Jonáš ... Honičky alias "hry na babu" ... Synu, odpouštějí se ti hříchy

Otištěno z časopisu Bratrstvo 10/2009

Jonáš

Jonáš – vyhořelá víra a falešné představy o Bohu (Radim Žárský)

1) Na začátek programu přečtěte tento úvod (nebo shrňte vlastními slovy):

Adventní čas a Vánoce s hromadou sladkostí a nasládlosti okolo, jsou dobrým časem

k rekapitulaci našeho vztahu k Bohu a důvěry v něj. Během těchto svátků se

v našem okolí z ničeho nic vyrojí davy sezónních-momentálně praktikujících věřících.

Občas se tomu pošklebujeme. Ale pozor. Podívejme se sami na sebe! Možná se budeme

smát sami sobě. Nejsme ve své víře občas poněkud vyhořelí!? Jdeme správným

směrem? Nemáme překroucené představy o Bohu a jeho působení!? K takovéto

sebereflexi (pohledu na sebe samé) nám může krásně posloužit známý příběh

proroka Jonáše.

Tento příběh je jistě nejlépe probrat najednou a v celku. Kdo si vezme tento program

na mládeži na starosti, ten by měl celého Jonáše pochopitelně napřed sám přečíst

a promyslet. Není na škodu si k tomu přečíst ještě nějaký výklad či úvahu k této konkrétní

knize. Při samotném setkání mládeže však celý příběh číst nutně nemusíte…

2) Připravte si kratší modlitbu s prosbou o Ducha svatého a váš kratičký úvod do příběhu

a biblické práce.

3) Rozdělte lidi do skupin (v každé skupině ať je max. 5 osob) a dejte skupinkám

za úkol zpracovat konkrétní část této kratičké prorocké knihy. Vyhraďte na to podle

svého uvážení cca 30minut (skupiny budou nejspíše potřebovat různé místnosti!).

Průběžně zjišťujte, jak na tom skupiny jsou a případně čas skupinové práce zkraťte

či prodlužte.

4) PRÁCE VE SKUPINÁCH - zadejte jednotlivým skupinám práci – návrh práce pro

jednotlivé skupiny:

1. Jonáš 1: Nějaká forma dramatického či výtvarného zpracování, která podrobně

popíše tuto část příběhu (možností je spousta; výběr je třeba vhodně přizpůsobit

skupině a podmínkám)

2. Jonáš 2: Umělecké zpracování modlitby Jonáše (zhudebnění, recitace při

hudbě, recitace+hudba+ obrazy…jak je vaše kreativní lib(id)o. Nezapomeňte, že nás

Bůh stvořil ke svému obrazu, a tak máme taky tvořit (hezké věci ;=)

3. Jonáš 3: Tato část se dá zpracovat třeba formou zápisu z královské městské

rady či reportáží v médiu dle libosti.

4. Jonáš 4: „dopis seniorátního proroka Jonáše synodnímu prorokovi Micheášovi

obsahující vyznání a stížnost na Boha“ +„Micheášova odpověď Jonášovi. Jiná

možnost je zpracovat to formou záznamu v Jonášově prorockém deníku.

5) Po uplynutí stanoveného času skupinu shromážděte a nechte proběhnout

PREZENTACI práce ve skupinách. Pořadí prezentací je stanoveno pořadím kapitol

v knize.

6) Po závěrečné prezentaci… až budete znát příběh celý si v klidu sedněte, uvařte čaj,

rozbalte sušenky a zkuste o příběhu vést ROZHOVOR. Budete muset rozhovor trochu

moderovat. Tak se ptejte třeba:

1. Jakou měl vlastně Jonáš víru?

2. Jaké byly omyly Jonáše v představách o Bohu, jeho působení a moci!

3. Kniha záměrně nemá jasný závěr. Zkuste doříci závěr knihy tak, jak si myslíte,

že by měla končit. Jak byste poradili Jonášovi, že se má zachovat?

4. Co byste na podkladu tohoto příběhu řekli o Božím působení srozumitelně

např. svým spolužákům?

5. Zažili jste někdy něco podobného jako Jonáš?

7) Na závěr práce s Biblí všem poděkujte. Předtím se ještě můžete svými slovy pokusit

o SHRNUTÍ poselství příběhu a zajímavých závěrů vyplývajících ze skupinových

zpracování či diskuse po prezentaci. Na závěr se pomodlete MODLITBU PÁNĚ.

