Abramovi je 99. Vysoký věk není tak nepravděpodobný, jak by se mohlo zdát. Sta let se ještě dnes běžně dožívají lidé např. na Okinawě. Obecně s suchých a horských oblastech žijí lidé déle. Je také možné, že v Abramově době se roky počítaly jinak (kalendář s méně měsíci a pod.).
V předchozí kapitole byl Abramovi slíben syn ze Sáraj. Abram však nevěří tomuto zaslíbení. Už minule řekl „co mi dáš, Hospodine“. Abram věří, že Bůh je všemocný, dobrý atd., ale nevěří, že by mu mohl dát přesně to, co on chce. Rozhodne se zařídit po svém – a přesně to je hřích, když své dobro nečekáme od Boha, ale sami od sebe.
Abram neuctívá Boha, protože by od něj nutně něco potřeboval. Má velké bohatství – že to nestačí. K Bohu se neobracíme pouze proto, že jsme v nouzi. Důvod je hlubší, chceme Boha samého, nejvyššího přítele, Otce.