Píseň novou Pánu zpívejte,
všichni lidé jej vyvyšujte,
prozpěvujte Hospodinu
stále ke cti jeho jménu,
jeho spasení ohlašujte.

Slávu tak jeho vyvyšujte,
jeho divy všechněm zvěstujte,
neb on je sám Bůh největší,
slávy a cti nejhodnější,
nad bohy všechny se ho bojte.

Národy země modly mají,
klaní se jim, je uctívají.
Svou mocí Pán nebe stvořil,
slávu, důstojnost rozšířil,
že stánek jeho naplňují.

V chrámě se jeho moc i sláva
všem věrným vždycky poznat dává,
proto lidé všichni pojďte,

Nuž Pánu zvučně zpívejme,
na čest jemu prokřikujme,
té našeho spasení skále.
Pojďte, před něj blízce vstupme,
chválu a čest mu vzdávejme,
žalmy zpívejme jemu stále.

Vždyť Bůh náš je Bůh největší,
nad všechny bohy mocnější,
nade vším slavně panující,
všechny zemské hlubokosti,
též i všech hor vysokosti
v svých rukou mocných zdržující.

Též nad mořem on panuje,
on stvořil je, udržuje,
i zemi, dílo to rukou svých.
Pojďme, před ním se sklánějme,
že Stvořitel je, vyznejme,

Jak dobré slavit Pána! Tvé jméno, Nejvyšší,
hlas harfy nejčistší chce slavit zpěvem zrána.
Dnem nocí budu zpívat, tvou milost zvěstovat,
tvou pravdu zvyšovat a tvoje jméno vzývat.

Když o tvých skutcích zpívám, v nich potěšení mám,
tvou slávu poznávám, na dílo tvé se dívám.
Kdo myšlení tvé chápe a v hloubku proniká?
V kom bázeň nevzniká a bláhově netápe?

Jsou mnozí bezbožníci, co tebe neznají,
bez tebe vzrůstají zákona přestupníci.
Tvá moc však, Hospodine, je všecky rozptýlí,

Kdo ochrany Nejvyššího
v skrýši jeho užívá,
ten v stínu všemohoucího
bezpečně odpočívá.
Proto i já říkám Pánu
v každý čas s dověrností:
Tys hradem mým, tys mou schránou,
já na tobě mám dosti.

On mě z osidla lstivého
lidských ošemetností
i z pokušení každého
vytrhne svou mocností.
Nadto mě jistě chce ukrýt
pod brky křídla svého,
jak pavézu vždy budu mít
pravdu všech slibů jeho.

Proto přístrachu nočního
nebudu se už lekat
a ve dne létajícího
šípu se už obávat,

Zpívat chci na věky o Páně milosti,
nést pokolením všem zvěst o tvé věrnosti.
Z úst mi to zaznělo, má řeč je pravdě věrná:
Na věky milost tvá je, Pane, ustavena.
V základu spočívá a trvá neochvějně,
tvá věrnost nezvratná jak nebe stojí pevně.

„Smlouvu jsem uzavřel se svým vyvoleným,
přísahal Milému, je služebníkem mým:
Navěky upevním tvé símě vzešlé v lůnu,
též v pokoleních všech dám stálost tvému trůnu.“
Slyš, Pane, nebem zní tvých divů velebení,
sbor svatých vyznává tvou věrnost v shromáždění.