Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2011
ČTI A ROZUMĚJ (ČILI JAK ČÍST BIBLI)
	  
	Bible promlouvá ke každému člověku do jeho situace a života. Je stále aktuální, navzdory starodávnému datu sepsání. Říká se, že by se měla znovu překládat minimálně jednou za generaci, tj. jednou za 20 let. To aby byla jazykově a pojmově srozumitelná. Přesto se ledaskde užívají stařičké verze a čtenáři na ně nedají dopustit. Pro jedny moc těžká, pro druhé barbarská, pro třetí inspirativní, pro čtvrté vodítko životem,... Bible je mnohovrstevná kniha. Nedivte se, že se mnozí ptají: Jak Bibli číst?
	
	Začít modlitbou
	Proste o porozumění textu - jeho hlavnímu směru, ale třeba i jednotlivostem. Modlete se o pokoru vůči textu, abyste nevkládali do textu svá předporozumění.
	Proste o vedení a schopnost přijmout Boží oslovení a konkrétní impuls do tvého života. Myslete i na to, abyste se učili žít to, co přijmete.
	
	Pomalinku, pomalu
	Čtěte pozorně. Nebojte se přečíst si oddíl vícekrát. Čtete pomalu. Verš po verši. Vracejte se, pokud si uvědomíte, že jste chvíli nevnímali.
	Učte se soustředit. Na čtení je dobré mít klid a pravidelný čas, oboje usnadní soustředění.
	
	Čti pokorně
	Zkuste číst text tak, jako byste ho v životě neviděli a neslyšeli. A nikdy nečtěte Bibli jako důkazový materiál ke svým doměnkám o víře.
	Člověk má tendenci vytrhovat věci z kontextu a přehlížet, co se nehodí. Myslete i na kontext tématu nebo příběhu. Pokud si nevíte rady, jak textu rozumět, vezmete si k ruce knížky o dobovém pozadí biblických časů. Mnoho věcí v Bibli je dobově podmíněno.
	
	TICHO
	Nechte si čas na „ticho“ na textem. Je to čas, kdy samy přicházejí podněty. Nechte si čas na „rozhovor“ s textem. Souhlaste, hádejte se, diskutujte, přemýšlejte.
	
	Kde začít
	Obvykle doporučuji začít v Novém zákoně Evangeliem podle Marka. Je to "nejstručnější" evangelium uspořádané chronologicky. Evangelium podle Matouše vypráví příběhy detailněji, Evanglium podle Jana už přidává příběhy navíc. Také má jinou posloupnost vyprávění. Proto je dobré mít už chronologickou představu z předchozích. Po těchto třech přichází na řadu Evangelium podle Lukáše a Skutky apoštolské. Je to nejmladší Evangelium a navazuje na něj vyprávění o první církvi. Pokud jste dočetli až sem, navrhuji skočit do Starého zákona, a to hned na začátek. Pět knih Mojžíšových (Leviticus čtěte spíš vzlášť), Jozue, Soudců, 1. a 2.Samuelova, 1. a 2. Královská v tomto pořadí vám utvoří obraz o strastech a radostech Božího lidu. A pak to, co zbývá.
	
	Kdy číst
	Zkoušejte, co vám bude nejlépe vyhovovat. Záleží na vašem rozvrhu i době, kdy jste "nejčerstvější". Ideálně si vyberte denní dobu, kterou budete týden zkoušet, a uvidíte, zda je vhodná.
	Možností je mnoho. Výhoda ranního čtení je, že si text nesete do zbytku dne. Je to ovšem velká výhoda. Nevýhodou je, že jste omezeni časem odchodu do školy nebo do práce. Takže pokud si chcete k oddílu přečíst víc, musíte to odložit na odpoledne.
	Večerní čtení není omezené časem. Člověk ale může být unavený a potřebuje se před spaním spíš zklidnit, než rozjet mozek na plné obrátky. Už naši dědové a babičky věděli, že před spaním je lepší číst nebo si notovat žalmy.
	
	
	- do rámečku, s tečkami
	
	TIPY KE ČTENÍ BIBLE
	začni s Novým zákonem
	čti kontinuálně (celé knihy)
	čti menší úseky
	čti pomalu
	zkus si jedním slovem/větou vyjádřit, o čem přečtené bylo
	uvědomuj si kontext (co je "před" a "za")
	uvědom si souvislosti (kde jsi o tom četl)
	dělej si poznámky
	když něčemu nerozumíš, přečti si oddíl znovu
	najdi si k textu výklad
	s nejasnostmi zajdi za rodiči, za staršími mládežníky nebo za farářem
Medková, Marie
VYBLI BIBLI!
	  
