Ježíši milý, co jsi spáchal zlého,
že vyřkli ortel hněvu ukrutného?
Čím provinil ses, v čem jen hledat vinu
tvých slov i činů?

V líce tě bijí, trnem korunují,
do tváře plijí, smíchem potupují,
máš octem, žlučí tišit svoji žízeň,
zlou kříže trýzeň.

V čem hledat důvod utrpení toho?
Hřích můj tě svírá, dluhů mých je mnoho.
Ježíši, Pane, vina má tě tíží,
na mém jsi kříži!

Jak předivné to rozhodnutí Soudce:
Hle, pastýř dobrý trpí za své ovce,
Pán vyplácí sám spravedlivě dluhy
za hříšné sluhy.

Tvá velká láska, pro niž konce není,
tvou vedla šlépěj k cestě utrpení.
Já žil jak světák, hledal slasti klamné,
tys trpěl za mne.

Ach, velký Králi, mocný od věčnosti,
jak pro tu věrnost vyvýšit tě dosti?
Zda srdce lidské ví a může znáti,
co v oběť dát ti?

Až při tvém trůnu na hlavu mi vstaví
tvá ruka, Pane, korunu cti, slávy,
chválu a dík svůj, se vším tvorstva zněním,
v píseň tvou změním!