9/1 A neuveď nás v pokušení - Abrahamova zkouška

Abraham v zaslíbené zemi pobýval jako host. Pán Bůh chtěl Abrahama vyzkoušet. Zavolal jej a ten odpověděl: „Tu jsem"Hospodin mu přikázal: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!" Za časného jitra Abraham přichystal vše potřebné a vyšel na cestu. Tři dny putovali Abraham, Izák a dva sluhové. Třetí den spatřili místo, které určil Hospodin. Abraham zanechal své sluhy na místě a vydal se sám se svým jediným synem, který nesl dříví potřebné k oběti. Izák se ptal: „Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?" Abraham, který ví, že je stár a že nemá jiného syna než Izáka, přesto nepřestal věřit v zaslíbení. „Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné” Zdálo by se, že je všem nadějím konec. Cesta přece nikam nevede. Obětovat syna znamená konec plánů, konec zaslíbení. _)yBůh sám vyhlédne.” Tak se spoléhal Abraham, Bůh přece vyhlédne a podívá se na člověka, přece jej neopustí a dodrží svá zaslíbení. A tak šli mlčky dál.

Na místě, které určil Hospodin, vybudoval Abraham oltář. Izáka připravil k oběti. „Abrahame, Abrahame,"volal Hospodin. Už nezbylo než odpovědět: „Tu jsem." Podruhé zaznívá stejná odpověď. Není to odpověď rezignace, ale spolehnutí na Hospodina. Tu jsem, tady na této straně stojím. "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." Beránek uvízlý za rohy v trní posloužil jako oběť. Abraham toto místo nazval: Hospodin vidí."A Hospodin mu požehnal.

Ž 139, 23-24

Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda nejdu cestou trýzně, a po cestě věčnosti mě veď!

Pán Bůh nás zkouší. Zkouší na čem jsou postaveny grunty našich životů.

I při zkouškách při nás Pán Bůh stojí, vidí a vede naše kroky. Tak jako u Abrahama. To však vidí jenom oči víry, které do poslední chvíle věří, že zaslíbení trvá. Hospodin nachází z bezvýchodných situací řešení, které je nad naše očekávání.

Toto pochopit nás učí důvěra, která se opírá o Boží zaslíbení, spoléhá na to, že Bůh je věrný, i ve zkouškách, které se na nás valí.

Pán Bůh pro Abrahama není bezmocný, svázaný lidským uvažováním o běhu událostí. Už mnohokrát se o tomto přesvědčil.

Zkoušky na nás nepřicházejí, abychom pod nimi klesli a selhali. Ve prosbě „Neuveďď nás v pokušení' není prosba o zrušení všech zkoušek, ale prosba o to, abychom pod zkouškou nepadli.

Abraham obstál, dovedl stát na straně Pána Boha a získal požehnání pro sebe i celé společenství. Tak i naše vytrvalost ve zkouškách nemusí sloužit jenom našemu zbohacení, ale má i širší platnost.

Předobraz otcovské lásky a synovské poslušnosti sev plnosti naplnilv oběti Ježíše Krista.