Bible (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2011

ČTI A ROZUMĚJ (ČILI JAK ČÍST BIBLI)

  

Bible promlouvá ke každému člověku do jeho situace a života. Je stále aktuální, navzdory starodávnému datu sepsání. Říká se, že by se měla znovu překládat minimálně jednou za generaci, tj. jednou za 20 let. To aby byla jazykově a pojmově srozumitelná. Přesto se ledaskde užívají stařičké verze a čtenáři na ně nedají dopustit. Pro jedny moc těžká, pro druhé barbarská, pro třetí inspirativní, pro čtvrté vodítko životem,... Bible je mnohovrstevná kniha. Nedivte se, že se mnozí ptají: Jak Bibli číst?



Začít modlitbou

Proste o porozumění textu - jeho hlavnímu směru, ale třeba i jednotlivostem. Modlete se o pokoru vůči textu, abyste nevkládali do textu svá předporozumění.

Proste o vedení a schopnost přijmout Boží oslovení a konkrétní impuls do tvého života. Myslete i na to, abyste se učili žít to, co přijmete.



Pomalinku, pomalu

Čtěte pozorně. Nebojte se přečíst si oddíl vícekrát. Čtete pomalu. Verš po verši. Vracejte se, pokud si uvědomíte, že jste chvíli nevnímali.

Učte se soustředit. Na čtení je dobré mít klid a pravidelný čas, oboje usnadní soustředění.



Čti pokorně

Zkuste číst text tak, jako byste ho v životě neviděli a neslyšeli. A nikdy nečtěte Bibli jako důkazový materiál ke svým doměnkám o víře.

Člověk má tendenci vytrhovat věci z kontextu a přehlížet, co se nehodí. Myslete i na kontext tématu nebo příběhu. Pokud si nevíte rady, jak textu rozumět, vezmete si k ruce knížky o dobovém pozadí biblických časů. Mnoho věcí v Bibli je dobově podmíněno.



TICHO

Nechte si čas na „ticho“ na textem. Je to čas, kdy samy přicházejí podněty. Nechte si čas na „rozhovor“ s textem. Souhlaste, hádejte se, diskutujte, přemýšlejte.



Kde začít

Obvykle doporučuji začít v Novém zákoně Evangeliem podle Marka. Je to "nejstručnější" evangelium uspořádané chronologicky. Evangelium podle Matouše vypráví příběhy detailněji, Evanglium podle Jana už přidává příběhy navíc. Také má jinou posloupnost vyprávění. Proto je dobré mít už chronologickou představu z předchozích. Po těchto třech přichází na řadu Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolské. Je to nejmladší Evangelium a navazuje na něj vyprávění o první církvi. Pokud jste dočetli až sem, navrhuji skočit do Starého zákona, a to hned na začátek. Pět knih Mojžíšových (Leviticus čtěte spíš vzlášť), Jozue, Soudců, 1. a 2.Samuelova, 1. a 2. Královská v tomto pořadí vám utvoří obraz o strastech a radostech Božího lidu. A pak to, co zbývá.



Kdy číst

Zkoušejte, co vám bude nejlépe vyhovovat. Záleží na vašem rozvrhu i době, kdy jste "nejčerstvější". Ideálně si vyberte denní dobu, kterou budete týden zkoušet, a uvidíte, zda je vhodná.

Možností je mnoho. Výhoda ranního čtení je, že si text nesete do zbytku dne. Je to ovšem velká výhoda. Nevýhodou je, že jste omezeni časem odchodu do školy nebo do práce. Takže pokud si chcete k oddílu přečíst víc, musíte to odložit na odpoledne.

Večerní čtení není omezené časem. Člověk ale může být unavený a potřebuje se před spaním spíš zklidnit, než rozjet mozek na plné obrátky. Už naši dědové a babičky věděli, že před spaním je lepší číst nebo si notovat žalmy.





- do rámečku, s tečkami



TIPY KE ČTENÍ BIBLE

začni s Novým zákonem

čti kontinuálně (celé knihy)

čti menší úseky

čti pomalu

zkus si jedním slovem/větou vyjádřit, o čem přečtené bylo

uvědomuj si kontext (co je "před" a "za")

uvědom si souvislosti (kde jsi o tom četl)

dělej si poznámky

když něčemu nerozumíš, přečti si oddíl znovu

najdi si k textu výklad

s nejasnostmi zajdi za rodiči, za staršími mládežníky nebo za farářem

Medková, Marie

 

VYBLI BIBLI!

