15 Rút

RÚT

izraelské zemi nastalo sucho. Na polích se neurodilo obilí. Nastala nouze a hlad. Také v městě Betlémě, kde žila Noemi se svým mužem a dvěma syny, nastal hlad. |

Noemi se vydala s celou svojí rodinou do cizí země, do Moabské země. Věřila, že tam najdou potravu. Opustili rodné město Betlém. Opustili lid, mezi kterým vyrostli. Noemi se usadila s celou svou rodinou mezi cizím národem, který neznal Hospodina. Noemi, jejímu muži i oběma synům se v cizí zemi vedlo dobře. Její synové se zde dokonce oženili. I

Uplynulo deset let života v cizí zemi. Noemi nejprve umřel její muž, pak zemřeli i její dva synové. Noemi zůstala sama v cizí zemi. Jen její snachy, Rút a Orpa, ženy jejích synů s ní zůstávaly.

I vzpomněla si Noemi na lidi, kteří žijí v Betlémě, vzpomněla i na svého Boha, kterého lidé v Betlémě uctívají.

‘Vrátím se domů, do Betléma. Snad tam již není hlad.'

Snachy chtěly jít s Noemi. Ta jim však řekla: r

'Vraťte se domů, snad Bůh dá a vy se ještě vdáte. Najdete dobré muže a budete mít děti. Se mnou budete mít jenom trápení.'

Obě snachy, Rút i Orpa, plakaly a nechtěly opustit Noemi. Noemi jim však řekla:

'Se mnou nechoďte. Bůh jistě způsobil můj zármutek. Můj smutek mne bude neustále provázet. Proč byste se mnou měly nést tento trpký úděl.'

Po těchto slovech se Orpa vrátila s pláčem domů. Rút však odpověděla: 'Neodháněj mne ód sebe. Půjdu s tebou, kamkoli půjdeš. Tvůj Bůh bude mým Bohem a tvůj lid mým lidem."

Tak se stalo, že se Noemi s Rút vrátily do Betléma. Rút se o Noemi starala. Každý den chodila sbírat klasy, které zůstaly po žencích na polích, Boaz, kterému patřila pole, si všiml dívky Rút, která pečovala o Noemi. Oblíbil si ji a vzal si ji za ženu. Tak se stalo, že Rút byla připojena k Božímu lidu, který dříve neznala. Její prosba byla vyslyšena a ona našla své místo mezi těmi, kteří chválili Boha. I Noemi se dostalo potěšení v dítěti, které se Rút narodilo.

Verš: Rút 1,16c Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem.

Nová slova: společenství

Rozhovor: kde je náš domov? Jenom tam, kde je jídlo, nebo tam, kde prožíváme s druhými něco společného?