	Kdo zná sklepáckou scénku o Bibli, ví, že název článku se vztahuje k jednomu z problematických rysů Bible, a to že „podpis chybí“. To by nás třeba při čtení ani zas tak trápit nemuselo, nicméně s tím vyvstává i otázka, kdo je vlastně vlastníkem autorských práv Bible? Kdo nám autorizuje překlady z originálních jazyků a kdo řekne, který je ten „správný“?
	
	Zmatení jazyků
	Překlady Bible jsou zapeklitou věcí. Podle profesora a teologa Jana Hellera každý překlad vždycky znamená výklad. Nelze překládat slovo od slova, ale když je překlad příliš volný, tak se obsah může ztrácet. Podstatné je, aby byla myšlenka zachována. S takovými problémy se setkává i překladatel beletrie či návodů na použití mixéru. Potíž s Biblí nastává kvůli jazykům, kterými byla sepsána. Hebrejština (Starý zákon) je semitským jazykem, který má jiné mluvnické kategorie než evropské jazyky. Novozákonní řečtina je zase do značné míry ovlivněna hebrejštinou, protože ti, kdo psali Nový zákon, sice psali a mluvili řecky, ale mysleli hebrejsky. A tak je třeba za jejich řečtinou objevit hebrejské myšlení. Jak říkal pan Heller, „největší problém při překladu Bible je v tom, jak tlumočit správným způsobem to, co dělá Bibli Biblí, to jest touhu, aby Bible sama nám byla živým oslovením. Překládat Bibli znamená vždycky doufat v Boží pomoc ne jen tehdy, kdy překládám, nýbrž i tehdy, kdy se bude ten překlad číst.“
	
	Je libo audio?
	Bible nebo její některá část byla přeložena již do téměř 2500 jazyků. To je už slušná suma, zvlášť když v téměř každém jazyce existuje několik různých překladů. V čem naopak biblický překlad zaostává, je přepis Bible do Braillova písma - Bible pro nevidomé existují zatím jen asi ve 30 jazycích. Navíc je tisk takové bible velmi obtížný a nákladný vzhledem k tomu, že velikost jedné Bible v Braillově písmu čítá 34 velkých svazků. Většina knih české bible v Braillově písmu se dá zapůjčit v v diakonickém středisku pro zrakově postižené, kde se nachází braillská a zvuková knihovna. Audio bible je dalším prostředkem, který může pomoci nevidomým i nepříliš čtivým individuím. Pro unavené oči existuje dramatizované čtení Nového zákona v ekumenickém překladu i Bible 21. Pokud ale vaši prarodiče luští drobná písmena biblických veršů pod lupou a nemají „uši k slyšení“, může jim třeba přijít vhod Kniha žalmů vytištěná velkým písmem.
	
	Online Bible
	A co Bible na internetu? Tam se jí daří velmi dobře, můžete najít spoustu online překladů, jen si musíte dát pozor na kvalitu. Zaručenými adresami jsou kralický překlad na Bible.cz, ekumenický na Biblenet.cz a nová Bible 21.cz. Pro porovnání překladů v různých jazycích vám výborně poslouží Bibleserver.com. Pokud chcete mít Bibli vždycky u sebe, můžete si do mobilu stáhnout celou knihu jako aplikaci. Bez nabíječky, připojení k internetu nebo zásobené knihovny vám ale Bible může stejně někdy chybět. To už pak zbývá jediný zdroj – dobrá paměť! Tak začněte trénovat...
	
