Nad smyslem a významem biblických podobenství či příběhů lze přemýšlet různými způsoby. Někdy stojí za to si je nejdřív prožít. Jak se to dá dělat? Například tak, jak to uskutečnili na kursu v Křižlicích. [fk]

Podobenství o dělnících na vinici (Mt 20,1-16)

Základem úspěchu bylo, že jsme nikomu nic neřekli. Jenom jsme sdělili, že služba na druhý den je obtížnější, a proto se nebude losovat jako obvykle, ale bude dobrovolná. Ovšem výjimečně za určitou odměnu.

Protože brambor na škrábání bylo opravdu hodně, přibírali jsme další a další v různých částech dne. Večer pak byli všichni odměňováni – napřed ti, co pracovali od večeře, pak ti z odpoledne, od oběda atd., přesně podle podobenství.

První byli mile překvapeni – taková čokoláda po pěti dnech na táboře není k zahození, ovšem radost brzo vystřídaly protažené obličeje a vztek těch, kteří čekali přece jenom víc, když poctivě pomáhali celý den. Bručeli přitom, jak je to nespravedlivé. Oproti podobenství tu ovšem byl také jeden rozdíl: ti, kteří pracovali jenom krátce, pak začali odměnu odmítat – že si ji za takovou chvilku nezaslouží. To bylo moc potěšitelné. Celkově však převládaly výhrady a nespokojenost.

Nakonec přemýšlivější přišli na to, o co jde. Pak jsme četli podobenství a mluvili o spravedlnosti.

Téma trpělivosti na motivy Izákova příběhu o kopání studní (Gn 26,15-25)

Každý z účastníků dostal list papíru, ze kterého měl natrhat co nejdelší pruh papíru. Asi po patnácti až dvaceti minutách si každý měl svůj papír podepsat a pak byly sebrány k „měření“. Vzal jsem svazek všech proužků a před očima účastníků roztrhal na malé kousky. Mluvili jsme o jejich pocitech, o marnosti, o tom, jaké to je, když někdo zmaří naše úsilí. Nakonec jsme četli o Izákovi, jak kopal studně a i přes úklady nepřátel se nevzdával.

David Nečil (z časopisu Bratrstvo 10/2005.)