Jednota nerovná se jednotvárnost... Obrazy Boha

Otištěno z časopisu Bratrstvo 7/2007

Jednota? Jednotvárnost

Pomůcky: PC s barevnou tiskárnou, fotka,

čtvrtka, perořízek

Obsah: Patřit ke stejnému celku neznamená

být stejný jako ostatní.

Příprava: Předem si připrav puzzle. Vyber

obrázek, nejlépe fotku ze společné akce.

Buď na fotku předem přidej v grafickém

programu puzzle-dílky, vytiskni a rozřež

perořízkem (časově náročné) nebo vytištěné

foto jen rozřež na libovolné dílky. Před

programem několik dílků z puzzle uber

a schovej je v místnosti.

Postup: Přečtěte si příslušný biblický text.

Řekni účastníkům, že sis připravil puzzle

fotky, vysyp ho na stůl a vyzvi ke skládání

fotky. Až účastníci zjistí, že je puzzle

neúplný, nech je najít zbylé dílky v místnosti.

Otázky k textu: Jaké jsou role a funkce údů?

Jaké jsou různé role a funkce ve sboru? Na

mládeži? Ve společnosti? Za které se stydíme?

Které upřednostňujeme? Proč?

Úvaha: Podívejte se na dílky obrazu, který

jste složili. Na jednom je kus obličeje.

Na dalším obloha. Dva dílky obrázku nejsou

úplně stejné. Liší se tvarem i obsahem.

Každý má své místo a nelze nahradit

jiným. Nemůžeme ani jeden vyhodit, protože

bychom obrázek už nemohli kompletně

složit. Z jednotlivých dílků můžeme tušit

něco o celku. Ale smysl dávají, až když jsou

všechny na svém místě. Ztratí-li se jeden,

celek je neúplný. Přečtený text z epištoly

nebo tohle puzzle je pokusem o obrazné

vyjádření, jak se to má s lidmi v církvi.

Každý člověk vypadá , chová se a myslí

trochu jinak. Není nakreslený přes šablonu

„křesťan.“ Právě takový trochu jiný

než ostatní patří do skládačky církve. Právě

svou jinakostí obohacuje ostatní kolem

sebe a církev jako celek. Svou existencí

a odlišným pohledem na svět umožňuje

diskuzi a promýšlení událostí kolem nás.

I my máme ve svém sboru nebo mládeži

různé role a místa. Každý je v něčem dobrý.

Každý může něčím přispět. Jeden zpívá.

Další umí všechno spravit. Jiný naslouchá.

Další vytváří pohodovou atmosféru. Právě

ta rozdílnost (v tom, co umíme) umožňuje

vznik příjemného prostředí k bytí. Někdy se

nám může zdát, že některé dílky - někteří

lidé nám zrovna čest nedělají a vlastně je

nepotřebujeme. Pokud se tak cítím zrovna

já, můžu třeba i závidět jinému, že hraje

skvěle na kytaru, zatímco já akorát tak

meju v kostele podlahu. Obojí je ale potřebné

a důležité. Stejně jako je potřebné svou

roli pro sebe objevit.

O každé skupině lidí s určitými zájmy

můžeme mluvit jako o skládačce, jejíž dílky

do sebe zapadají. Když ale mluvíme o církvi,

sboru a mládeži je tu jeden zásadní rozdíl.

Když se díváme na skládačku ze všech

křesťanů měli bychom vidět celek - Krista.

A Boha jako rámeček. Nejsme dokonalými

všeuměly bez vady. Ani kopiemi Ježíše.

To neznamená, že nám zbývá jen padnout

na zem a hořce nad sebou plakat. Co by

to bylo za puzzle, kdyby byl každý dílek

navlas stejný? Právě díky naší nedokonalosti

se dostaneme k úžasné věci.

Protože to jinak nejde, protože nás to obohacuje:

spolupracujeme. Vytváříme. Využíváme

rozdílné schopnosti, dovednosti a talenty,

které máme. A tak přispíváme tím svým

do velkého barevného obrazu živoucí církve.

Modlitba: Pane, děkuju, že nejsme všichni

stejní. Nemusíme se prát o to, kdo je nejlepší

v jediné věci, kterou umí všichni. Díky, že

se můžeme doplňovat, pomáhat si a utvářet

společně skládačku, kterou držíš pohromadě.

Jsem jen nepatrný dílek a stejně do

ní patřím. Nejsem nazbyt. Díky, že jsi pro

mě udělal místo. Díky, že nejsem zbytečný.

Díky, že nejsem náhrada, ale vždycky tu

je pro mě dobré místo, prosím, pomáhej mi

to místo nacházet. Amen.

Medková, Marie

Obrazy Boha

Jeden král nechal svolat žebráky, kteří byli

od narození slepí, a nabídl odměnu tomu,

kdo z nich nejlépe popíše slona. První žebrák

se dotkl slonových nohou a říkal: slon je

podobný stromu. Druhý se dotkl jeho chobotu

a říkal: slon je jako had. Jiný nahmatal

ucho a říkal: Slon je jako palmový list…

Žebráci se začali hádat a král se tomu

smál.

Pomůcky: Pro každého hráče 55 kartiček

s obrazy (charakteristikami) Boha + 4

prázdné kartičky

Cíl hry: Dnes budeme mluvit o tom, co je

Bůh. Lidské myšlení je odkázáno na obrazy

a pojmy, přesto Bůh je stále větší než

tyto obrazy. Pokusíme se najít nové cesty

ve vztahu k Bohu a formulovat vlastní

představy Boha.

Hra od H. Scherera dává možnost uvědomit

si množství obrazů Boha a hledat ty

nejdůležitější.

Popis hry:

Každý dostane oněch 55 kartiček s obrazy

nebo tituly pro Boha a čtyři prázdné.

Seznámí se s nimi.

1) Na čtyři prázdné napište svoje představy

o Bohu

2) Jste na cestě, nést tolik kartiček (představ)

je těžké. Které byste dokázali odložit

bez špatného svědomí?

3) Potkáte na cestě osobu, s kterou máte

na jednom člunu přeplout řeku. Dohodněte

se s jednou osobou na 20 stejných

kartičkách.

4) Na řece potkáte další člun. Ve čtyřech se

musíte dohodnout na 15 kartičkách.

5) Dostanete se na ostrůvek. Tam jsou

další dva čluny. V osmi lidech se musíte

dohodnout na 10 kartičkách.

6) Dostáváte se k břehu. Dokážete se

dohodnout se všemi na 5 kartičkách?

Co jste přitom zažili?

Co vás napadlo, překvapilo?

Bylo těžké se domlouvat, domluvit?

Junová, Miriam