Kéž bychom to uměli
zpívat písně chvály,
i když se nám nedaří,
vše jak jsme si přáli.
Kéž bychom svou písničkou
mohli bližním říci,
že je může potěšit
Pán Bůh milující.

David skákal radostí
tak, jak hudba hrála,
třebas k jeho vážnosti
nevhodná se zdála.
Nic si z toho nedělal,
i když lidem k smíchu
zpíval Bohu chvalozpěv,
nedbal na svou pýchu.

Pavel seděl v žaláři,
nohy v těžké kládě,
třebaže byl bez viny,
nenadával vládě.
Do tmavého vězení
nerad šel by býval,
to však na tom nemění,
že si v poutech zpíval.

Tam, kde slova nestačí,
ještě něco zbývá:
kdo se z víry raduje,
ten ať Bohu zpívá.
Nemusí o hudbě mít
třeba ani zdání,
přesto písni vděčnosti
nic už nezabrání.