Minulý nápadník se zabýval domovní mládeží – scházení se po různých domácnostech. Domovní prostředí, resp. jeho část (kuchyň) skýtá další možnost zpestření setkání mládeže – společná večeře. Je-li dobře vybavená fara, můžeme se oddávat kulinářskému umění i na faře.

Nejprve je nutné vybrat jídlo, které nikomu nevadí a které je možné připravit v patřičné kvalitě a množství v podmínkách, ve kterých se mládež schází. A pak už se jen shodnout na postupu a druzích, množství a úpravě přísad, zvolit šéfkuchaře a může se začít vařit.

A právě dohadování na postupech a ingrediencích pro přípravu všem důvěrně známého jídla představuje úžasnou možnost se pohádat, ale hlavně se něco nového o druhých dozvědět.

Snad ještě více než společná příprava jídla zpestří setkání samotná konzumace u jednoho stolu. Prostřená tabule nabízí množství jazýček laskajících pochutin a navíc také možnost být skutečně s ostatními pohromadě (brání skupinkování a od jídla přece nikdo neuteče) a netradiční zneformálněná atmosféra umožní bavit se o jiných nových tématech.

Jídlo není cílem takového setkání, je jen prostředkem k vzájemnému lepšímu poznání. A tak ať se jídlo zdaří nebo nezdaří, na takové netradiční setkání zůstanou vždy silnější vzpomínky.

(Z časopisu Bratrstvo 2/2005.)