Můj Pane, píseň vděčnosti
ti zpívat hotov jsem
a svědčit o tvé dobroty
bohatství velikém.

Vím, že jsi pramen milosti,
všech darů studnice,
z níž váží pro nás v hojnosti
tvá štědrá pravice.

Co jsme my, Pane, v světě všem?
Co je i život náš?
Zda vše, co svým zde jmenujem,
ty sám nám nedáváš?

Když duši svírá trápení,
náš strach sám dobře znáš,
svou mocnou rukou proměníš
v naději žal i pláč.

Ó vzchop se, duše, k chválení
a zvučně prozpěvuj.
Ten, z něhož všechno pramení,
ten Pán a Bůh je tvůj.

Tvou skrýší, hradem bezpečným,
dědictvím pro svůj lid,
tvým bohatstvím i spasením
on sám chce věčně být.

Svou víru v něj vlož v tichosti,
i svoje doufání,
v něm najdeš pokoj s radostí,
věčné požehnání.