Situace z Da 3, kdy si totalitní moc osobuje právo určovat, čemu mají lidé věřit, koho bezpodmínečně ctít, a především tento její nárok viditelně uznat, se v historii v různých obměnách mnohokrát opakovala a opakuje. Srovnání s obdobnou situací z historie, doufám, ukazuje, že nejde o reportáž z pradávné minulosti, ale o modelový příběh, ve kterém se jedná o něco stále aktuálního. Vybral jsem notoricky známou událost upálení Mistra Jana Husa, o kterém se děti učí i ve škole a měly by ji tedy znát. Rozhovorem o tom, zda děti události z obrázků znají, můžete začít. Ptejte se, co všechno o nich vědí. Společně je dávejte dohromady. Příběh o Janu Husovi si raději stručně připravte. Třetí kapitolu z Daniele si můžete společně přečíst, nebo ji můžete stručně převyprávět. Potom děti vyzvěte, aby si napsaly odpovědi na otázky pod obrázky. Rozdíly, na které při srovnání s dětmi narazíte (totalitní moc v Husově případě vystupovala jako křesťanská, Hus byl opravdu upálen, jeho věrnost se okamžitě nestala podnětem k náboženské toleranci…), mohou být dobrou hrází proti tomu, aby výklad Daniele nesklouzl k nepřiměřeným zjednodušením (nejde jen o zlé pohany a věrné věřící; věrnost není vždy „odměněna“ zázračnou záchranou, víra není kalkul s jistotou záchrany…).