Hudba (soubor textů)

Otištěno z časopisu Bratrstvo 8/1997

Rozčiluje vás nějaká hudba?

   

Zdeněk

Suchý

33 let

režisér

 

 

Rozčiluje mne hudba bez umu, nápadu a nadhledu.

 

Tomáš

Najbrt

45 let

celocírkevní

kantor ČCE

 

Jakýkoli nucený poslech je pro mne trýzní. Zvláště ze sousedova rozhlasu nebo hlasitých koncertů, kde osobně nejsem. Ruší mě každá nezřetelná hudba, třeba jako kulisa. Nemohu se už soustředit na nic jiného.

 

Martin

Čech

32 let

učitel

na ZŠ

 

Pokud jsou to takový ty plástve bez vtipu, napětí, překvapení, tvářící se jako nesmírně hluboký umění, a pak techno a dechovka, i když výjimky jsou - např. taková tancovačka za doprovodu bubeníka, harmonikáře, trumpetistky zpívající ty největší dechovkové pecky je dost pohoda (zažil jsem v Olbramově).

 

Vladimír

Mlynář

31 let

novinář, šéfredaktor

týdeníku Respekt

 

Heavy metal.

 

Jiří

Lábus

50 let,

herec divadla

Ypsylon

 

Ne. Poslouchám tu, která mě nerozčiluje.

 

Květa

Kellerová

23 let

studentka

práv

 

Pop se stále se opakujícím přihlouplým textem, někdy také country hudba.

 

Jan

Čapek

62 let

evagelický

farář

 

Mám rád klasiku, ale i jazz, blues, swing a rock-and-roll. Není mně blízký ten typ hudby, která má strojově až neúprosně pravidelný rytmus a málo melodie. Zdá se mi útočná a někdy se obávám, že nástrojová i pěvecká dovednost je nahrazo-vána hlučností. Podmanivá je rytmická „rozviklanost“ improvizovaného blues.

 

Doc.MUDr.

Zdeněk Susa

54 let

lékař

syn.kurátor ČCE

 

Nerozčiluje mne žádná hudba jako taková. Rozčiluje mě naopak každá hudba, když ji mám vnímat jako kulisu. Jsem jednoúčelový a potřebuji se soustředit na to, co dělám. Protože mám pořád hodně práce, jsou chvíle, kdy mě hudba nerozčiluje, vzácné.

 

Jan

Svěrák

32 let

filmový

režisér

 

Techno. To mít nemusím.

 

Helena

Klímová

60 let,

psychoterapeutka,

publicistka

 

Ano! Rozčiluje mne zneužití hudby: když se nějaká krásná muzika použije jako kulisa k hovoru. Pak je zneužité i to slovo.

 

Erazim

Kohák

64 let

filosof,

spisovatel

 

V mém věku už nezbývá mnoho času na rozčilování.

     Snažím se vyhýbat útočnému hluku vůbec, a tak i „hudbě“ neúnosných decibelů. Ticho je mi hudba nejmilejší, elektronická reprodukce nejcizejší.

 

Jan

Heller

71 let,

emeritní profesor

na ETF UK

 

Ano - všechen metal, většina rocku.

 

Petr

Slama

29 let

asistent na ETF UK

z 1/4 farář

 

Heavy-metal, když je moc nahlas. Popík.

 

PhDr.

Jiřina Šiklová

socioložka,

vedoucí katedry

soc.práce FF UK

 

Rozčiluje mne příliš rytmická, snad rocková hudba a nedovedu se při ní soustředit a po čase pociťuji vnitřní agresi. Ale to bude spíše generační postoj. Člověk miluje to, co prožíval v dětství a mládí. Koncerty v chrámech mne dodnes přenášejí do jiného světa a mám je ráda.

