Kristus choť svou, církev svatou tak zamiloval,
jak pověděl svatý Pavel, že se za ni dal,
by mu byla svatá,
v krvi jeho čistá,
jako panna krásná.

Chtěl ji míti, sobě vzíti za svou choť milou,
ač ji hříšnou, poskvrněnou znal a nehodnou.
Hle, jak věc to divná
od našeho Pána,
nikdy neslýchaná!

Již ji přijal, s ní se svázal v smlouvě milostné,
očistil a posvětil ji k milosti věčné,
v té své spravednosti,
nezlomné věrnosti
do konce v stálosti.

Co starého, nesličného při ní kdy vidí,

Pane Ježíši Kriste,
tys Syn Boží zajisté,
v tebe srdcem věříme,
s Otcem, s Duchem tě ctíme.

Kterýž jsa slovo Božské,
učiněns tělo lidské,
v němž nás sobě vykoupil,
kdyžs smrt kříže podstoupil.

Ale nyní kraluješ,
všecko řídíš, spravuješ,
vládna již věcmi všemi
na nebi i na zemi.

My jsme lid tvůj koupený,
krví tvou vyplacený;
tys pak náš Pán jediný,
nemá k nám práva jiný.

Ty sobě shromažďuješ
církev a ji spravuješ
skrze slovo své svaté,
po všem světě rozsáté.

Aj, jak jest milé to a utěšené
a Duchem svatým slavně vyvýšené,

když jednosvorně bratří spolu bydlí
a v pokorných jich srdcích pokoj sídlí.

Jsou jedno láskou, nadějí a vírou,
okouší pravých slastí hojnou mírou.

Tu Pán jim dává hojné požehnání,
sesílá z nebe každé dobré dání.

Tu u prostředku všech svých milých stánků,
Ježíši, trůníš, čistý ty Beránku!

Tu procházíš se mile mezi nimi,
dobrými věcmi daruješ je svými,

od Otce pomazáním z vysokosti,

Komu milo spasení
času nynějšího,
z Božího smilování
může dojít jeho.

Vždyť sám Pán všemohoucí
nechtěl dopustiti,
aby v něho věřící
měli se rmoutiti.

Protož evangelium,
poselství milosti,
oznamuje národům
k veliké radosti.

Syn v našem člověčenství
v světě se ukázal,
v množství zjevných svědectví
lásku svou dokázal.

Na smrt duši položil
z veliké milosti,
svou nevinnou krev vylil,
zjevil lásky dosti.

Nato Duch svatý poslán,
by svědectví vydal,

Církev svou svatou obecnou,
tu Kristovu choť přemilou,
shromažďuje Bůh z milosti,
přivádí do radosti.

a dle svého zaslíbení
k věčnému v Kristu spasení
vybírá z národů, z lidí,
ty, jak jemu se vidí.

Kdo přijímají od něho
působením slova jeho
v Kristu nové své stvoření
a druhé narození,

ty on vírou obdaruje
a láskou svatou spojuje,
ustavuje i v naději,
by stáli vždy pevněji.

Tak jim v Kristu požehnává,
v duchovních darech vzdělává,

V sjití tomto pravme sobě,
jaká radost v Páně domě,
jaká hojnost utěšení,
nedostatků žádných není.

Je v něm svornost a jednota,
láska, milost i dobrota,
sláva, moudrost, vzácné jmění,
nade všecko pomyšlení.

Je v něm zdraví, sličnost, krása,
mladost, síla, pravda, spása,
pokora i úcta s bázní,
pokoj věrným darovaný.

Ejhle, obcování svatých,
Duchem pravdy v světě vsátých,
církve Boží vyvolené,
po všem světě rozptýlené.

Chválíce jej všichni spolu,
zpívají mu píseň novou.

Aj, jak jsou milí tvoji příbytkové, /jak rozkošní křesťanští sborové,
Pane, v nichž tvé jméno slavné!

V tvých, Pane, síních, v shromáždění věrných
žádá snažně srdce všech zvolených
býti, v tobě se těšiti.

Tu poklady jsou Kristových milostí,
jež nás vždy zvou k jeho účastnosti
a v ní k svatých obcování.

Tu bohabojné dobrým naplňuješ,
dary hojné štědře naděluješ
a jim svítíš světlem pravým,

neb tu přebýváš, Bože přežádoucí,
dary dáváš všem obživující,
věrným, k tobě volajícím.