Tvá milost, Pane, sahá k samým nebesům,
tvá věrnost nesmírná dotýká se mraků.

Mocně jak hradba hor stojí tvé právo,
hloubku jak moře má vždy tvůj soud.
Svou láskou chráníš všechno živé na zemi.

Záplava prázdných slov na mne se valí,
nemám už sílu jim naslouchat;
působí zmatky, já však hledám naději.

Nevím-li kudy kam, s bázní tě volám,
chci v hlučném světě tvůj slyšet hlas.
Rád poslechnu jej, až mne k činům zavolá.

Ve stínu křídel tvých hledáme spásu,
vždyť ve tvém žití je život náš.
Jen ve tvém světle smíme spatřit světla zář.