Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá,
zůstaň s námi, den se nachýlil.
Zůstaň s námi, už se připozdívá,
zůstaň s námi, když ubývá sil.

Nad bázlivou duší a nad slabým tělem
slituj se, Pane, lačným chléb svůj dej,
u svého stolu teď buď nám hostitelem
a v prázdný kalich nové víno vlej.

Otevírej oči, které nevidí tě,
nevidí pravdu, znají jenom klam.
Důvěru probuď v nás, jakou mívá dítě,
promluv k nám, Pane, řekni: „Pokoj vám.“

Do svých ran vlož ruce skleslé pochybností,

Zní, zní zní hlas temný, tichý,
zní, zní zní v poušti volání.
Zní, zní zní: zvažte své hříchy,
ještě pozdě není, je čas pokání.

Už se zvedá vítr, plevy rozežene,
vítr soudce, který sklizeň provívá.
Sekera se zatne do suchého kmene,
žárem sálá výheň, výheň ohnivá.

Už se zvedá vítr, který zrno čistí,
žeň hospodáře čeká, sýpky nachystal,
běda všechněm, kteří jsou si sebou jistí,
běda tomu domu, co na písku stál.