Mezi pražským a poděbradským seniorátem jsou vztahy natolik přátelské, že například na některých fotkách ze seniorátní akce poděbradské můžete vidět podivuhodnou přesilu pražské mládeže. Letos jsme se rozhodli toho využít a dohodli jsme se poprvé na společné akci: jarních seniorátních dnech. Zdálo se, že by nebylo účelné ani možné se scházet dohromady, takže většinu náplně vymyslela menší pracovní skupina: konkrétní úkoly k realizaci jsme pak dostali každý jednotlivě (koncert, pobožnosti, jídlo, moderování diskuse ap.). Nakonec nám přeci jen jedno společné sezení chybělo, určitě bychom předešli několika nedorozuměním.

Co bylo problémem? Hlavně několik drobností: ukázalo se (pozdě), že za některé věci by napříště neměl být zodpovědný jen jeden člověk. Například za výběr kapely. Také jsme se špatně dohodli na způsobu příjímání přijíždějících mládežníků (a jejich peněz), takže chybělo pořádné přivítání a původně plánované cedulky se jmény jsme začali nosit až v sobotu dopoledne. U příjmu také musel sotva se rozkoukavší účastník ihned zodpovědět (napsat ke jménu), zda souhlasí s předmanželským soužitím a zda žije se svým partnerem. To se ukázalo jako velká chyba, už pro pohoršení některých bez možnosti vysvětlení a pro další nedorozumění. Pro příště nic takového (ne písemně, ne u jména, ne v úvodu).

A v čem nás společná akce obohatila? Jednak v tradičním poznávání (i když těch nových tváří nebylo zas až tak mnoho, spíš se sjela silná jádra obou seniorátů), jednak ve vytrženosti z některých stereotypů, v přerozdělení úkolů. Trochu se prostřídaly role, některým „věčně-za-vše-odpovědným“ se ulevilo a mohli si po dohodě v klidu oddechnout. A taky se mezi námi objevily nové myšlenky, nové životní příběhy, nové zkušenosti a některé nové talenty.

Program a reakce viz také na webu mládeže pražského seniorátu

Samuel Titěra (z časopisu Bratrstvo 7/2003.)