Kdopak touto cizinou
zdárně provede mě,
kdo mě v onu krajinu
naděje dovede?
Kdo, když bloudím, dopraví
mě do toho města,
v kterém je pokoj pravý?
Tys, Ježíši, cesta.

Chodím­-li zde v temnosti,
věčné světlo kdo dá?
Kdo mě pravdou vyprostí,
pochybnost kde hlodá?
Světlo přichází mi vstříc
a již nepomíjí,
u Ježíše stále víc
v záři jeho žiji.

Kde mi hrozí zoufalství,
pro mou zbědovanost,
zjevíš mi své království,
přijmeš mě na milost?
Vím, že ty mě vytrhneš
z hrobu porušení.
Vzkříšením mě provedeš,
Pane, k oslavení.

Půjdu tedy za tebou,
v tobě život svůj mám,
jedinou jsi útěchou,
tebe se již nevzdám.
Cesta jsi a pravda má,
život na věčnosti.
Sluha tvůj tě přijímá
s pravou srdečností.