Bože, prosíme tě, buď svým Duchem v našem středu.

Ať k nám tvůj Duch, ten, který mluvil ústy našich předků ve víře, ten, který mluvil ústy Kristovými, promlouvá, ať je naším středem nejen v této chvíli, ale nechť se stane páteří našich životů, nejvlastnějším motivem našich dní, našeho zápasu mezi nicotou a životem věčným.

Sto bylo ovcí stáda,
když ráno šly se pást.
Teď jedna někde strádá:
čím nechala se zmást,
že neví cestu zpátky?
Snad bloudí pustinou.
Den je teď náhle krátký,
ach, jak ji naleznou?

Má pastýř těžkou práci,
když hledá zbloudilou.
Sám málem stopu ztrácí,
když chodí pustinou.
Už je však ovci blízko,
už slyší její hlas!
Tam leží, kdesi nízko.
Jde – vytáhne ji zas.

Tak Kristus hledá hříšné
a všechny přijímá.
Má víc než slovo přísné:
svůj stůl nám prostírá.
On nový život dává,
jím všechno začíná.

Ej, v onen dávný čas,
ej, v onen dávný čas Ježíš, Spasitel náš

stoupil na lodičku,
stoupil na lodičku, bral se přes vodičku.

Ej, bouře veliká,
ej, bouře veliká, strach, hrůza všeliká,

velké vlny byly,
velké vlny byly, lodi přikrývaly.

Pán spal na podušce,
Pán spal na podušce v konci na lodičce.

Volali na něho,
volali na něho učedníci jeho:

Spomožiž nám, Pane,
spomožiž nám, Pane, ať nezahyneme.

Pročež se bojíte,
pročež se bojíte, snad malé víry jste?

Pán Ježíš tiše vstal,

Jen projít suchou pouští,
snad nás Bůh jenom zkouší,
ze slibu víra pramení,
výhledy nové otevírá,
takhle roste víra.

Šalom!
Šalom!
Bůh je s námi!
Nejsme sami!

Než zazněl ten hlas shůry,
měl každý masa fůry,
a kdo je nyní hladový,
na biče drábů zapomíná,
víra pohasíná.

Co když se Mojžíš mýlí,
nedojdem nikdy k cíli.
Snadno nás něco nalomí,
dík, Pane, že nás napomínáš,
víru podepíráš.

Měl by si každý vzpomenout,
když v mracích duhu vidí,
𝄆 že za Noého přišel soud:
Bůh ztrestal vzpurné lidi. 𝄇

Když Pán Bůh viděl, co zlého
je v lidském pokolení,
𝄆 že nikdo kromě Noého
v něm spravedlivý není, 𝄇

že zlovůle a násilí
teď celou zemí vládne,
𝄆 že všichni všechno zkazili
a nikde lásky žádné, 𝄇

tu rozhodl se vyhladit
vod přívalem vše živé,
𝄆 jen Noé směl si koráb sbít
a čelit vodě divé. 𝄇

I v trestu je Bůh milostiv,

Pán říká: Já jsem první i poslední,
já jsem počátkem i koncem všeho.
Kdo žízní, dám mu napít vody živé,
v prameni mém může ztišit žízeň.
Kdo chce, ten smí se u mne zdarma napít.
Já s vámi jsem.

Zvítězil, haleluja,
lev z pokolení Juda,
kořen Davidův.
A je mu otevřena
kniha, nám uzamčená
sedmi pečeťmi.

{y}I{/y}
On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,

{y}II{/y}
neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný;

{y}I{/y}
jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

{y}II{/y}
On předchází všechno, všechno v něm spočívá,

{y}I{/y}
on jest hlavou těla, totiž církve.

{y}II{/y}
On je počátek, prvorozený z mrtvých, takže je to on, jenž má prvenství ve všem.

{y}I{/y}

{y}I{/y}
Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl,

{y}II{/y}
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

{y}I{/y}
A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

{y}II{/y}
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,

{y}I{/y}
aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí –

{y}II{/y}