  

Kdo zná sklepáckou scénku o Bibli, ví, že název článku se vztahuje k jednomu z problematických rysů Bible, a to že „podpis chybí“. To by nás třeba při čtení ani zas tak trápit nemuselo, nicméně s tím vyvstává i otázka, kdo je vlastně vlastníkem autorských práv Bible? Kdo nám autorizuje překlady z originálních jazyků a kdo řekne, který je ten „správný“?



Zmatení jazyků

Překlady Bible jsou zapeklitou věcí. Podle profesora a teologa Jana Hellera každý překlad vždycky znamená výklad. Nelze překládat slovo od slova, ale když je překlad příliš volný, tak se obsah může ztrácet. Podstatné je, aby byla myšlenka zachována. S takovými problémy se setkává i překladatel beletrie či návodů na použití mixéru. Potíž s Biblí nastává kvůli jazykům, kterými byla sepsána. Hebrejština (Starý zákon) je semitským jazykem, který má jiné mluvnické kategorie než evropské jazyky. Novozákonní řečtina je zase do značné míry ovlivněna hebrejštinou, protože ti, kdo psali Nový zákon, sice psali a mluvili řecky, ale mysleli hebrejsky. A tak je třeba za jejich řečtinou objevit hebrejské myšlení. Jak říkal pan Heller, „největší problém při překladu Bible je v tom, jak tlumočit správným způsobem to, co dělá Bibli Biblí, to jest touhu, aby Bible sama nám byla živým oslovením. Překládat Bibli znamená vždycky doufat v Boží pomoc ne jen tehdy, kdy překládám, nýbrž i tehdy, kdy se bude ten překlad číst.“



Je libo audio?

Bible nebo její některá část byla přeložena již do téměř 2500 jazyků. To je už slušná suma, zvlášť když v téměř každém jazyce existuje několik různých překladů. V čem naopak biblický překlad zaostává, je přepis Bible do Braillova písma - Bible pro nevidomé existují zatím jen asi ve 30 jazycích. Navíc je tisk takové bible velmi obtížný a nákladný vzhledem k tomu, že velikost jedné Bible v Braillově písmu čítá 34 velkých svazků. Většina knih české bible v Braillově písmu se dá zapůjčit v v diakonickém středisku pro zrakově postižené, kde se nachází braillská a zvuková knihovna. Audio bible je dalším prostředkem, který může pomoci nevidomým i nepříliš čtivým individuím. Pro unavené oči existuje dramatizované čtení Nového zákona v ekumenickém překladu i Bible 21. Pokud ale vaši prarodiče luští drobná písmena biblických veršů pod lupou a nemají „uši k slyšení“, může jim třeba přijít vhod Kniha žalmů vytištěná velkým písmem.



Online Bible

A co Bible na internetu? Tam se jí daří velmi dobře, můžete najít spoustu online překladů, jen si musíte dát pozor na kvalitu. Zaručenými adresami jsou kralický překlad na Bible.cz, ekumenický na Biblenet.cz a nová Bible 21.cz. Pro porovnání překladů v různých jazycích vám výborně poslouží Bibleserver.com. Pokud chcete mít Bibli vždycky u sebe, můžete si do mobilu stáhnout celou knihu jako aplikaci. Bez nabíječky, připojení k internetu nebo zásobené knihovny vám ale Bible může stejně někdy chybět. To už pak zbývá jediný zdroj – dobrá paměť! Tak začněte trénovat...



Zdroje:

http://www.dumbible.cz/

http://szp.diakoniecce.cz/

http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5678 Rozhovor s Janem Hellerem

Hubená, Ester

 

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2005

 

Rozhovor o Bibli s docentem katedry Starého zákona

UK ETF ThDr. Martinem Prudkým

Máte úctu k Bibli jako knize? Že třeba

na stole nesmí být jídlo, když tam leží

Bible…

Bible si vážím, ale na přehnanou vnější

úctu moc nedám. Tlačenku bych nepoložil

na žádnou otevřenou knihu, tedy ani

na bibli — ale udělat si třeba xerokopii

biblického textu, počmárat ji výkladovými

značkami či poznámkami a nakonec ji

ještě použít jako makulaturu, s tím problémy

nemám.