	Zdroje:
	http://www.dumbible.cz/
	http://szp.diakoniecce.cz/
	http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=5678 Rozhovor s Janem Hellerem
	Hubená, Ester
Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2005
		Rozhovor o Bibli s docentem katedry Starého zákona
		UK ETF ThDr. Martinem Prudkým
		Máte úctu k Bibli jako knize? Že třeba
		na stole nesmí být jídlo, když tam leží
		Bible…
		Bible si vážím, ale na přehnanou vnější
		úctu moc nedám. Tlačenku bych nepoložil
		na žádnou otevřenou knihu, tedy ani
		na bibli — ale udělat si třeba xerokopii
		biblického textu, počmárat ji výkladovými
		značkami či poznámkami a nakonec ji
		ještě použít jako makulaturu, s tím problémy
		nemám.
		Dokázal byste si představit, že byste
		dneska seděl v komisi, která má
		z množství textů vybrat kanonické (ty,
		které přijdou do Bible)? Podle čeho
		byste rozhodovali?
		To si moc představit nedovedu. Ani si
		nepředstavuji, že by ono sdělení, které
		biblický kánon obsahuje, vzniklo jako
		usnesení nějaké komise.
		Jaký je vztah mezi Starým a Novým
		zákonem z hlediska křesťanů a z hlediska
		židů?
		Už samo označení „Starý zákon“ je výlučně
		křesťanský termín. Vztah mezi Starým
		a Novým zákonem tedy zajímá jen křesťany.
		Pro Židy Nový zákon nemůže patřit
		k biblickým knihám, protože Ježíš pro ně
		není Mesiášem a novozákonní církev už
		není „lidem Hospodinovým“, společenstvím
		„synů Abrahamových“.
		Kdybyste směl vybrat jen jednu biblickou
		knihu jako základ křesťanství,
		která by to byla? Zkuste to říct, třeba
		subjektivně, je jasné, že to dobře
		nejde.
		Nechci to říct, protože to zásadně nejde.
		Je zcela podstatné, že základem křesťanské
		víry je Písmo jako celek. Svědectví
		proroků a apoštolů nemá být redukováno
		na oblíbené knihy, kapitoly nebo verše.
		Ten, kdo se soustředí jen na jednu knihu
		nebo na několik oblíbených biblických
		míst, vystavuje základy své víry docela
		vážnému ohrožení.
		S čím v Bibli se těžko vyrovnáváte?
		Přijde mi často nelehké porozumět hlasům,
		pozicím či názorům, které jsou doma
		v době nám už hodně vzdálené. Kdo
		s kým v oné biblické rozpravě svědků
		mluví, kdo na koho reaguje, kdo proti
		komu argumentuje … to není snadné
		rozpoznat. Přitom je to tak strhující
		rozhovor! A pozorného posluchače to
		přímo vtahuje, aby se do něj zapojil, tj.
		aby se k té základní věci — ke svědectví
		o Bohu a o jeho díle mezi lidmi — taky
		vyjádřil.
		Jak má čtenář přistupovat k nezáživným
		nebo k provokujícím místům
		v Bibli?
		Trpělivě. To, že mi něco přijde nezáživné,
		ještě neznamená, že to nic nevypovídá.
		A jestliže mne něco provokuje,
		prozrazuje to možná spíš něco o mně
		samém než o provokativnosti textu.
		Myslím, že člověk by měl Bibli především
		naslouchat se zvídavostí, jež se chce nechat
		oslovit … ne s příliš jednoznačnými
		otázkami, na něž chceme uslyšet jasnou
		odpověď, a už vůbec ne s jednoznačnými
		a dávno hotovými odpověďmi, které si
		chceme jen potvrdit.
		Biblické dějepravy pro děti se sporným
		místům vyhýbají. Myslíte, že by
		některé perikopy nebo knihy měli
		čtenáři otevírat například až ve věku
		třiceti let?
		Jistě je tomu tak, že pochopení některých
		výrazů, obrazů, metafor či podobenství
		souvisí se zralostí posluchače
		— ale to se zdaleka netýká jen dětí!
		Nemyslím ale, že by bylo nutné kohokoli
		v četbě bible nějak omezovat. Pokud se
		člověk opakovaně vrátí k biblickému
		textu, má obvykle podvojnou zkušenost
		— některým pasážím, jimž dříve nerozuměl,
		porozumívá nebo rozumí nově;
		stává se ale i to, že se dříve jasný smysl
		zahalí do nových otázek nebo vystoupí
		nové souvislosti, jež mají otevřený konec.
		Porozumívání Písmu zkrátka není
		jen nějaké shromažďování poznatků; je
		to živý rozhovor.
		Máte Bibli úplně celou přečtenou?
