Nuda? (soubor textů)

Verze pro tiskPDF verze
Otištěno z časopisu Bratrstvo 5/1997
Co vás nudí?
   
Jan
Svěrák
32 let
filmový
režisér
 
Prázdné věty, hloupé řeči, projevy ředitelů, náměstků a velvyslanců, které mívají závratnou délku, ale nikoli obsah.
 
Zdeněk
Suchý
33 let
režisér
 
 
Zbytečné činy a prázdné řeči.
 
Petr
Oslzlý
52 let
ředitel Cenrta
experimentálního divadla
 
Prázdné řeči. V každé situaci jde něco pozorovat. I v osamělém čekání na jediném místě je možné vnímat své myšlenky a stavy. Ale jsem-li zavlečen do vyprázdněného rozhovoru, jehož se musím z uctivosti či z jiného důvodu zúčastnit, přepadá mne děsivá nuda.
 
PhDr.
Jiřina Šiklová
socioložka,
vedoucí katedry
soc.práce FF UK
 
Nudí mne všechno a vždy, kdy se nemohu v problému, otázce, činnosti nějak osobně angažovat. Proto jsem se naučila a vždy snažila ke všem věcem zaujmout nějaký osobní postoj, něco sama pro či proti udělat. Maminka o mně říkala, že musím být „v každé kaši kvedlačkou“. Snad proto jsem se dosud skoro nikdy v životě nenudila.
 
Libor
Macák
22 let
student
mediciny
 
Naštěstí mě nudí jen minimum lidí či věcí, nejlépe se však dokážu znudit sám. Jako stvořené mi k tomu připadá dusné srpnové dopoledne. V těchto prázdninových dnech na základní škole v našem maloměstě jsem se naučil kouřit a prohlížel si svůj první sprostý časopis. Zahálka byla opět matkou hříchu. Co s tím, nevím - snad zrušit srpen nebo vymyslet nějaké pilulky.
 
Petr
Sláma
29 let
asistent na ETF UK
z 1/4 farář
 
Když vím, jak to dopadne: cílená přetvářka, pravověrné řeči.
 
Jan
Heller
71 let,
emeritní profesor
na ETF UK
 
Soběstřední lidé.
 
Martin
Čech
32 let
učitel
na ZŠ
 
Přitroublost, žvásty, někdy vše včetně snídaně, kapesníků, mě...
 
Jiří
Lábus
50 let,
herec divadla
Ypsylon
 
V poslední době téměř nic. Pořád mám co dělat. A to, co dělám, mě baví. Takže nudu jsem zažil naposled v Chorvatsku u moře.
 
PhDr.
Noemi Rejchrtová
56 let
historička,
profesorka na ETF UK
 
Nudí mě mé vlastní přednášky, knihy a studie. Souvisí to s „mindrákem“ - formou sebelásky.
 
Erazim Kohák
64 let
filosof,
spisovatel
 
Nic mě nenudí, to se nudím sám, sám sebe. Nudí se lidé sobečtí, protože ti jsou i nudní. Když mám pocit, že se ve mně rodí nuda, snažím se odvrátit od sebe k světu Božímu, třeba k zbarveným listům a lesklým kaštanům.
 
Helena
Klímová
60 let,
psychoterapeutka,
publicistka
 
Zařizování, úřadování, psaní adres a olizování obálek, když chci uspořádat nějakou užitečnou akci pro psychoterapeuty, třeba workshop se zahraničními hosty. Nemáme sekretářku. Nejen nuda, i vztek.
 
Jan
Čapek
62 let
evagelický
farář
 
Může se křesťan vůbec nudit? Spíše má všechno zkoumat se zájmem, porozuměním, i kriticky. Každá situace a každý čas má pro něho svůj význam a ze všeho se může poučit. Víra pomáhá tento přístup nalézat.
 
Tomáš
Najbrt
45 let
celocírkevní
kantor ČCE
 
Nudí mne čekání ve frontě, schůzování, většina televizních politických zdůvodňování, daňová přiznání, škrábání brambor, free-jazz, TV přenosy umělecké gymnastiky. Většinou se nudit nenechám a v duchu si zpívám nebo revoltuju nebo se učím slovíčka.
 
Květa
Kellerová
23 let
studentka
práv
 
Když se nic neděje..
 
Bonďa
Blažková
35 let
pracovnice odboru
výchovy SR ČCE
 
Nudí mě nudit se. Času je tak málo, že by ho bylo na nudu škoda.Nic mě nenudí, to se nudím sám, sám sebe. Nudí se lidé sobečtí, protože ti jsou i nudní. Když mám pocit, že se ve mně rodí nuda, snažím se odvrátit od sebe k světu Božímu, třeba k zbarveným listům a lesklým kaštanům.
 
