První dva obrázky jsou určeny k uvedení Desatera, k osvětlení jeho souvislosti a smyslu. Jde o rozdíl mezi jednáním spoutaného – otroka a toho, kdo má volné ruce – obdarovaného svobodou. Obrázek 0/1 je určen k rozhovoru o životu spoutaném, zotročeném. Ptejte se dětí, jaké obličeje a výrazy mají prsty, jak se asi cítí spoutaný člověk – má strach, má vztek, připadá si bezmocný, je na všechno naštvanej, myslí jen na sebe…. Přečtěte si, co říkají. Ptejte se dětí, proč to asi říkají – čeho je to výraz: síly, naděje, bezmoci, vzteku, strachu, spokojenosti, ohrožení,…

Pak si vezměte obrázek 0/2. Ptejte se dětí, co je tam jinak – pouta zmizela. Ptejte se jaké výrazy a obličeje prstů by tomu tedy odpovídaly. Nechte je děti nakreslit. A pak zkuste s dětmi vymýšlet, co by ty prsty asi říkaly teď – na rozdíl od těch na obrázku 0/1 – tj. vymýšlejte osvobozenou alternativu k těmto výrokům.

Od toho lze přejít k situaci izraelců a Desateru – třeba otázkou, zda děti vědí, k jakému příběhu v bibli se ty obrázky vážou, nebo proč jsme si zkrátka o těch rukách vyprávěli. Můžete navázat, připomenout, za jakých okolností Izrael Desatero dostal , představit Desatero jako těch 10 prstů, které nás stále upozorňují na svobodu, ke které máme volné ruce.

(POZN: Ruce můžete použít jako spojovací prvek celého vyprávění o jednotlivých přikázání – Nakreslíte je zvětšené na balicí papír / Můžete k nim připsat „K čemu máme volné ruce“/ a ke každému prstu uděláte buď prázdnou bublinu nebo kruh. Možností, jak charakterizovat jednotlivá přikázání je pak mnoho: do bublin můžete každou úlohu napsat stručný text přikázání, obdobný; ale pozitivní, výrok jako na obr. 0/1; stručně shrnout biblické vyprávění k jednotlivým přikázáním; atd. do kruhů můžete s dětmi vymýšlet dopravní značky, které přikázání charakterizují /viz.Zpravodaj;, můžete do nich nalepit obrázek z vyprávění, který děti vytvoří; můžete tam se staršími nalepovat věci nebo texty z novin a časopisů, které vám s přikázáním souvisí apod.)