Otištěno z časopisu Bratrstvo 2006

POHÁDKA O DESETI ZVÍŘÁTKÁCH Marie Medková

Za devatero kopci a devatero horami v pobořené chaloupce na kraji vesnice žilo deset

zvířátek. Tolik? A chaloupku si neopravila? Neopravila. Ne proto, že by byla líná,

ale každému zvířátku z téhle chaloupky něco scházelo. Lišce chybělo kus pravé přední

nožky. Vlaštovka nesměla na sluníčko. Ježek pořád stonal v posteli. A podobně to

vypadalo i s ostatními. Žádné zvířátko nebylo zdravé a nebyl nikdo, kdo by se o ně staral.

Nikomu se totiž nemohli odvděčit a navíc – co kdyby od nich někdo chytil nějakou

nemoc? Ostatní zvířátka se jim vyhýbala. Tak tu nemocní žili spolu v chaloupce a pomáhali

si, co jim síly stačily.

Jednoho dne se naše zvířátka doslechla, že do vesnice přijde slavný mistr a léčitel.

„Jestli je tak schopný, jak se povídá,“ řekla si zvířátka, „jistě nás uzdraví. Budeme pak

zase žít s ostatními jako dřív.“ Brzo ráno zvířátka vstala, vynesla ven i postel s ježkem,

našla slunečník pro vlaštovku a netrpělivě vyhlížela u cesty. Konečně se v dálce objevila

postava. „Pane, pane, smilujte se nad námi, zastavte se a uzdravte nás!“ volala

na něj zvířátka z dálky, aby se jim snad nevyhnul a nešel rovnou do vesnice. On k nim

přišel, prohlédl je a uzdravil.

Zvířátka radostí vyskakovala a utíkala do vesnice ukázat se příbuzným. Jenom liška

přistoupila k mistrovi a řekla: „Děkuji ti, pane, není to jistě jen tak, že umíš uzdravovat.

Co je důležité, je očím neviditelné. Dostal´s větší moc, než má člověk.“ On jí odpověděl:

„Neuzdravil jsem deset zvířátek? Žádné z nich nepoděkovalo, jen tato liška,

o které se říká, že je lstivá a nevděčná?“ Potom ji pohladil po srsti a řekl: „I když ti říkají

nevděčnice, přece víš, komu máš poděkovat. Patříš k Božímu lidu.“