Pane, ty jsi hoden chvály,
chci ti zpívat ze všech sil.
Tebe za mne rány pálí,
za to, co já zavinil.
Z duše mizí stará tíž,
když se ke mně přiblížíš;
lidskou křižovaný zlostí
po mně toužíš v mé nízkosti.

Uzdrav mě, ó Dárce zdraví,
když jsem sláb a v trápení.
Bolest zaplaš, pokoj pravý
dej co jisté znamení,
že nemusím s novým dnem
zůstat starým Adamem.
Tvá krev, která pro mne tekla,
z každého mě vyrve pekla.

Vtiskni mi své lásky dílo
do srdce i do mysli,
aby stále vzácné bylo,

Ježíši milý, co jsi spáchal zlého,
že vyřkli ortel hněvu ukrutného?
Čím provinil ses, v čem jen hledat vinu
tvých slov i činů?

V líce tě bijí, trnem korunují,
do tváře plijí, smíchem potupují,
máš octem, žlučí tišit svoji žízeň,
zlou kříže trýzeň.

V čem hledat důvod utrpení toho?
Hřích můj tě svírá, dluhů mých je mnoho.
Ježíši, Pane, vina má tě tíží,
na mém jsi kříži!

Jak předivné to rozhodnutí Soudce:
Hle, pastýř dobrý trpí za své ovce,
Pán vyplácí sám spravedlivě dluhy
za hříšné sluhy.