Dokázal byste si představit, že byste

dneska seděl v komisi, která má

z množství textů vybrat kanonické (ty,

které přijdou do Bible)? Podle čeho

byste rozhodovali?

To si moc představit nedovedu. Ani si

nepředstavuji, že by ono sdělení, které

biblický kánon obsahuje, vzniklo jako

usnesení nějaké komise.

Jaký je vztah mezi Starým a Novým

zákonem z hlediska křesťanů a z hlediska

židů?

Už samo označení „Starý zákon“ je výlučně

křesťanský termín. Vztah mezi Starým

a Novým zákonem tedy zajímá jen křesťany.

Pro Židy Nový zákon nemůže patřit

k biblickým knihám, protože Ježíš pro ně

není Mesiášem a novozákonní církev už

není „lidem Hospodinovým“, společenstvím

„synů Abrahamových“.

Kdybyste směl vybrat jen jednu biblickou

knihu jako základ křesťanství,

která by to byla? Zkuste to říct, třeba

subjektivně, je jasné, že to dobře

nejde.

Nechci to říct, protože to zásadně nejde.

Je zcela podstatné, že základem křesťanské

víry je Písmo jako celek. Svědectví

proroků a apoštolů nemá být redukováno

na oblíbené knihy, kapitoly nebo verše.

Ten, kdo se soustředí jen na jednu knihu

nebo na několik oblíbených biblických

míst, vystavuje základy své víry docela

vážnému ohrožení.

S čím v Bibli se těžko vyrovnáváte?

Přijde mi často nelehké porozumět hlasům,

pozicím či názorům, které jsou doma

v době nám už hodně vzdálené. Kdo

s kým v oné biblické rozpravě svědků

mluví, kdo na koho reaguje, kdo proti

komu argumentuje … to není snadné

rozpoznat. Přitom je to tak strhující

rozhovor! A pozorného posluchače to

přímo vtahuje, aby se do něj zapojil, tj.

aby se k té základní věci — ke svědectví

o Bohu a o jeho díle mezi lidmi — taky

vyjádřil.

Jak má čtenář přistupovat k nezáživným

nebo k provokujícím místům

v Bibli?

Trpělivě. To, že mi něco přijde nezáživné,

ještě neznamená, že to nic nevypovídá.

A jestliže mne něco provokuje,

prozrazuje to možná spíš něco o mně

samém než o provokativnosti textu.

Myslím, že člověk by měl Bibli především

naslouchat se zvídavostí, jež se chce nechat

oslovit … ne s příliš jednoznačnými

otázkami, na něž chceme uslyšet jasnou

odpověď, a už vůbec ne s jednoznačnými

a dávno hotovými odpověďmi, které si

chceme jen potvrdit.

Biblické dějepravy pro děti se sporným

místům vyhýbají. Myslíte, že by

některé perikopy nebo knihy měli

čtenáři otevírat například až ve věku

třiceti let?

Jistě je tomu tak, že pochopení některých

výrazů, obrazů, metafor či podobenství

souvisí se zralostí posluchače

— ale to se zdaleka netýká jen dětí!

Nemyslím ale, že by bylo nutné kohokoli

v četbě bible nějak omezovat. Pokud se

člověk opakovaně vrátí k biblickému

textu, má obvykle podvojnou zkušenost

— některým pasážím, jimž dříve nerozuměl,

porozumívá nebo rozumí nově;

stává se ale i to, že se dříve jasný smysl

zahalí do nových otázek nebo vystoupí

nové souvislosti, jež mají otevřený konec.

Porozumívání Písmu zkrátka není

jen nějaké shromažďování poznatků; je

to živý rozhovor.

Máte Bibli úplně celou přečtenou?

Vadí, když ji křesťan přečtenou nemá?

Všechny knihy bible jsem přečetl. Nemyslím

ale, že by to samo o sobě byla

nějaká zásluha nebo kritérium dobrého

křesťanství. Na druhou stranu mně

ovšem přijde divné, že řada křesťanů

Písmo nezná a nevěnuje mu pozornost.

V jedné z klasických formulí vyznání se

říká, že „Kristus zemřel … podle Písem

… a byl vzkříšen … podle Písem“ (1K

15,3n); rozumím tomu mimo jiné i tak,

že i kdybych byl očitým svědkem Ježíšova

ukřižování i vzkříšení, ale neznal

Písmo, buď nic nepochopím, nebo si to

budu vysvětlovat kdovíjak...