		Vadí, když ji křesťan přečtenou nemá?
		Všechny knihy bible jsem přečetl. Nemyslím
		ale, že by to samo o sobě byla
		nějaká zásluha nebo kritérium dobrého
		křesťanství. Na druhou stranu mně
		ovšem přijde divné, že řada křesťanů
		Písmo nezná a nevěnuje mu pozornost.
		V jedné z klasických formulí vyznání se
		říká, že „Kristus zemřel … podle Písem
		… a byl vzkříšen … podle Písem“ (1K
		15,3n); rozumím tomu mimo jiné i tak,
		že i kdybych byl očitým svědkem Ježíšova
		ukřižování i vzkříšení, ale neznal
		Písmo, buď nic nepochopím, nebo si to
		budu vysvětlovat kdovíjak...
Bible jako navigace v životě
		Bible, kniha, která mi leží stále u postele. Občas si říkám, zda je tam na správném
		místě, když ji neotvírám denně. Občas ji zakryjí jiné papíry, případně zmizí pod nějakým
		kusem oblečení. Také si říkám, zda je důležité ji stále vozit s sebou. Zda ji přibalovat
		mezi věci, když vyrážím na delší dobu z domova, přestože nemám jistotu,
		že ji otevřu. Vždyť ji tak ničím, ošoupávám a můžu ji třeba někde i ztratit. Takhle se
		přece s knihou nezachází. Ale je Bible od toho, aby stála vzorně v knihovně v perfektní
		vazbě a my ji jen oprašovali prachovkou?
		Není. Je to živá kniha, ve které hledáme sílu do života, hledáme v ní ujištění o Boží
		existenci a o jeho milosrdenství. Nacházíme zde ujištění o tom, že tu nejsme sami
		a že je vždy se na koho obrátit, i když se cítíme mezi lidmi naprosto sami. Nacházíme
		zde inspiraci ke smyslu života. Můžeme se nad ní zamýšlet a nechat se jí vést.
		Ke každému slova Bible promlouvají jinak, a přesto jsou nosné pro každého z nás.
		Nacházíme v ní odpovědi na naše otázky týkající se nejen hledání, ale i vztahů mezi
		lidmi. Úmyslně používám slovo „nacházíme“, neboť Bible je Boží odpovědí na naše
		lidské hledání.
		Přestože již nejsme takoví písmáci jako naši evangeličtí předkové, Bible zůstává stále
		součástí našeho života. Otevíráme ji někdy častěji, jindy zase méně, ale přesto
		je pro nás něčím neodmyslitelným. Je pro nás nadějí a jistotou. Je pro nás navigací
		v životě. Je odpovědí na mnoho otázek. A proto ji mějme stále na blízku, abychom
		kdykoliv mohli čerpat sílu do života.
		Miki Erdinger, student, místopředseda YMCA v ČR
Bible vs. Korán
Veselý, Vojtěch
		Nebýt možnosti fixovat ústně předávanou
		látku, nevznikla by velká dlouho
		trvající náboženství. Židovství, křesťanství
		a Islám jsou se svými víceméně
		svátostnými knihami světová. Indiáni
		Amerik, národy Oceánie, ani tlupy arktických
		krajin neudrželi své bohy živé
		déle než několik generací a jinde
		než kousek za humny.
		Porovnáme bibli a Korán, dvě knihy,
		které jsou jen o něco mladší
		než jednota vyznavačů, kteří
		si po staletí zpřítomňují jejich
		látku. Velké K není náhoda a poukazuje
		na analogii mezi panenským
		početím Ježíše v křesťanské
		tradici a „vtělením“ Koránu
		v tradici islámské. Slovo se stalo
		tělem/knihou. V obou případech
		bylo slovo vsazeno do čistého:
		čisté panny, negramotného Muhammada.
		Kolem roku 656 po
		Kristu došlo ke konečné redakci
		sbírky Muhammadových výroků,
		sepsaných ve veršované próze
		bez rytmu.
		Mluvit o tom, že bible a Korán
		vycházejí ze stejné tradice, je
		problematické. Původně považoval
		Muhammad obdržené učení
		za totožné s židokřesťanským
		a očekával, že bude přijat za proroka
		téže linie. K tomu nedošlo, a jelikož
		nemohl popřít rozdíly, které existovaly
		mezi učením jeho a učením SZ i NZ, dospěl
		k závěru, že se obě předchozí tradice
		odchýlily od původního Abrahamova
		učení. Židé svým „nacionalismem“,
		křesťané zbožštěním Ježíše.
		Postavy Koránu se nápadně kryjí s biblickými.
		Muhammad je pravděpodobně
		znal z ústně tradovaných mimokanonických
		tradic. Nachází se tam např.
		příběh z Petrova evangelia o tom, jak
		Ježíš vyrábí ptáčky z hlíny a oživuje je.
