Matouš 25,1–13

Introitus: Žalm 43

Pozdrav: Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Amen Bratři a sestry, vítám vás na bohoslužbách 13. neděle po sv. Trojici, které jsou také bohoslužbami vyslání dětí do nového školního roku. Děti proto dnes zůstanou po celou dobu s námi a jejich porozumění je přizpůsobeno i kázání.

420

Vstupní modlitba: Mocný Bože, Ty jsi všemu určil náležitý čas, v roce jsi dal čas jaru, létu, podzimu i zimě. Z tvé štědrosti sklízíme plody, tvá láska nad námi a v nás září i když slunce slábne. Doufáme v Tebe, nehleď, prosíme, na naše hříchy. Pohleď na děti tohoto sboru, pohleď na nás, neboť jsme všichni tvými dětmi. A dej svému lidu sílu, moc a prozíravost. Ať jsou zahanbeni tví nepřátelé, Hospodine, tvůj lid ať je pak odleskem Tvé slávy. Amen

1. čtení: Izaiáš 8, 11–20

210

2. čtení: Matouš 25, 1–13

Milé děti a milí dospělí! Znáte to, když jdou dospělí s dětmi na procházku: Děti vylezou na každou kamennou zídku podél cesty, na každou hromadu písku, na každou skálu. Běží dopředu před ostatní, až skoro vběhnou pod auto. Cestou lesem si odbíhají z cesty pro klacek, co vypadá jako meč nebo jako pistole. Dospělí jdou pořád stejně rychle, po cestě. A diví se, kde ty děti berou energii, v takovém horku.

A taky za chvilku děti bolí nohy. A mají žízeň. A hlad. A už jsou strašně unavené. A ptají se: Je to ještě daleko? Ale dospělí jdou pořád stejně rychle. A odpovídají, že je taky bolí nohy. A že mají taky žízeň a hlad. A že je to ještě daleko. Ale přesto jdou pořád stejně rychle, jako na začátku.

A dospělí si nevymýšlejí. Mají žízeň a hlad úplně stejně, jako děti. A nohy je bolí možná ještě víc, protože už jsou trochu opotřebovaní. Ale vydrží jít. Jak to dělají?

Dělají to jednoduše. Prostě si nestěžují a jdou. Člověk přece přikazuje svému tělu. Řekne si: Udělám krok – a noha se pohne dopředu. Vy to určitě znáte ze školy: Z mozku, kterým myslíme, vyrazí příkaz po nervech jako po drátu do svalu nohy. A noha se hne – musí. Noha musí mozek poslechnout, i když naschvál bolí. Ale poslechnout musí. Takže hlavní je přemluvit mozek, aby noze poslal rozkaz. Hlavní je přemluvit sám sebe. A tak to dospělí dělají. Dovedou sami sebe přemluvit. A tomu se říká vytrvalost.

Dítě a mladý člověk jsou rychlí. Mají více sil, než starší – ale jenom na chvilku. Dospělý má možná méně sil, méně energie – ale zas mu dlouho vydrží. Že je někdo dospělý se pozná podle toho, že dovede sám sebe přemluvit. Že vydrží jít nebo třeba pracovat, i když už je unavený, i když už ho to nebaví. Dospělý umí přemluvit sám sebe – a tomu se říká vytrvalost.

Podobenství o družičkách, které jsme slyšeli, vypráví právě o vytrvalosti. Podobenství je jako hádanka. A Kristus Pán vyprávěl mnoho takových hádanek, aby je pochopil ten, kdo je chytrý.

Je o družičkách, které jdou s lampami naproti ženichovi na svatbu. Jít na svatbu je výborná věc. Obvykle je tam veliký dort, tak velký, že si každý může i přidat. Je tam spousta jídla a pití, samé lahůdky. Všichni jsou pěkně oblečení, hraje hudba, tancuje se, je legrace. Takže se družičky velmi těší, ani se dočkat nemůžou, až tam budou. I když jsou to možná ještě holky, mají důležitý a zábavný úkol: Dostanou lampy, které fungují trochu jako petrolejka. A půjdou svítit na cestu ženichovi. Aby trefil a taky proto, aby to byla paráda – bude to jako lampionový průvod. Spousta světel uprostřed noci.

Těší se moc všechny, ani dočkat se nemůžou. Některé popadnou lampy a vyrazí hned. Ty rozumné by nejraději běžely za nimi. Ale napadne je, že by jim mohl dojít olej na svícení. Tak si ho vezmou ještě v lahvi. To není moc pohodlné, tahat se s lahví oleje. Mají obě ruce plné, musí dávat pozor na lampu a na olej a tak se možná ani tolik neproběhnou, jako ty pošetilé. Možná i zůstanou pozadu.

