dát jeden druhému cele? Jste si tak blízcí, důvěřujete si opravdu, můžete se na sebe spolehnout vzájemně? Přemýšlíte o tom druhém tak, že s ním chcete být stále, třeba celý život, že byste s ním chtěli mít i dítě a vychovávat ho? Ne, nejsou to hloupé otázky, jen dotěrné. Tuhletu komnatu byste neměli otevírat ze zvědavosti či snad abyste se už konečně vyrovnali druhým...” /MUDr. Zora Bártová, z článku Pokračování ze života Hubertů a Hubertek, Bratrstvo 3/32/
 
 Když spolu dva lidé chodí, těžko asi budou uvažovat, jak by svůj vztah vyzkoušeli, je-li dostatečně pevný a hluboký. Prostě ho žijí, vztah se nějak vyvíjí, prochází i mnohými zátěžemi, které až třeba zpětně je možno vidět jako jakousi zkoušku. Viděno ale zvnějšku: co může být takovou "zkouškou” pevnosti a hloubky partnerského vztahu? Psycholožka Bohumila Baštecká na to odpovídá: "Cokoli. Vzpomínám si na větu jedné meteoroložky: Důkazem změny klimatu je pouze změna klimatu. Se vztahem je to podobné. Zkouškou jeho dlouhodobosti je pouze dlouhodobost.
Když spolu dva lidé chodí, měli by se sejít v prostředí, které je jim vlastní, a chovat se, jak je jim vlastní. Takto by se měli přijmout. Ale stejně bude žena pravděpodobně chtít muže vylepšit. Takže je to jedno. A nemoc, ztráta zaměstnání a přitažlivosti se stejně naplánovat nedá. Nakonec rozhodne jen oboustranné rozhodnutí zůstat spolu.
Kdysi jsem čítala návody, jak spolu mají jet lidi na vodu, aby se poznali. Nevím, proč by se měli poznávat na vodě, když jsou oba například vědečtí pracovníci a většinu času budou trávit u počítače a hádat se o to, kdo u něj bude moci být déle. Je sice pravda, že každý máme poměrně ustálené způsoby reagování na zátěž, ale v tom, co je pro koho zátěž, se navzájem hodně lišíme.”
Zátěžové situace naplánovat nelze a nakonec po nich asi ani nikdo netouží. Lze - a je to také jistě záhodno - nevyhýbat se ničemu, co život přináší, každému jednotlivě i dvojici společně. Uzavřít se do ulity své lásky a vyhnout se tak lidem okolo, problémům a požadavkům může být jistě lákavé, ale pro život zcela nepoužitelné. Jednou ta ulita stejně praskne a ukáže se vše okolo, a jak se s tím pak zcela nepřipraveni vyrovnáme? Být otevřeni a vnímat vše od partnera i okolí. Každá hádka, každý zápas o porozumění, o komunikaci, překonání i třeba sebemenší zátěže může být takovou neplánovanou, ale jistě užitečnou "zkouškou” vztahu.
 
Těžko lze vyjmenovat věci, které mohou partnerský vztah negativně ovlivňovat, v každém vztahu může jít o něco jiného a také každý člověk něco jiného za chybu považuje. I tak ale snad stojí zamyslet se nad některými uvedenými.
Uzavření se do vztahu, do našeho krásného světa, kde je nám dobře, může mít za následek jednak ochuzování celkového osobnostního vývoje obou partnerů - omezují se kontakty s vrstevníky (což je v jisté míře samozřejmé), může upadat zájem o dění kulturní, společenské apod. Kromě toho pak mohou partneři v krizové chvíli poznat, že by potřebovali opřít se ještě o něco nebo někoho jiného (což není úpadek vztahu, ale přirozená potřeba). Milenecká dvojice není pustý ostrov, kde je sice krásně, ale kde jsou dva sami. Okolí není třeba se bát, ono ten vztah může naopak obohacovat. A ti dva do něho mohou vstupovat společně.
Psycholog Jaro Křivohlavý hovoří také o tom, že pro partnerský vztah je dobré nepřeskočit fázi přátelství. Postupné poznávání se, rozvíjení vztahu je pro vztah intimní velmi důležité. "...Vzniklé přátelství se stává společným bohatstvím, pramenem, ze kterého je možné celý život čerpat. Netrpělivci, kteří rychle spadnou do intimity a sexu, na svou nedočkavost doplácejí později pocitem prázdnoty.”(AD 98/6)
Mnohé problémy mohou pramenit z nedostatečné komunikace. Komunikace je v mezilidských vztazích obecně věcí velmi těžkou, zároveň však stěžejní. Je třeba se stále učit naslouchat jeden druhému, učit se svěřit se svými problémy a pochybnostmi, ale také radostmi. V zásadě si myslím, že by před sebou partneři neměli nic skrývat a měli by veškerá nedorozumění řešit společně. I hádka může vztah pročistit a posunout o kousek dopředu v poznání se.
Často mají lidé pocit, že se svým milovaným protějškem musí dokonale splynout v jednotu, že každý odlišný názor, jiný plán znamená téměř rozpad vztahu. "...Partnerství žel není žádné splynutí duší, s tím nepočítejte. Takový zážitek je možný občas, je důležitý, krásný, opojný, ale vždycky jenom jako zázrak, na který nemá nikdo recept ani nárok. Což ve vás, doufám, vyvolá hluboké zklamání. Prožijte si ho, ale pak procitněte...” /farář Pavel Dvořáček, Bratrstvo 9/35/ Nerespektování hranic druhého, až jistá nezdravá závislost, přesná představa, jaký by ten druhý měl být - to může v tom druhém vyvolávat pocit skoro až zotročování, omezování. Obraz, který jsem jednou slyšela, je myslím příhodný: dva milující se nejsou jako jeden strom s jedním kmenem, ale jako dva samostatné stromy stojící těsně vedle sebe, jejichž větve se vzájemně prolínají. Rozumné "hranice” dávají vzájemně pocit svobody i bezpečí, respektují odlišnosti druhého a zároveň spojují společné území.