 

Bible jako navigace v životě

Bible, kniha, která mi leží stále u postele. Občas si říkám, zda je tam na správném

místě, když ji neotvírám denně. Občas ji zakryjí jiné papíry, případně zmizí pod nějakým

kusem oblečení. Také si říkám, zda je důležité ji stále vozit s sebou. Zda ji přibalovat

mezi věci, když vyrážím na delší dobu z domova, přestože nemám jistotu,

že ji otevřu. Vždyť ji tak ničím, ošoupávám a můžu ji třeba někde i ztratit. Takhle se

přece s knihou nezachází. Ale je Bible od toho, aby stála vzorně v knihovně v perfektní

vazbě a my ji jen oprašovali prachovkou?

Není. Je to živá kniha, ve které hledáme sílu do života, hledáme v ní ujištění o Boží

existenci a o jeho milosrdenství. Nacházíme zde ujištění o tom, že tu nejsme sami

a že je vždy se na koho obrátit, i když se cítíme mezi lidmi naprosto sami. Nacházíme

zde inspiraci ke smyslu života. Můžeme se nad ní zamýšlet a nechat se jí vést.

Ke každému slova Bible promlouvají jinak, a přesto jsou nosné pro každého z nás.

Nacházíme v ní odpovědi na naše otázky týkající se nejen hledání, ale i vztahů mezi

lidmi. Úmyslně používám slovo „nacházíme“, neboť Bible je Boží odpovědí na naše

lidské hledání.

Přestože již nejsme takoví písmáci jako naši evangeličtí předkové, Bible zůstává stále

součástí našeho života. Otevíráme ji někdy častěji, jindy zase méně, ale přesto

je pro nás něčím neodmyslitelným. Je pro nás nadějí a jistotou. Je pro nás navigací

v životě. Je odpovědí na mnoho otázek. A proto ji mějme stále na blízku, abychom

kdykoliv mohli čerpat sílu do života.

Miki Erdinger, student, místopředseda YMCA v ČR

 

Bible vs. Korán

Veselý, Vojtěch

Nebýt možnosti fixovat ústně předávanou

látku, nevznikla by velká dlouho

trvající náboženství. Židovství, křesťanství

a Islám jsou se svými víceméně

svátostnými knihami světová. Indiáni

Amerik, národy Oceánie, ani tlupy arktických

krajin neudrželi své bohy živé

déle než několik generací a jinde

než kousek za humny.

Porovnáme bibli a Korán, dvě knihy,

které jsou jen o něco mladší

než jednota vyznavačů, kteří

si po staletí zpřítomňují jejich

látku. Velké K není náhoda a poukazuje

na analogii mezi panenským

početím Ježíše v křesťanské

tradici a „vtělením“ Koránu

v tradici islámské. Slovo se stalo

tělem/knihou. V obou případech

bylo slovo vsazeno do čistého:

čisté panny, negramotného Muhammada.

Kolem roku 656 po

Kristu došlo ke konečné redakci

sbírky Muhammadových výroků,

sepsaných ve veršované próze

bez rytmu.

Mluvit o tom, že bible a Korán

vycházejí ze stejné tradice, je

problematické. Původně považoval

Muhammad obdržené učení

za totožné s židokřesťanským

a očekával, že bude přijat za proroka

téže linie. K tomu nedošlo, a jelikož

nemohl popřít rozdíly, které existovaly

mezi učením jeho a učením SZ i NZ, dospěl

k závěru, že se obě předchozí tradice

odchýlily od původního Abrahamova

učení. Židé svým „nacionalismem“,

křesťané zbožštěním Ježíše.

Postavy Koránu se nápadně kryjí s biblickými.

Muhammad je pravděpodobně

znal z ústně tradovaných mimokanonických

tradic. Nachází se tam např.

příběh z Petrova evangelia o tom, jak

Ježíš vyrábí ptáčky z hlíny a oživuje je.

Postava panny Marie je v Koránu totožná

s Miriam, sestrou Mojžíšovou. Korán

také obsahuje jak kultické předpisy — jídelní

zákony (vepřové a psí je prašivé),

povinnost modlitby, almužny, půstu,

vykonání pouti do Mekky — tak etické

normy včetně jakési obdoby desatera.