 

Petr

Oslzlý

52 let

ředitel Centra

experimentálního divadla

 

Špatná. Ale nejen špatně napsaná a zahraná. Mám k hudbě instinktivní vztah opřený o mnohaletou zkušenost s divadlem plným hudby. Špatná je pro mne v první řadě každá významově vyprázdněná hudba, jen rámusící či naopak opakující jednoduchá melodická kolečka atd...

 

Zdeněk

Šorm

38 let

farář

 

Chtěl jsem odpovědět ne. Pokud se ale mezi hudbu počítá i znělka firmy Family Frost, pak ano. Když jsem ji zaslechl i na samotě Českomoravské vysočiny, připadalo mi, že není úniku.

     Jinak mne spíš některá nudí. Rozčilují mne spíš stupidní texty, které předstírají prožitek, časté v středním proudu.





 

BACH A MOZART JSOU BOMBEŘI

MICHAL PLZÁK

 

Když v létě před dvaceti lety umřel Elvis Presley, končil jsem zrovna základní (tehdy) osmiletku. Napomádovaný třpytivec Elvis mě nijak nezajímal, rokenrol čili bigbít jsem ale rád měl. Nejen pro jeho strhující rytmus, ale i pro tu příchuť zakázaného ovoce. Fašistům nechutnal jazz, bolševikům zase bigboš. Puberťák v šakalích 70.letech se zhlédl v Kiss, Sladech, Párplech a Zeppelínech, ti šťastnější okusili i pár soust Plastic People a DG 307. Režimu nestravitelným se ale stával i folk a pomalu všechno, co neprošlo státní kontrolou. Proto jsme celí užaslí poslouchali i cimbálovku, varhanní koncerty v kostelích a Sex Pistols. Přesně půl roku před mou maturitou zastřelil jeden pitomec Lennona. A další jemu podobní ničili Lennonův pomníček na Kampě, protože nebyl posvěcen rudou hvězdou. Před maturitou jsem se musel nechat ostříhat. To už je naštěstí dávno.

     Pokud mě ale paměť neklame, nedá se vůbec říct, že by tehdy rocková hudba strhla celou třídu a všechny kamarády. Žádný průzkum z té doby sice nemám, ale troufám si říct, že zdaleka ne všechny spolužáky tehdy hudba nějak zajímala či provázela. Dneska je to docela jinak.

     Podle ankety, na kterou mi odpovědělo 35 holek a 15 kluků, kteří se v Praze účastnili srpnového kursu pro mladší mládež (14-17 let) je jasné, že hudbu posloucháte všichni. Na otázku „Umíte si představit svůj život bez hudby?“ odpověděli všichni jednoznačně Ne. Jen jednou zaznělo „Jak kdy“.

     Poměrně velká shoda byla i v poslouchaném žánru. Naprosté prvenství má rocková muzika: z českých kapel vedou Buty, pak není dlouho nic a potom zase Oboroh, Mňága, Dunaj, Psí vojáci; z cizích Beatles, Nirvana, Queen, U2, Doors, Oasis, Nick Cave. Country a folk uvedlo 7 lidí (Nohavica, Spirituál 5, Ebeni), dva mají v oblibě i muzikály, dva poslouchají pop, další dva výslovně preferují 60.léta, pouze jeden se hlásí k technu a jedna slečna má odvahu se přiznat ke Kelly family. Tímto seskupením zase výslovně pohrdají tři jiní hudby milci. Hudbu vážnou či klasickou poslouchá k bigbítu devět lidí, většinou jde o superhvězdy typu Mozarta, Bacha, Vivaldiho, Verdiho či Beethovena. Ani Rusalka s Vltavou nepřijdou zkrátka. Překvapením pro mne byli tři milovníci jazzu, přičemž dvě dámy (15 a 16) si vychutnávají opravdové lahůdky (Frisell, Naima, Jarrett, Hancock, Corea, Růžička, Milan Svoboda). Ředitele Českého rozhlasu by potěšil věrný fanoušek rádia, který poslouchá Vltavu, Prahu i Radiožurnál.