!!Upozornění!

Při tomto způsobu práce s biblickým textem mají lidé občas tendenci příběhy přehnaně

parodovat a karikovat. Humor jistě nesmí chybět. Nicméně kniha Jonáš je již

sama o sobě karikaturou Božích pracovníků. Jde o to nechat nově zaznít pravému poselství

daného biblického textu!

Celý program můžete ukončit Modlitbou Páně.

Žárský, Radim

Honičky alias "hry na babu"

Honičky jsou mezi dětmi i mládeží oblíbeným způsobem rozehřívacích her nebo „ledolamek“.

Nabízíme několik typů těchto honiček:

1. Anglická baba: Každý hráč se musí po zbytek hry držet tam, kde babu dostal.

Pokud dostal babu znovu, změní své místo držení.

2. Baba ve dvojicích: Hráči se do sebe zavěsí lokty (buď stejným směrem nebo

opačně) a fungují jako jeden hráč.

3. Na slepou bábu: Honící hráč má zavázané oči. Když někoho chytí, musí ho poznat

podle zvuku, který je hráč povinen vydat, nebo podle jeho hmatového prozkoumání

(třeba jen obličeje – nutné domluvit pravidla „hmatového zkoumání“). Pokud

chyceného hráče nepozná, honí dál. Pokud ano, „baby“ se vymění.

4. „Vstávej, vstávej“: Jeden až „x“ lidí se stávají „babami - mají babu“. Tento hráč

(či hráči) mají babu po celou dobu hry a jejich cílem je pochytat - zkamenět všechny

ostatní hráče. Kdo je chycen, sedá si na bobek a je „zkamenělý“. Ostatní ho mohou

osvobodit tak, že k němu přiběhnou dva hráči, chytnou se nad ním za ruce a řeknou

„vstávej, vstávej“. Zachráněný hráč opět může začít hrát. Hraje se přibližně 1 - 2 minuty.

Pokud jsou všichni zkamenělí, vyhrává „baba“, pokud zůstanou alespoň někteří

hráči „živí“, vyhrávají oni. Hra vede žáky ke spolupráci, protože pokud se navzájem

nezachraňují, jsou brzy všichni pochytáni.

5. „Zajíček a liška“: Jedná se o honičku v rolích. Jeden hráč se stává liškou, druhý

zajíčkem. Ostatní hráči vytvoří nory tím způsobem, že ve dvojicích položí ruce za ramena

druhému a naopak. Tyto dvojice se rozmístí po prostoru. Liška začne honit zajíčka

a snaží se ho dostihnout - přitom mohou oba vydávat zvuky těchto zvířat. Zajíček

má možnost vlézt do nory tvořené dvěma hráči a postavit se místo jednoho člověka.

Zajíčkem se v této chvíli stává ten hráč z nory, ke kterému je zajíček v noře postaven

zády a jakoby ho svými zády (a svým „pozadím“) vystrkuje z nory. Pokud liška

zajíčka dostihne, okamžitě si hráči vyměňují role a honí se „opačně“.

6. Baba „angína“: Jedna „baba“ honí ostatní. Pokud někoho chytne, chytí se s ním

za ruce a honí dál společně (ale nesmí se rozpojit). Když chytnou dalšího člověka,

opět se s ním spojí, dokud nejsou všichni pochytáni nebo neuplyne domluvený limit.

Tuto hru je lépe hrát ve větším prostoru.

7. Balónky a pumpičky: Ten kdo má babu je jehla, která propíchává balónky (hráče).

Propíchnutý balónek zasyčí a zůstane stát strnule na místě. Může ho ale zachránit

kterýkoliv hráč, který ho napumpuje 3 dřepy. Cílem baby je propíchnout

všechny balónky.

8. Stínová baba: Baba se předává pouze tím, že se šlápne některému protihráči

na stín.

Medková, Marie

Synu, odpouštějí se ti hříchy

Večerní meditace

Pomůcky: Bible 1x; zpěvníky; prostor, kde si mohou všichni účastníci lehnout (podložky);

puding (hrnečky a lžičky) či tatranky či něco podobného.

Vedoucí programu instruuje skupinu podle scénáře. Na každý krok je potřeba nechat

dost času, nikam nespěchat a dát prostor účastníkům, aby stihli prožívat. Nebojte se

delších chvil ticha.

