Proč jen mlčíš, Pane,
když zloba lidská život maří?
Proč se nezastane
pravdy tvá moc.

Když tě jako lotra zatýkali,
mohs je o své síle přesvědčit,
Petra v dlani meč teď přímo pálí,
a přeces mu zakázal se bít.

Zakusils, Pane, nelidská muka,
když ti důtky záda rozbily,
zakusils, co umí lidská ruka,
když člověka pravda rozčílí.

Poznals, Pane, co je přízeň davu,
v této chvíli žádá život tvůj,
když ti včera provolával slávu,
pro změnu dnes křičí: „Ukřižuj.“

Pomine země
v suchopár proměněná vidinami
horečnatých snů,
pomine země,
svědkyně zlořečená krvavých nocí,
slzavých dnů.

Město nové, město bez žalářů,
Jeruzalém nový viděl Jan,
město bez armád a prosté lhářů,
město věčně otevřených bran.

Pomine nebe
v mlčení zahalené, zajdou hvězdy,
přijde jejich pád.
Pomine nebe,
modlitby oslyšené, nebesa hluchá,
z nichž čiší chlad.