Když ráno slunce vzchází nad hory červánků, do modra doprovází je píseň skřivánků. A všechno kolem zpívá též a díky Tvůrci vzdává, i rosa, která spává ve vůni heřmánku.
Svou líbezností chválí jej květů na tisíc, i pramen, který v dáli jde mořské vlně vstříc. On dává v moudrém řádu žít svým dětem bez přestání, sám žehná jim a chrání vždy dílo rukou svých.
Však nejvíc Pán Bůh péči má o nás laskavou a chrání, vede, léčí přesvatou rukou svou. A jako slunce, pták i květ jej krásou svojí chválí,