     Naprosto zajedno jste v tom, bez jakého hudebního žánru se rádi obejdete. Slízla to oblíbená hudba dědečků a babiček, totiž dechovka (36 odpovědí). Akcie Pepíčka Zímy jsou tedy silně ohrožené. Menšinovými neoblíbenci jsou tvrdý rock či metal (12) a house music (9) s technem (17) a rapem (6). Diskotékovou hudbu by klidně postrádali 4 lidé, rovněž tolik by se obešlo bez country a popu. Nejméně zbytečnými se zdají být folklór, vážná hudba, jazz a „písně fanatických křesťanů“ (všechny po jednom hlasu).

     Jak posloucháte nejraději hudbu? 12 odpovědělo, že všude a pořád, 24 nejraději na koncertě či na zábavě, 26 vyhledává při poslechu hudby klid a samotu. Hudba slouží i jako doplněk k učení (10), práci (7), žehlení (2), pověstnému mytí nádobí (9) či jízdě v autě (7). Pouze 6 lidí si pouští muziku do walkmana. Rozumím tomu, že dvě dívky poslouchají nejraději hudbu buď se svým klukem, nebo s lidmi, se kterými si rozumí. To se pak opravdu dají zaslechnout i věci nečekané. Těm, co si váží ticha a nelíbí se jim využívání hudby jako hlukové clony, která nás bombarduje a obestírá na každém kroku, bych chtěl doporučit, aby zkusili bránit svůj nárok na ticho nebo alespoň své uši a nervy. Několikrát jsem to vyzkoušel v hospodě a zatím to vždycky zabralo: buď jsem televizi vypnul nebo požádal číšníka, aby to provedl sám. Nenechte se stále splachovat, nenechte si vnucovat, že to přece musíte chtít poslouchat (nebo na to koukat) - ani v obchodech.

     Co vás z poslouchané muziky nejvíc zaujme? Naprosto vede melodie (35), potom texty (25 - to mě překvapilo) a rytmus (23), následují zpěv (14), sóla (7) a musí to bejt nářez (6 - ale co tím rozumíš ty, kdos uvedl, že posloucháš techno???). Důležitá je ale i sladkost (2), opravdovost (2), vnitřní kouzlo (duch hudby - 2), propracovanost, nápaditost, pestrost, napětí, schopnost navodit atmosféru (pouze 1). Možná je evangelická mládež po hudební stránce výjimečná: zajímají ji slova a melodičnost. Ta jinakost se projevuje i v tom, že celých 38 odpovídajících mláďat je samo nějak hudebně aktivních! To je skoro 80%! Proto ani nepřekvapí, že na otázku „Zkoušeli jste se soustředit na poslech tzv. vážné hudby?“ odpovědělo kladně 47. Pokud ano, s jakým výsledkem - to byla další otázka, na kterou odpovědělo 38 v tom smyslu, že se jim líbí (případně Bach a Mozart jsou bombeři; celkem se my líbila; něco není tak hrozné). Že to není nic moc, napsali 4 a jeden dokonce, že na něj vážná hudba působí depresivně. Docela příznačná je odpověď: Když se zaposlouchám, tak si připadám lehčí, oproštěný od konzumace. Hezky se mi usíná. Sám vím, že když jsem absolvoval několik povinných výchovných koncertů na základce, představoval jsem si při tónech Brahmse a Dvořáka většinou něco romantického, jako je rande s holkou, západ slunce nad rybníkem nebo meruňkové knedlíky. Když jsem v pubertě slyšel poprvé Stravinského, šel jsem do kolen. Pak jsem zjistil, že jsem celé Svěcení jara poslouchal na vyšší otáčky (to bylo ještě za časů černé desky vinylové...). Pak jsem zjistil, že o jakousi vážnou hudbu se pokoušeli i mí milovaní Deep Purple a E,L&P natočili po svém Musorgského Obrázky z výstavy, a otáčky jsem snížil.

