Ježíš přijímal všechny, kteří za ním přicházeli. Byli to hříšníci, celníci i publikáni. Mnozí, kterým ležel na srdci. Zákon mu to vyčítali. Ježíš vyprávěl podobenství.

Byl pastýř a ten se staral o stádo ovcí. Jedna ovce se mu ztratila. Zanechal zbývající ovce a šel ztracenou ovci hledat. Hledal ji tak dlouho, dokud ji nenalezl. Když ovci našel, s radostí ji vzal na ramena a nesl ji domů. Sezval z radosti nad živou ovcí a jejím nalezením sousedy a uspořádal hostinu.

"Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.”

Ž 130, 3-4

Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?

Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Naše vina je, že jako ovce rádi unikáme ze zorného pole Boží lásky.

Hledáme si pastvu na jiných pastvinách, které nás lákají svou zeleností.

Ovce bez pastýře a stáda je vydaná na pospas nebezpečí.

Pastýř vychází hledat ztracenou ovci. Bez výčitek bere ovci na svá ramena, drží ji snad, aby se mu ještě v poslední chvíli nevytrhla a neutekla jinam.

Ježíš o sobě říká, Já jsem Dobrý pastýř, který své ovce dobře zná a oni znají jeho.

Je na nás, abychom bezpečně tento hlas dovedli rozeznat mezi hlasy ostatních pastýřů.

V příběhu zazní několikrát slovo o radosti. Nebuďme ovcemi, které si tuto radost nechají zkazit vlastním sobectvím.