Nerada bych, aby si čtenář po přečtení řekl - takové obtíže, které mohou nastat, to se snad ani nedá ustát. Není to tak. Všeho s mírou. A hlavně s láskou. Tak jak už bylo řečeno v úvodu - láska hory přenáší. A já tomu věřím. Namlouvání je dobrodružství, chození je náramná
doba a láska je krásný cit. Že k tomu mohou patřit i obtíže, netřeba si zastírat (proto i ta poslední kapitolka). Skutečná láska překoná mnohé, i ty hory. Tak šťastnou cestu!

Anketa

KTERÝ JE TEN OKAMŽIK,
KDY SI DVA LIDÉ ŘEKNOU,
ŽE SPOLU CHODÍ?

- tak to bych taky ráda věděla
- myslím si, že se to snad ani nemusí říkat, to vyplyne samo
- řeknou si to, cítí, že si jsou sympatičtí, jsou rádi spolu, chtějí svou náklonnost něčím ztvrdit
- neverbální komunikace a vzájemné držení se za ruku
- někdy mezi seznámením a svatbou
- když si dva lidé spolu poprvé vyjdou (do kina, na diskotéku), večer skončí, oni se rozchází a řeknou si, že se znovu sejdou - potom už je to chození

CO JE PŘI SBLIŽOVÁNÍ SE
S PRO TEBE SYMPATICKÝM PROTĚJŠKEM NEJTĚŽŠÍ?

- překonat ten strach, kdy se člověk bojí, aby neřekl nebo neudělal něco, aby si o něm ten druhý nemyslel něco špatného - být opravdu spontánní
- pohled do očí
- začít konverzaci, zeptat se na jméno; - mluvit o sobě, komunikace, oslovení
- nehádat, co si ten druhý myslí
- překonat nervozitu a s protějškem "normálně” mluvit
- ukázat vše mého já (hlavně to, co není na pár prvních pohledů znát)
- sdělit mu svoje sympatie k němu, poděkovat mu za krásné zážitky nebo pěkně prožitý večer
- fakt, že mu nemusím být sympatická i já
- sbližování je pro mě těžké celkově, protože si většinou moc nevěřím, a bojím se, abych to nezkazila

MYSLÍŠ SI, ŽE JE DOBRÉ, ABY MLADÝ ČLOVĚK POSTUPNĚ CHODIL S VÍCE PARTNERY, NEŽ SE ROZHODNE PRO TOHO PRAVÉHO?

- není nic špatného se rozejít, když si tak nerozumíte
- pokud vyhovuje hned první partner, nevidím důvod, proč vybírat dalšího
- jak kdo, mně stačí jeden, kterého jsem si už vybrala
- samozřejmě!!
- ano, důležité získávání zkušeností do budoucích soužití
- ne

CO JE PŘI CHOZENÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

- vzájemná láska; - cit; - důvěra; - opora; - upřímnost; - otevřenost; - tolerance; - věrnost, - porozumění; - pravda
- společnost toho druhého (častá - ne dopisní láska)
- že nejsem sám
- často se setkávat v různých situacích, prožívat společné zážitky
- potlačit vlastní já a obětovat ho milovanému Ty
- umět mluvit o důležitých věcech, řešit problémy otevřeně, nedusit v sobě pocity

CO BYSTE PŘI CHOZENÍ S NĚKÝM - KROMĚ TOHO, JAK SE PARTNER CHOVÁ K VÁM - JEŠTĚ RÁDI POZNALI?

- jeho přátele, rodinu
- jaký má vztah k dětem, jiným lidem (starším, nemocným), zvířatům
- zažít stereotyp a všední banality
- jestli máme společné zájmy
- jak se chová k mým přátelům a jaká je jeho skutečná schopnost tolerance
- jeho myšlenkové pochody, po-stoj k životu a výchově faganů,
zda by mě podržel v problémech
- schopnost partnera obstát v těžkých životních situacích
 - dětství - jeho minulost
- zdali umí pracovat a nejenom kecat

JAKOU BYSTE DOPORUČOVALI “ZKOUŠKU VZTAHU” PRO DVOJICI ZAMILOVANÝCH?

- společné organizování nějaké akce
- odloučení (chvilkové až na dva roky)
- když dojde k nedorozumění, zda ho dovedou spolu vyřešit
- společné soužití bez uzavření manželství
- situace, kdy je třeba si navzájem odpustit
- slavnostní oběd u rodičů
- podle mě se tyto zkoušky dějí každý den
- impotence partnera
- společné zvládnutí obtížných podmínek (na cestách, v samotě, o hladu, zranění...)

 

 
Autor: 
Kellerová, Tereza
Autor: 
Anketa
Rok vzniku: 
2000