Věřit Bohu znamená... Osobnost - mapa mého života

Otištěno z časopisu Bratrstvo 3/2007

Věřit Bohu znamená

Pomůcky: bible

Obsah: Co znamená věřit a spolehnout

se.

Postup: Na začátku necháme účastníky

prožít, co je to důvěra pomocí (1) hry

„Pád důvěry“ nebo jednoduššího „Kyvadla.“

Přečteme biblický oddíl a sdělíme

účastníkům, že si vyzkouší na vlastní kůži,

co je to důvěra. Vysvětlíme vybranou hru

a necháme ji proběhnout. Za hrou následuje

(2) reflexe, v níž účastníci vyjádří své

pocity, které měli při hře. Na reflexi navazuje

(3) úvaha.

1. Hry: „Pád důvěry“: Důvěru zakoušející

si vyleze na vyvýšené místo, např. stůl. Pozadu

padá jako prkno (!) do rukou chytajících,

kteří stojí ve dvou řadách proti sobě.

V pádu by se měli vystřídat všichni.

„Kyvadlo“: Účastníci vytvoří trojice. Dva

stojí proti sobě s rukama před tělem a odráží

toho, který stojí vprostřed. Ten mezi

nimi kmitá jako kyvadlo. Prostřední má

mít zavřené oči, ruce před tělem a tělo jako

prkno. Uprostřed by se měli vystřídat

všichni.

2. Reflexe: Jak jste se cítili? Bál(a) ses, že

spadneš? ...že tě nechytí? Nebo to byla legrace?

Bylo příjemné, že tu byl někdo, kdo

tě chytil a nenechal spadnout?

3. Úvaha: Není lehké ani samozřejmé spoléhat

na něco, co nevidíme. Někdy je těžké

spoléhat i na to, co vidíme nebo si můžeme

vyzkoušet. Jak mám pak spoléhat na

to, co nevidím, nemůžu prozkoušet a neznám?

To je právě víra. Spolehnout se na

něco, v co doufáme. Spoléhat na něco, co

nevidíme, neznáme a nemůžeme dokázat.

Spoléhat na Boží lásku a slitování, když padáme.

Počítat s tím ve svém životě a důvěřovat

Mu.

Nyní znovu přečtěte biblický text a zamyslete

se nad následujícími otázkami: A o čem

to vlastně je? Na co máme spoléhat? V co

máme doufat? Čím si máme být jistí?

Máme se už konečně spolehnout na to, že

Bůh s námi. Máme si být jisti, že On je na

naší straně. Ve Starém zákoně se o tom

pořád mluví, v Novém jakbysmet. Hm, jenže

to bylo dávno. Třeba to už neplatí. Třeba

to byla jen lidová tvořivost. Pohádky,

kterým dneska nikdo nerozumí. Chceme

víc než historky. Žijeme teď a tady a žádné

spojení mezi těmi starými a námi nevidíme.

Jestli to je pravda - s tím spolehnutím -

chceme to vidět na vlastní oči. Chceme to

taky prožít. Zřetelně rozeznat. Jak má člověk

něčemu věřit, když to nevidí? Když tu

nestojí jasná značka „by God“?

Dobrá, existuje něco podobného? Něco,

co existuje, ale je to taky nehmatatelné?

Jo, jsou i jiné věci, které nevidíme, ačkoli

existují. Ačkoli je obtížné je druhým popsat.

Atmosféra v kavárně, nenávist, láska.

Dá se namítnout, že tahle slova jsou

abstraktní. Ne. Láska například taková není.

Projevuje se. Rodiče mají rádi své dítě.

Vaří nám jídlo. Uklízí po nás. Podporují nás

finančně i slovem.

Mnozí mají rádi svého kluka/holku. To je

ten člověk, se kterým na sebe myslíme.

Ten, co snáší naše hloupé řeči a špatné

nálady. Láska se totiž DĚJE! Je to děj, který

prožívám, a zároveň jsem jeho část. Často

si ale člověk neuvědomuje, v jakých dějích

se nachází. Je těžké vyjádřit lásku slovy. Popsat.

Definovat. Je to děj, je to proces. Nikoli

konstanta, nýbrž dění. Bůh se též děje.

Boží jednání, Boží láska se dějí. Je nemožné

popsat Boha. Definovat Boží skutky. Říct:

„to byla Boží láska a tohle už ne.“ Ale potřebujeme

nějakou takovou definici? Může

člověk uvěřit, protože si přečetl definici

Božího jednání? Prožije člověk lásku, protože

si přečetl její definici? Tak co pomáhá?

Bůh se děje. Takové ujištění může pomoct.

Bůh se děje a ty jsi součást tohoto

dění. Tak zjisti, jak.

Takže - co znamená věřit? Věřit znamená

spolehnout se, že já i Bůh jsme spojeni

stejným dějem. Ačkoli to není zjevné na

první pohled. Člověk se má stále pokoušet

rozpoznávat. Možná to je těžké, ale není

to nuda.

Modlitba: Pane, nauč mě rozpoznávat Tvé

jednání v mém okoukaném světě. Chci se

cítit součástí Tvého dění. Chci neopomíjet

příležitosti, které nabízíš. Pomáhej mi

spolehnout se na Tebe a nechat Tě ovlivňovat

můj život. Amen.

Medková, Marie

Mapa mého života

Pomůcky: psací potřeby, nůžky, provázek,

papír (A4, dle možnosti balicí), časopisy.

Počet osob: Hra je určena pro 12-15 osob.

Je lépe, když je skupina menší a soustředěnější,

v případě velkých mládeží (30 osob)

se rozdělte na více menších skupin.

Cíl hry: Všichni žijeme v různorodých vztazích.

Naši životní cestu doprovází negativní

i pozitivní zkušenosti, pocit nesenosti

i ohroženosti. Každý se pokusí svůj

život (ve všech vztazích) vyjádřit kreativně

v „koláži“ vytvořením „mapy života“ (mapy

„mého království“). Pak svou mapu představuje

ostatním.

Postup: Rozdejte si psací potřeby, nůžky,

papíry, časopisy, případně další pomůcky.

Na papír (alespoň velikosti A4 nebo využijte

kusy balícího/flipchartového papíru) každý

kreslí svou mapu. Kreslení můžete kombinovat

s lepením vytrhaných či vystříhaných

častí časopisu apod. Na mapě můžete

vyjádřit co vám dělá radost, čeho se bojíte,

k čemu se rádi vracíte, že vyhledáváte

klidná místa, ... .

Nejdůležitější zkušenosti mohou být vyjádřeny

jako:

- hranice (Jak jsou tvarované? Jsou pevné?)

- řeky (něco přináší, odnáší)

- města

- ulice (spojují – co s čím?)

- louky, lesy (mám neprobádané oblasti)

- elektrárny (to mi dodává energii)

Co se nachází v centru (centru našeho království)?:

hrad, tvrz, dům, panelák…

Tip: městům, řekám můžete dávat i jména!

Ukázky mapy:

Firmk ursPuerto Podle příručky pro katechety - Irmi a Hans-Georg Spangenberger: Firmkurs, Bernward

bei Don Bosco, Mnichov 1998.

Pokud byste chtěli něco prodiskutovat, napište na: junpavel@quick.cz (P. Jun) nebo

ckmiri@centrum.cz (M.Junová). Můžeme trochu poradit, mluvit o zkušenostech

(z naší mládeže) a poskytnout další materiály (i k písním).

Junova, Miriam