		Postava panny Marie je v Koránu totožná
		s Miriam, sestrou Mojžíšovou. Korán
		také obsahuje jak kultické předpisy — jídelní
		zákony (vepřové a psí je prašivé),
		povinnost modlitby, almužny, půstu,
		vykonání pouti do Mekky — tak etické
		normy včetně jakési obdoby desatera.
		Hlavní zásady jsou: nepřidružovat nikoho
		k Bohu, ctít rodiče, být laskavý
		k rodině a příbuzným, nezabíjet děti
		(dcery) z obavy před zchudnutím, nedopouštět
		se cizoložství, nezabíjet neoprávněně,
		dávat správné míry a váhy…
		stejně jako v bibli jde o varování před
		neduhy doby.
		Podobně jako v bibli i v Koránu najdeme
		verše ostře laděné proti jinověrcům.
		Zmiňme ilustrační: Zabíjejte je všude,
		kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst,
		odkud oni vyhnali vás, vždyť svádění
		od víry je horší než zabití (súra 2, 191).
		Podle užšího kontextu jsou objekty příkazu
		židé a křesťané, v celku Koránu je
		však postoj vůči nim ambivalentní. Židé
		a křesťané věrni své víře jsou podle žité
		islámské tradice spravedliví. •
anketa
		Bible je knížka, nad kterou je dobré se jednou za čas zastavit a to nejen s ostatníma
		v kostele, ale třeba i sám doma. Rebeka, 14 let, Praha • Zpráva o Bohu a jeho
		spojení s naším světem. Pavel, 21 let, Teplice • Bible je pro mě (kromě
		jiného) zdrojem jistoty, že je Bůh se mnou i v situacích, kdy to tak vůbec nevypadá,
		záchrannou kotvou, když se řítím ze srázu a překvapivým oslovením, i ve chvílích, kdy
		vůbec neposlouchám. Jára, 29 let, Prosetín • Pro mě je to nevyčerpatelný
		zdroj myšlenek, které mě nutí přemýšlet o životě a přemítat o správnosti mého chování.
		Možná z respektu či strachu se k ní neobracím pravidelně. Anna, 15 let, Praha
		• No přece kniha knih! Už tolik staletí se k ní píší komentáře... Jak je možné, že k ní
		pořád ještě někdo má co dodat? Vždyť se přece musí ti lidi už opakovat! Jak to, že
		tak provokuje? Marie, 54 let, Čerčany • Zdroj mé víry. Pomůcka pro pochopení
		mého snažení na tomto světě. A samozřejmě velká kniha na poličce v pokoji.
		Mirek, 21 let, Lysá nad Labem • Bible je fakt divná. Někdy nudná jak ústava
		EU, někdy dobrá detektivka, nikdy nevíš. A navíc se ti může stát, že se tam dočteš
		něco, co tě změní, třeba na celej život. Michal, 24 let, Praha
Biblí je spousta
Štefan Švec
		Popravdě řečeno, nemám pocit, že by
		Bible byla jedna. Je jich spousta. Líbí se
		mi, jak čte Bibli Harold Bloom, který říká,
		že Jahvista byl největší ironik celé historie
		literatury (a možná dokonce ironička,
		žena). Líbí se mi kabalisté, kteří věří, že
		v tóře je řešení všech tajemství minulosti
		i budoucnosti. Líbí se mi Zenon Kosidowski,
		který čte Bibli jako historický
		dokument. Líbí se mi lidé, kteří v ní nacházejí
		víru a odpovědi na své nejhlubší
		osobní otázky, protože nepochybuji, že
		v ní jsou.
		A líbí se mi i většina toho, co Bible inspirovala.
		Mám rád muzikál Jesus Christ
		Superstar, hltal jsem všechny možné
		apokryfy a smál se u Života Briana. Těším
		se obrazy a hudbu Biblí inspirovanou,
		objevy svitků v Kumránu i výzkumy toho,
		kdy která vlasatice proletěla nad Betlémem.
		Okouzluje mě důmysl kázání.
		Kromě toho mám (jako jiní) řadu Biblí
		osobních. Bibli, kterou mi v příbramské
		nemocnici dávala číst moc hezká
		svědkyně Jehovova, když nám bylo
		dvanáct. Gymnaziální Bibli, do které
		jsem si barevně zatrhával všechno, co
		se mi zdálo absurdní a nelogické, abych
		si připadal jako cool obrazoborec se
		Szandorem LaVeyem v podpaží. Dnešní
		Bibli, ve které mě těší Mojžíš a Evangelia,
		kroutím hlavou nad Pavlovými
		dopisy a těším se na Žalmy a Zjevení sv.
		Jana. Bible je pro mě jedna z nejživějších
		knih, které znám, možná i proto,
		že ji čtu už tak dlouho a pořád nejsem
		u konce. A vůbec přitom nevadí, že není
		živá jediná.

