Už mi oči tíží sen
a já spát jdu unaven.
Buď mou věrnou stráží sám,
𝄆 Otče, proti nočním tmám. 𝄇

Na zlé, co jsem udělal,
nevzpomínej, Pane, dál.
Pro Ježíše, jeho kříž,
𝄆 všechno v dobré obrátíš. 𝄇

A ty, které mám tak rád,
rač mi, Pane, zachovat.
Nad svým světem lítost měj.
𝄆 Všechněm lidem pomáhej. 𝄇

Srdcím nešťastným dej klid,
smutné, ty rač potěšit.
Pane Bože, tvoje moc
𝄆 dej nám všechněm dobrou noc. 𝄇

Večerní když zvony znějí, duše moje, pamatuj,
jak mnohá zas dobrodiní prokázal ti Ježíš tvůj.

Haleluja, k chvále Páně zvučte nebesa i zem,
veleb jej i ty, má duše, pokorným svým ohlasem.

Večerní když rostou stíny, na vlast světla pamatuj,
kde již slunce nezachází, slunce spásy, Ježíš tvůj.

Večerní když sbohem dáváš, na Přítele pamatuj,
jenž je s tebou vždy a všude bez proměny, Ježíš tvůj.

Večerní když hvězda vzplane, na den nový pamatuj,
k němuž brzo povolá tě hvězda jitřní, Ježíš tvůj.

Stůj při mně, stůj, když na zem padá stín.
Když houstnou tmy, buď, Pane, strážcem mým.
Když klame svět a selže přítel můj,
záštito bezmocných, ty při mně stůj!

Je život pták, jenž rychle mizí v dál.
Na radost pláč – a slávu střídá žal
a chřadne vše, kam sahá obzor můj.
Ty, jenž se neměníš, i při mně stůj!

Ne záblesk jen a slůvko prchavé,
já toužím víc: po přítomnosti tvé.
Smět s tebou žít a učedník být tvůj,
ty věčně přítomný, vždy při mně stůj!

Hospodin ráčí sám pastýř můj býti,
nebudu v ničem nedostatku míti.
On na pastvinách pase mne rozkošných,
uvodí včasně k pramenům vod živých.
Pro jméno své mou duši občerstvuje,
po stezkách přímých šťastně provozuje.

Byť se mi jednou dostalo i jíti
údolím stínu hrůzyplné smrti,
tys, Pane, se mnou, nebojím se zlého,
z berly těším se, též i z prutu tvého.
Ty sám mne sytíš hojně při svém stole,
když na to hledí moji nepřátelé.

Ty olejem mou hlavu pomazuješ,
i kalich můj sám štědře naplňuješ.