     Je to legrační, ale k pubertě to asi patří, že na otázku „Kdo má vliv na váš hudební vkus?“ odpovědělo 18 dotázaných hrdě: NIKDO a také NENECHÁM SE OVLIVŇOVAT. Těmto nezávislým znalcům bych chtěl doporučit, aby se vzpamatovali a prozřeli, kdo všechno a jak je ovlivňuje. Jinak by si mohli až do smrti kupovat lentilky a nové Peugeoty s tím, že to sami chtějí a nepoznali by, že jim to nějaké cosi plíživě vnucuje. Že nás svým vkusem ovlivňují přátelé uvedlo bez nějakého studu 20 lidí, že to je či byla rodina (rodiče a sourozenci) uvedlo 10. Učitelka v hudebce ovlivnila tři posluchače. Ve čtyřech případech je to rozhlas (a pak že je mezi mládeží na vymření) a jen ve dvou sbor. Není hanbou být ovlivňován, důležité je být ovlivňován dobře.

     V otázce po důležitosti hudby, toho, co poslouchat nechtějí (dechovka) a chtějí (rock) panovala obrovská shoda. Společný byl i důraz na melodičnost a poměrně značný respekt k vážné hudbě, tedy i chuť soustředěně poslouchat, nemít hudbu jen za kulisu či prostředek k tanci a usnutí. Poslední otázka však dotázané rozdělila celkem rovnoměrně do dvou skupin. Ptal jsem se takto: „Myslíte si, že by se při bohoslužbách měly zpívat `moderní písně'? Měly by se tu využívat i jiné než obvyklé hudební nástroje?“ Na obě otázky odpovědělo NE 13 lidí, záporně jen na první otázku dalších 5 (starší by nesouhlasili, ale některé nástroje by se mohly změnit). Dva nevědí, jednomu je to jedno, patnáctiletá dívenka soudí, že by to „rozhodně bylo lepší, ale rakváči by se zbláznili“. Jasné Ano napsalo 19 lidí, 5 by do bohoslužeb zařadilo písničky ze Svítáku. Tři dotázaní byli moudře umírnění: Střídat s tradičními - přilákalo by to mladé lidi a neodešli by ti starší. Zdá se, že i leckterý rocker ctí tradici a hudební jinakost neděle. Třeba i proto, aby ten bigbít po bohoslužbách měl tu správnou šťávu. Nebo tu zazněla obava, že se „moderní písní“ rozumí nasládlý popík? Kdo víš, řekni to dál. Zn.: Dopis napoví.



 

rozhovor

ZPĚVNÍČEK MLÁDEŽE

K VÁŽNÉ HUDBĚ

NEPŘIVEDE

ROZHOVOR S LUBOŠEM STEHLÍKEM

 

Příznivci rockové a folkové muziky nacházejí v Bratrstvu celkem pravidelně různé rozhovory s muzikanty těchto žánrů, recenze jejich hudebních počinů a zprávy z koncertů; o hudbě bohoslužebné a vůbec v církvi užívané jsme psali také (1995/4). O hudbě tzv. vážné či klasické jsme se zmiňovali zatím jen okrajově, a jak anketa mezi mládeží prozradila, vůbec tento žánr nepatří mezi ty, které jsou mladým lidem (vám) lhostejné. Proto chceme aspoň náznakem tento dluh splatit. Zveme vás k rozhovoru s muzikologem PhDr. Lubošem Stehlíkem.

 

Jak může dnešní mladý člověk zjistit, že vážná hudba není vyschlá konzerva, ale kouzelný poklad?

     Má-li někdo chuť nacházet krásno i v této oblasti, tak musí být především otevře-ný. Mít otevřenou duši a přijímat. Ale moc nevěřím na to, že by mladý člověk přišel na chuť vážné hudbě tím, že půjde třeba na koncert České filharmonie. Spíš by měl jít za mladými interprety, třeba na koncerty tzv. autentické hudby.

 

Můžeš ten termín vysvětlit?

