Lid dlouho čekal na Mojžíše, který se nevracel se smlouvou, kterou měl ze Sinaje přinést. Lid propadl malomyslnosti a strachu z toho, že jsou opuštěni uprostřed pouště, a proto naléhali na Arona: „Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi." Áron si nevěděl jiné rady, jak lidem vrátit naději, než že všichni se budou podílet svým bohatstvím na vytvoření zlatého býčka. Když byl zlatý býček hotový, všichni volali: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země." Áron přichystal oltář. Izraelci býčkovi prokazovali pocty jako Hospodinu a nakonec začali dělat to, co bylo v očích Hospodinových nejhorší. Začali spoléhat na vlastní sílu, o které si mysleli, že dovede všechno tvořit a rozmnožovat jako Bůh.

Hospodin oznámil Mojžíšovi, co se v táboře děje za jeho nepřítomnosti a chtěl lid zničit: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ." Mojžíš však prosil za svůj lid a připomínal Hospodinu jeho milosrdenství, které prokazoval Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, otcům i jemu, připomínal mu jeho zaslíbení. "A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid."

Ž 138,8

Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

Na poušti - ve světě je těžké rozeznávat znovu a znovu Boží vedení a komu vděčíme za to, že nás vyvedl z otroctví.

Je těžké vědět, že neputujeme za vlastním blahobytem tohoto světa, ale do zaslíbené země.

Tak jako Izrael - církev stavíme zlatá telata, modly, o kterých si myslíme, že právě jim vděčíme za své životy a společenství církve. Modlou mohou být moc, peníze.....

Tak porušuje církev a myv ní Boží smlouvu desatera.

Hospodinovo milosrdenství však k těm, kteří se za církev v pokání přimlouvají, trvá na věky. Bůh svou smlouvu neruší.