 
NENÍ NUTNO, NENÍ NUTNO, ABY BYLO PŘÍMO VESELO, ANEB SRANDA JAK V MÁRNICI
JAN KEŘKOVSKÝ
 
Nudíte se někdy? A nudíte se rádi? Položil jsem tuhle otázku různým lidem (všem bylo aspoň 15 let) a dočkal se málem vždycky stejné odpovědi: Nenudí se, není na to čas. Už dávno se nenudili. Šťastní to lidé. Nebo ne?
 
Chalupa v pohraničí, kde není vůbec nic, ani bedna, vesnice je pár kiláků daleko a není tam ani obchod, a když se ráno probudíš, tak přemýšlíš, jak tenhle den zabiješ. Tam na dovolenou, to bysme se ukousali nudou.
 
Psycholog či psychiatr vám nejspíš řekne, že nuda je nedostatek podnětů. Že se může objevovat už u malých dětí (zvl. výchovně zanedbávaných). A že člověk určité podněty potřebuje, a když se mu jich nedostává, zakrňuje. A když zakrňuje, nemá pak schopnost na ty podněty odpovědět, až je potká - všude je jich dost, ale nic mu neříkají.
    Nudíte se někdy? Často? Poslyšte, nejste vnitřně trochu zakrnělí? Ona je totiž nuda většinou spojena s vnitřní prázdnotou a taky s nezralostí, hlavně prý v citové oblasti. A se zmatkem v hodnotách. Když to sečtete, vyjde vám, že se nuda projevuje jako neschopnost angažovat se. Člověk se stane takovým lhostejným, poněkud tupým, nezainteresovaným a může dojít k tomu, že předem bagatelizuje jakoukoli nabídku (všechno je už předem kravina), aniž by se jí vůbec trošku zabýval. Dobrá, tak zatím jsme došli k tomu, že se na vás podepsali rodiče a vůbec ti nejbližší - to oni měli podněcovat v dětství vaši zvídavost a dodávat podněty. S rodiči si to vyřídíme jindy, ale co s vámi?
 
ŽE SE NESTYDÍTE

 
Občas se mi stane, že mám strašně moc různejch úkolů. Je skoro nepředstavitelný, že bych to vůbec mohl zvládnout, a když, tak ne v dohledný době. A tak si sednu třeba do metra a jezdím sem a tam a nedělám radši nic. A je mně dobře. Ale taky mě to štve
 
Takoví velcí, a neumíte se rozumně zabavit? Jo ty se nudíš? Tak se seber a... (následuje příkaz k nějaké ohavné činnosti jako nádobí a podobně). Tak tohle určitě znáte. Ale dejme tomu, že jste znudění úplně chorobně, úplně pořád. Že s vámi nikdo nic nepořídí. Copak na to asi poví psychiatr? Nejhorší by bylo udílet rozumy (zdvižený prst, „ty bys měl...“, „podívej maminka...“). Málokdy je v člověku úplně prázdno: spíš tam bude třeba nějaké zranění překryté závojem lhostejnosti, která pak vede k nudě. Je dobře dát takovému člověku možnost, aby se nějak sám vyjádřil, třeba něco napsal (bývá zvyklý na samé napomínání). Ale nemusí se s tím uspět.
    Druhá a třetí anketní odpověď, které vidíte v rámečku, popisují cosi, co asi tak úplně nuda není. Jejich autoři nejsou zrovna tupí a zakrnělí (opravdu, znám je). Popisují jakési rozpoložení, ze kterého se zase vlastním přičiněním dostanou. A zrovna o tom teď bude řeč. Jak se z nudy dostat co možná vlastním přičiněním. Ovšem z nudy poněkud hrubšího kalibru, než jakou popsali ti dva nejmenovaní pánové.
 
EXTRABUŘT

 
Ze školy jedu dost dlouho, pak čekám dlouho na přípoj a domů přijdu dost unavenej. Štve mě to, protože mám spoustu práce. A když na mě doma vybafnou: „jdi se učit,“ tak to je úplnej konec, vygumováno, vztek a nuda
 