     Když se soubory snaží co nejvíce se přiblížit dobovému ideálu zvukovému a interpretačnímu. Samozřejmě to bude vždycky jen odlesk. Ale právě tady jsou možné různé průnikové projekty. Například Kronos Quartet, to je příklad toho, jak může soudobá hudba oslovit mladý lidi. Na jejich pražském koncertu v Rudolfinu byli mladí lidi, kteří tam jindy nepřijdou a bylo to skvělý. To je jedna z cest a celkem dobrá. Rozhodně lepší než „tři tenoři“. Ale vždycky má mladý člověk velikou výhodu, když má zázemí v rodině nebo se pohybuje v okruhu lidí, kteří mají podobnou snahu si rozšířit svoje poznání, ovšem vždycky spíš v takovýhle neobvyklých projektech, než v stabilních institucích typu České filharmonie nebo FOK. Oni toho taky pro mladý lidi moc nedělají. Filharmonie má sice cyklus pro mladé s průvodním slovem dirigenta, ale nemá to dobrou úroveň. Takový člověk jako byl Bernstein, který dělal koncerty pro mladé, neexistuje. A ta nechuť k vážné hudbě vlastně vzniká už na základní škole, kdy se dělají tzv. výchovné koncerty, ale naprosto nevhodně.

 

Myslíš si, že křesťan má v sobě jakési předpoklady pro přijetí náročnější muziky, kterou je třeba soustředěně poslouchat?

     Myslím, že ne. Možná kdysi, kdy ještě ta užitková hudba byla velmi podobná té hudbě umělecky náročné, tehdy snad ano. Sepětí člověka s takovou institucí jako kostel bylo mnohem bližší, figurální hudba byla běžnou součástí bohoslužeb. Ale dneska, kdy nůžky mezi populární a vážnou hudbou jsou velice rozevřené, nemá účastník bohoslužeb a náboženství nějaký větší předpoklad přijmout Mahlera či Brahmse než člověk, který nevěří. Ty důvody jsou jiné. Opravdu dost sázím na rodinné prostředí a pak je to někdy otázka náhody, když má někdo kamaráda, který ho dokáže „zfanfrnět“. Ale zpěvníček mládeže k vážné hudbě nepřivede. Leda by tomu pomohly samotné sbory či církve, že by v tomto smyslu vyvíjely jakousi misijní činnost.

 

Tvoje děti doma poslouchají docela jiné věci než Ty. Můžeš o něčem z toho říci, že Tě to zaujalo?

     Není to tak, že by poslouchaly úplně něco jiného. Třeba dcery (10 a 12 let) jsou schopny poslouchat téměř stejnou hudbu jako já. Mají rády Dvořáka, baletní hudbu, Čajkovského, ale poslouchají i Phila Collinse a Enyu. Ale tím, že se je snažíme občas vzít do opery nebo na koncert, je to jejich rozmezí velké. U syna je to horší. Poslouchá Metallicu, někdy až techno, což mi nic neříká, ale já to respektuju, když mě s tím příliš neobtěžuje, nejlépe když to poslouchá ve sluchátkách. Z té žvýkačkové hudby už vyrostl na úroveň U2, Cranberries a je schopen vyposlechnout i Carmina Burana. U něho záleží na tom, aby ta která vážná hudba byla hodně hodně kontrastní, aby tam byla rychlejší tempa, při volných větách usíná.

 

Poslouchá někdo u syna ve třídě vážnou hudbu?

     Ne, ten obecný vkus znáš jistě sám. Ale je pravda, že je velice kritický vůči některým projevům jako třeba Kelly family a podobná prostoduchá hudba, a naopak nesnáší české zpěváky, známé staré matadory jako je pan Gott a podobně, to už téhle generaci asi nic neříká. Mají rádi Beatles, Bee Gees, což je kvalitní muzika, poslouchají bratry Ebeny, což se mi taky líbí, to je velice inteligentní hudba, kterou jsem díky nim mohl sám poznat. A to ani mladí lidé nevědí, že David Eben vede nejlepší chorální soubor u nás a možná i v blízkém okolí.