1) Meditace nad dnem: lehněte si – uvolněte se od prstů na noze až po svaly na obličeji

– nic ať není napnuté, nemluvte. Zkuste vzpomenout: Co jste dělali před chvílí?

A co ještě dříve? Než jste přišli sem? Zkuste couvat krok po kroku ve vzpomínkách,

co jste dnes dělali: odpoledne... co jste měli k obědu... dopoledne... snídaně... probuzení...

jaké bylo?

2) Den ještě jednou jinak: a teď si představte, že vás ty končetiny, jak je máte uvolněné,

neposlouchají. Že byste jimi chtěli pohnout, ale nemůžete. Jste ochrnutí. Co všechno

by bylo v dnešním dni jinak. Probuzení... snídaně... dopoledne... oběd... odpoledne...

až ležíte teď tady... vracíme se do přítomnosti.

3) Vedoucí programu vybere některé z účastníků, aby dál uvolněně leželi. Ostatní se

mohou zvednout, protáhnout a volně hýbat. Vhodný poměr: na jednoho ležícího čtyři

pohybliví.

4) Akce: vedoucí vyzve k přesunu. Stačí si přesednout ke stolu, lépe je však, pokud se

další program může odehrávat v úplně jiné místnosti (nebo budově), kam se skupina

přesune, přičemž se bude muset vypořádat s tím, že někteří zůstávají nepohybliví. Pokračuje

se zpěvem písní (např. Svítá 147 – Kdo mě z pout mých), servíruje se puding...

5) Čtení biblického příběhu: Mk 2,1-5 (pouze do verše 5!!!)

6) Meditace nad textem

Měli jste teď možnost aspoň trochu zkusit, jaké to je, být ochrnutý. Někteří z vás doteď

leží bezvládně. Jako v tom příběhu. Čtyři tehdy nesli ochrnutého. S jakým očekáváním?

Spustili ho střechou k Ježíšovi.

Ježíš řekl: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Nebylo to zklamání? Nečekali něco jiného?

Skoro každou neděli slýcháme v kostele o tom, že jsou nám odpuštěny hříchy. Co to

ale znamená? K čemu to vlastně je? Co to je hřích?

Možná je to trochu podobné jako ochrnutí. Chtěli byste se pohnout, ale nemůžete.

Chtěli byste druhému podat ruku, obejmout ho, ale nejde to. Ne proto, že by vás neposlouchaly

končetiny. Ale proto že je tu něco, co nás dělí. Je tu něco rozbitého. Je tu bariéra.

Nedůvěra, naštvanost, lhostejnost, sobectví, pohrdání.

Chtěli bychom sepnout ruce k modlitbě, mluvit s Bohem, svěřit se do jeho náruče, ale

ono to nejde. Člověk je nějak uvnitř ...ochrnutý.

Ježíš nad ochrnutým vyslovuje: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Vedle slabosti tělesné je

tu ochrnutí vnitřní, o které jde Ježíšovi na prvním místě. Všichni potřebujeme tohle Ježíšovo

uzdravení, abychom mohli skutečně žít s Bohem i s druhými.

Ježíšova odpověď se ale nevyčerpá na rovině duchovní. Skutečně nakonec vysloví i:

„Vstaň, vezmi své lože a choď.“ I to patří k naší naději, že tuto větu Ježíš jednou vysloví

nad každým nemocným. Čekáme na to pokorně. Nedokážeme to na Bohu nějak vynutit.

Kristus nás ale učí, že pravý život nezačíná až tam, kde člověka nic nebolí, má zdravé

ruce a nohy, se kterými může hýbat. Pravý život začíná tam, kde Bůh a lidé žijí ve společenství,

bez bariér, otevření jeden pro druhého.

7) Píseň: Svítá 375 - Volný jsem

8) Program může pokračovat sdílením

- Jak jste prožívali cestu dnem zpátky? Bylo to příjemné? Uvědomili jste si něco nového?

- Jak příjemná byla představa ochrnutí? Co by vás nejvíc mrzelo, že by bylo ve vašem

dni jinak?

- Jak jste se cítili jako ochrnutí, když se o vás ostatní museli starat? Nosit, krmit... Starali

se o vás dobře? Cítili jste se stále součástí kolektivu?

- Jaké to bylo pro ty pohyblivé, že se museli postarat? V pohodě, nebo svazující?

- Co pro vás znamená odpuštění hříchů? Jak to vnímáte při bohoslužbách? Jak se to

promítne do života?

Matějka, Dan