Hlavní zásady jsou: nepřidružovat nikoho

k Bohu, ctít rodiče, být laskavý

k rodině a příbuzným, nezabíjet děti

(dcery) z obavy před zchudnutím, nedopouštět

se cizoložství, nezabíjet neoprávněně,

dávat správné míry a váhy…

stejně jako v bibli jde o varování před

neduhy doby.

Podobně jako v bibli i v Koránu najdeme

verše ostře laděné proti jinověrcům.

Zmiňme ilustrační: Zabíjejte je všude,

kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst,

odkud oni vyhnali vás, vždyť svádění

od víry je horší než zabití (súra 2, 191).

Podle užšího kontextu jsou objekty příkazu

židé a křesťané, v celku Koránu je

však postoj vůči nim ambivalentní. Židé

a křesťané věrni své víře jsou podle žité

islámské tradice spravedliví. •

 

anketa

Bible je knížka, nad kterou je dobré se jednou za čas zastavit a to nejen s ostatníma

v kostele, ale třeba i sám doma. Rebeka, 14 let, Praha • Zpráva o Bohu a jeho

spojení s naším světem. Pavel, 21 let, Teplice • Bible je pro mě (kromě

jiného) zdrojem jistoty, že je Bůh se mnou i v situacích, kdy to tak vůbec nevypadá,

záchrannou kotvou, když se řítím ze srázu a překvapivým oslovením, i ve chvílích, kdy

vůbec neposlouchám. Jára, 29 let, Prosetín • Pro mě je to nevyčerpatelný

zdroj myšlenek, které mě nutí přemýšlet o životě a přemítat o správnosti mého chování.

Možná z respektu či strachu se k ní neobracím pravidelně. Anna, 15 let, Praha

• No přece kniha knih! Už tolik staletí se k ní píší komentáře... Jak je možné, že k ní

pořád ještě někdo má co dodat? Vždyť se přece musí ti lidi už opakovat! Jak to, že

tak provokuje? Marie, 54 let, Čerčany • Zdroj mé víry. Pomůcka pro pochopení

mého snažení na tomto světě. A samozřejmě velká kniha na poličce v pokoji.

Mirek, 21 let, Lysá nad Labem • Bible je fakt divná. Někdy nudná jak ústava

EU, někdy dobrá detektivka, nikdy nevíš. A navíc se ti může stát, že se tam dočteš

něco, co tě změní, třeba na celej život. Michal, 24 let, Praha

 

Biblí je spousta

Štefan Švec

Popravdě řečeno, nemám pocit, že by

Bible byla jedna. Je jich spousta. Líbí se

mi, jak čte Bibli Harold Bloom, který říká,

že Jahvista byl největší ironik celé historie

literatury (a možná dokonce ironička,

žena). Líbí se mi kabalisté, kteří věří, že

v tóře je řešení všech tajemství minulosti

i budoucnosti. Líbí se mi Zenon Kosidowski,

který čte Bibli jako historický

dokument. Líbí se mi lidé, kteří v ní nacházejí

víru a odpovědi na své nejhlubší

osobní otázky, protože nepochybuji, že

v ní jsou.

A líbí se mi i většina toho, co Bible inspirovala.

Mám rád muzikál Jesus Christ

Superstar, hltal jsem všechny možné

apokryfy a smál se u Života Briana. Těším

se obrazy a hudbu Biblí inspirovanou,

objevy svitků v Kumránu i výzkumy toho,

kdy která vlasatice proletěla nad Betlémem.

Okouzluje mě důmysl kázání.

Kromě toho mám (jako jiní) řadu Biblí

osobních. Bibli, kterou mi v příbramské

nemocnici dávala číst moc hezká

svědkyně Jehovova, když nám bylo

dvanáct. Gymnaziální Bibli, do které

jsem si barevně zatrhával všechno, co

se mi zdálo absurdní a nelogické, abych

si připadal jako cool obrazoborec se

Szandorem LaVeyem v podpaží. Dnešní

Bibli, ve které mě těší Mojžíš a Evangelia,

kroutím hlavou nad Pavlovými

dopisy a těším se na Žalmy a Zjevení sv.

Jana. Bible je pro mě jedna z nejživějších

knih, které znám, možná i proto,

že ji čtu už tak dlouho a pořád nejsem

u konce. A vůbec přitom nevadí, že není

živá jediná.