 

Jaká hudba je Ti protivná a proč?

     Veškerá hloupá a vykonstruovaná, to jest vykalkulovaná hudba, kde je málo srdce, málo citu a je vidět, že tam byl na prvním místě kalkul. Z oblasti vážné hudby mi vůbec nic neříká tvorba Marka Kopelenta, Stockhausena, Bouleze. V oblasti populární hudby jsem laik, ale i tady bych řekl, že se mi nelíbí hloupá hudba, která preferuje jednostranné emocionální směřování, určitý výsek lidské psychiky - hlukem, stereotypním nevynalézavým rytmem. Techno mi skutečně nic neříká. Ale díky synovi jsem přišel na chuť U2, Sinéad O'Connor a podobně. Nemám rád určitý typ tzv. crossoveru (propojování odlišných hudebních žánrů a stylů, často ve spojení s etnickou hudbou - poznámka mp), protože tam je vedle velice zajímavých průnikových projektů řada neuvěřitelných kýčů. Čím hudební vydavatelství někdy zahlušují lidi, to je neskutečný paskvil.

 

Jakou hudbu (žánr, skladatele) máš tedy nejraději?

     Vzhledem k tomu, že mám největší přehled v rozmezí od baroka do první poloviny 20.století, tak preferuju tuto oblast. Renesanční a středověkou hudbou se zabývám velice selektivně a výjimečně. Ale poslouchám všechno, musím i chci, nedávám přednost jednomu žánru před ostatními. Kdybych ale přeci měl něco vyzvednout, tak by to byla asi vokálně instrumentální hudba jako třeba velká oratoria nebo naopak svět komorní písně. Pokud jde o skladatele, to je dosti složitá otázka. Dneska se koncertní život pohybuje kolem velkých jmen jako je Bach, Beethoven, Mozart, Mahler, Stravinský, ale myslím, že je to ke škodě nás všech. Sám neustále objevuju skladatele a skladby, které jsem neznal nebo znal pouze z encyklopedie a zjišťuju, že to je hudba mnohdy srovnatelná s těmi velkými jmény. Při poslechu záleží hodně na chuti, na co má člověk v té chvíli náladu. Záleží i hodně na interpretaci. Kdybych měl přeci někoho jmenovat, nesměl bych opomenout Bachovo jméno, protože všechno, co Bach napsal, bylo výborný. To se zdaleka nedá říct o každém z pozdějšího období. Mám rád raného Mozarta, pozdní kvartety Beethovena, Brahmse, toho v poslední době poslouchám moc, je mi teď blízký. Vždycky jsem měl rád Mahlera, Zemlinského, Stravinského, Martinů, Janáčka. Dost mě mrzí, že Janáček je u nás stále nepochopen. Ze současných skladatelů si musím hodně vybírat. Je mi blízký do značné míry třeba Eben a Arvo Pärt.

 

Povídání pokračovalo, pásek v magnetofonu nikoli. Aspoň jsem se tu nemusel rozepisovat o tom, že posluchačů vážné hudby ve světě stále ubývá. To by mohlo deprimovat. Nebo snad naopak - vybídnout k většímu zájmu? K mládí se vždy hodila chuť vyhledávat to opomíjené, přehlížené, muzejní... A pokud byste chtěli k poslouchání klasické hudby číst zasvěcené a přitom poutavé.články, vězte, že existuje vynikající měsíčník HARMONIE (pro klasickou hudbu, jazz a tanec), v jehož redakci právě Luboš Stehlík jakožto zástupce šéfredaktora pracuje a pilně píše. Budiž mi ta reklama odpuštěna -toto zboží mi za propagaci stojí a z televize se o něm nedozvíte (leda by jeho výtisky propírali na Karlově mostě Lanzou, která pere i za sucha).

Michal Plzák