Můj Bože, k tobě volám,
ztrácím se v hlubinách,
kéž zaslechneš můj nářek,
mou duši svírá strach.
Přísně když budeš soudit
hříchy a selhání
všech, kteří ve tmách bloudí,
z nás kdo se zachrání?

Lásku a odpuštění
v tvém soudu nalézám,
můj strach se v úžas mění,
v nouzi se skláníš k nám.
Snad víc než touží strážní
zřít světlo v temnotách,
tvé slovo očekávám,
v něm překročíš můj práh.

Vítejte Boha svého
k záchraně pozvaní,
zvát chce i ztraceného,
zná vzdor i reptání.
Stín skutků nerozvážných
svým světlem rozptýlí,
svou mocí doprovází
k spáse lid zbloudilý.