Nakonec tedy došly na místo, kde mají čekat na ženicha, asi někam na kraj lesa. Tak už se těší, jak to asi bude ženichovi slušet. A jaká bude ta hostina, co všechno dobrého si dají – už mají i hlad. Ale ženich nikde. Čekají pět minut, čekají deset minut, čekají hodinu – a pořád nikde. Tolik se těšily, už už by tam chtěly být, ale ženich nejde. Už jde? Ještě ne. A teď? Pořád ne. A už ho někdo vidíte? Ne, nejde.

Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´

Milé děti, milí dospělí, celé to podobenství znamená dvě věci:

Jednak, že zábavné a dobré věci často nejsou hned. V životě je také spousta nudy, spousta čekání. Ale že dobré věci nejsou hned, neznamená, že nepřijdou vůbec. Ten ženich nakonec přišel. Ten ženich nakonec přijde. Přišel ve chvíli, kdy už na to ani nikdo nemyslel, když už všechny družičky usnuly. Ale přišel a vzal je na tu hostinu. A ty dobré věci přicházejí často až po tak dlouhé době, kdy už nás přestalo bavit čekat. Je to vlastně takový trik a takový chyták: Dobré přichází, když už ho nikdo nečeká. Proto je dobré být vytrvalý.

A ten druhý smysl: Pošetilé družičky si vzaly jen lampy. Řekly si: Už víc nepotřebujeme, lampa hoří, lampa funguje, tak jdeme. Ale člověku nestačí jen to, co mu zrovna funguje, co mu zrovna jde, co umí. Člověk se musí učit i to, co zrovna nepotřebuje. Třeba angličtinu, třeba matematiku, třeba noty. Třeba plavat, třeba jezdit na kole. Člověk si říká, že to teď nepotřebuje. Ale pak bude. Najednou. Najednou pojede třeba do ciziny a nedomluví se – a za den se jazyk nenaučí. Dají mu v práci něco spočítat – a nebude to umět a o práci přijde a bude bez peněz. Nebo všichni pojedou někam na kole a on nebude umět. Nebo všichni budou plavat někam na druhý břeh a on nebude umět. Proto je lepší se teď, kdy je čas, třeba trochu nudit, třeba trochu vztekat – než potom v životě plakat.

MY dospělí už všechny tyhle věci umíme, samozřejmě. Ale my – i děti – všichni společně se musíme učit dobrému jednání. Každý umí něco dobrého, co mu nedělá potíže: Někdo je od přírody mírný. Někdo je od přírody štědrý. Někdo má o druhé starost. A někdo je od přírody spolehlivý. Ale nám by neměla stačit ta jedna dvě dobré vlastnosti, které máme od přírody, nemělo by nám stačit jen to, za co nás všichni chválí. Musíme se, vytrvale, učit být dobří i v tom, co nám nejde a nejde. Když nejsme milí, musíme se to pomalu učit. Když nemáme o druhé starost, musíme se to učit. Když nejsme štědří, musíme se to učit. Když nejsme spolehliví, musíme se to učit. Jako dětem, ani nám nic z toho nepůjde hned. Často se nám to nepovede, ale nesmíme se nechat odradit. Dětem teď ve škole také nepůjde všechno hned. Něco až za dlouho. A taky se nesmí nechat odradit. A tak ani my. Protože nevíme, kdy se nám která dobrá vlastnost bude hodit. Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Dobrý výsledek přichází často až tehdy, kdy už ho člověk dávno nečeká. Tak i ženich, to je Kristus, přijde ke svatbě, to je konec světa a věčný život, když už ho nikdo nebude čekat: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Amen

Modlitba po kázání:(modlitba za děti) Hospodine, ty v nás denně obnovuješ život. Připomínáme si nyní, jak se tvůj Duch na počátku vznášel nad vodami a ty jsi vše stvořil. Jak jsi vodami potopy zničil zlo a obnovil život. Jak byl ve vodách Jordánu pokřtěn náš Pán. Připomínáme si, jak tvůj Syn sestoupil v hlubiny smrti a vstal z mrtvých jako vítěz. Připomínáme si svůj křest, kterým jsi nás připojil ke svému lidu. A prosíme Tě o dobrý počátek pro tyto děti, které opět nastupují cestu poznání a sebepřekonání. Už nás všechny ďábla, tělo svět přemáhat. Ty jsi přijal tyto děti za své, ty jsi je posvětil. My v tebe doufáme a věříme, že budeš s nimi. Amen Poslyšte, děti, slovo krále Davida, které platí i vám: Žalm 18, 29–35

(děti dosatnou hořící svíci) (dále učitelky NŠ): Hospodine, shlédni na tyto ženy, které Ti zde slouží a krmí děti chlebem tvého slova. Požehnej jim a dej jim odměny časné i věčné. Ž 128, 5n

530

Oznámení:

VP, během vysluhování 308

Přímluvná modlitba: (v rámci VP)

Poslání: Přísloví 4, 18–27

Požehnání: Žalm 37, 3–11

685