Na kurzu v Janských Lázních mluvil Jan Sokol v jedné přednášce o chybějícím tématu. To je tak: když mám hlad, chci buřt, když je mi zima, chci teplo - ale co když jsem spokojený? Přiberme si tuhle situaci k tématu nudy. Co pak? Pak asi budu shánět nějaké extrabuřty. Ještě jednou dejme slovo odborníkovi, který se s hledači extrabuřtů občas pracovně setkává:
    Materiální přesycení je u lidí materiálně orientovaných hodně nebezpečné. Známe to z některých rodin rychle se rodící podnikatelské vrstvy, kde děti (poté, co nasály atmosféru „všechno máme, táta koupí, táta zařídí“) sklouzávají třeba ke gamblerství, kradou doma velké částky a ani nemají pocit, že se to nemá. Příkladů by bylo mnoho, i drsných, a trochu připomínají literárně zpracované téma, kdy jedna generace něco zakládá, druhá to rozvine a zbohatne a třetí zdegeneruje, spadne do drog a podobně. To je nuda materiální, nuda přesyceného člověka.
    Jistě, člověk se může přejíst nebo přepít a následky nejsou úplně příjemná záležitost. Nuda znamená, že chybí podněty (ono je to spíš tak, že nechybí, že si je jen neumím zpracovat, ale dejme tomu, že prostě chybějí). A co když je jich naopak moc? Vadí to?
    Když je něčeho hodně, člověk otupí. I přesycenost podněty (ve smyslu konzumentském) je stejně škodlivá.
    „Přesycenosti ve smyslu konzumentském“ rozumím tak, že se polykají neuvěřitelná kvanta podnětů a zážitků a nic moc z toho. Asi s tím trochu souvisí i to, že když vidíte v televizi horor ze 60. let, zjistíte, že je takovej hodnej proti tomu, co se točí teď, takovej odvárek - teď jsou tvrďárny tvrdší, klipy rychlejší, všechno se stupňuje. Nevím, jestli to vadí, a tak ještě poslední otázka pro psychiatra: Dejme tomu, že tahle nezvládnutá přesycenost vede k nudě. Ale může být nuda nebezpečná, zhoubná?
    Úzkostná může být. A vést ke zkratovým reakcím. Skupina kluků někoho zmlátí, aby se dělo aspoň něco. Ještě výmluvnější příklad jsou drogy, někde na návsi nebo v hospodě - aby se něco dělo. Společný jmenovatel: překonat jednotvárnost, tu nemá rád nikdo. (Důvodů, proč lidi berou drogy, je ovšem víc.)
 
DALI JSME VÁM KAMARÁDÍČCI DARY

 
Nemít prachy - nevadí,
nemít srdce - to vadí,
zažít krachy - nevadí,
zažít nudu - jó, to vadí!!!
 
Nechci vám křivdit, snad nejste ta třetí generace, která „degeneruje a padá do drog“, jak psychiatr pravil. Možná jste ta, která něco zakládá, anebo ta, která rozvíjí a bohatne. Degenerovat by mohli ti další, které zčásti vychováte i vy. Co s tím uděláte?
    Psycholog R. Feuerstein by vám k tomu řekl něco o tom, že se informace předávají zprostředkovaně. Což znamená asi to, že když někoho (kohokoli, třeba jednou své potomky) budete „poučovat“, budete přitom ty informace zároveň třídit a hodnotit. Spolu s informací předáte nějak i signál o tom, jak tu věc sami hodnotíte a vidíte vy. A jsme u toho: Pokud vám ten někdo důvěřuje, pak snáze přijme vaše hodnocení i vaše třídění, a všecko to pro něho bude stravitelnější (souvisí to se zmiňovanou citovou oblastí). Divný, co? Začali jsme o nudě a dostali jsme se k tomu, že nemáme-li se unudit a ponoukat k nudě jiné, musí být někde v začátcích důvěra. (Radujte se, křesťané, vy byste mohli o důvěře něco vědět.)
    Pak vám psychologové řeknou ještě něco. Chcete-li po někom, aby byl v něčem aktivní, musí mu být jasné, že od něj jeho okolí něco očekává (totiž pozitivní chování a jednání) a že to taky dokáže ocenit. Ale to už je i v Bibli mnohokrát: Radost z toho, když se druhému něco podaří, když v něčem uspěje (prostě opak závisti a jiných odporností), a taky soucit, když má trápení. Tyhle emocionální zážitky nelze ničím nahradit - tedy moralizováním určitě ne.
    „Dali jsme vám, kamarádíčci, dary“: tu větu řekli ve filmu trpajzlíci třem veteránům. Dali jim dary, a že s nimi ti tři neuměli zacházet, museli je vrátit. Ale ono to pak šlo i bez harfičky, bez měšce a bez klobouku, co pod ním bývají cigarety s velbloudem. A radosti bylo, že i na Starém Bělidle čubrněli. Tolik werichovsko-svěrákovský film. A dál už si to přeberte sami.
 
P.S.: To zajímavější v tomto článku, který vás jinak měl nudit, jsem opsal od dr. Pavla Čapka a dr. Věry Pokorné, jimž touto cestou děkuji.
 

Autor: 
Svěrák, Jan
Autor: 
Suchý, Zdeněk
Autor: 
Oslzlý, Petr
Autor: 
Šiklová, Jiřina
Autor: 
Macák, Libor
Autor: 
Sláma, Petr
Autor: 
Heller, Jan
Autor: 
Čech, Martin
Autor: 
Lábus, Jiří
Autor: 
Rejchrtová, Noemi
Autor: 
Koháh, Erazim
Autor: 
Klímová, Helena
Autor: 
Čapek, Jan
Autor: 
Najbrt, Tomáš
Autor: 
Kellerová, Květa
Autor: 
Blažková, Bonďa
Autor: 
Keřkovský, Jan
Rok vzniku: 
1997